Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Druhá polovina povídky o zlu a dobru, svět kouzel je zde, bude to lehce (co kecáš!). Tak dobře, hodně nesouvislé.
Předchozí polovina kapitolky zde!
PS: Vím, je to krátký a bez děje, ale v příští kapitole se dostaneme do doby Harryho Pottera, ale nebojte, moc se zam neobjeví. Jen... budou umírat postavy. Asi tak doba... pátého ročníku.
***
 
Když se dívka, ani po třech hodinách, nevracela, vydali se všichni po jejích stopách, které pomalu, ale jistě chladly. Možnost, že ji najdou živou a zdravou, se vzdalovala. Prošli celým labyrintem chodeb, ale po Nymfadoře Tonksové nenašli ani stopu. Jako kdyby se vypařila.
Roy byl s nervy na dně, když… Na zemi se cosi zatřpytilo, ve světle hůlky se objevil stříbrný přívěšek, byl celý od krve! Kevin se k němu sehnul, vzal jej do dlaně a přiblížil si ji až k obličeji. „Je to její puma, dostala ji od… Susan,“ zamumlal znechuceně. Roy k němu napřáhl svoji ruku a řetízek s přívěskem převzal. „Nikdy by jej nedala z ruky, pokud… Jistě nám tím chce něco říct, něco…“ nedořekl, zbytek slov zanikl ve výkřiku čiré hrůzy. „Nymf,“ pronesli oba naráz a vyběhli za zvukem. Wang jim stěží stačil.
Zastavili se na rozcestí. Podívali se na sebe a bez zbytečných průtahů se rozdělili. Kevin šel vpravo a Roy vlevo. Wang však neměl štěstí, nezahlédl, že se rozdělili a vydal se za Royem. Došel jej až za několik okamžiků a v té chvíli bylo pozdě se vracet. S velkým rachotem na zem dopadly obrovské kusy skály a oddělily je od Kevina.  Wang vykřikl jakousi nadávku a otočil se na Roye. „Neměli jsme se rozdělit! Jestli se dostala až do jeho skrýše, tak…“ mávl rukou a posadil se na zem.
„Co tím sakra myslíš! Jeho skrýš! Koho tam máte, snad ne…“
 
Mezitím se Kevin dostal až téměř na konec celé spletité cesty chodeb, Tonksová však nebyla nikde k nalezení! Při sebemenším zvuku se otočil a neustále se rozhlížel kolem sebe, až… „Běž pryč, vypadni, běž…“ ženský hlas plný strachu.
„Pojď…, …nenech mě čekat…, pojď se mnou,…“ slova se rozléhala všude kolem. „Chci… musíš jít… se mnou… no tak, na co čekáš… pojď.“ Hlas se neustále vemlouval, vtíral.
Opět ženský křik a pak ticho!
Rozběhl se zpátky a nevěřícně zíral na odbočku, kterou musel před chvílí jistě minout. Pomalým, rozvážným a obezřetným krokem se vydal vpřed. Zastavila ho však nepřekonatelná překážka, zeď. „Nymf, jsi tam,“ udeřil pěstí do zdi. Jaký byl jeho úlek, když se ozval její vyděšený hlas. „Kevine, běž pryč! Hned vypadni!“
„Vše bude v pohodě, najdu tě a dostanu pryč. Nikdo ti neublíží, nikdy, přísahám!“
 
***
 
Modré oči se s láskou upřely do šedých, které byly plné… Čeho? Snad… odhodlání? Plné, povýšenosti, nadřazenosti. Dotkla se jeho tváře a nesměle sklopila pohled. On se sebevědomě usmál a přitáhl si ji k polibku.
Ona myslela na to, jak moc jej miluje a on? Na co myslel on?
„Olivere,“ zašeptala slastně, hlasem plným vášně, „miluju tě, miluju tě víc než svůj život. Udělám pro tebe vše, cokoli! Navždy budeme jen spolu,“ šeptala mezi polibky.
„Shirley, doopravdy říkáš… vše? Uděláš úplně všechno, o co tě požádám?“
Polkla, ale přikývla.
„Dobrá,“ pohladil ji po tváři, „vezmeš si mě a nikdy mi nebudeš odporovat, v ničem!“
Opět jen přikývla a horlivě se vrhla na jeho rty.
 
Susan pohladila své prozatím rovné bříško a otočila se k zrcadlu bokem. Polštář, který svírala v ruce, si strčila pod triko a položila ruku na pupek. „Tak, kdopak se stane otcem? Zajistím si důvěru těch hlupáků, až do konce života. Tvůj plán vyjde, neměj strach. Olivere,…“ zašeptala. Svlékla se a vlezla do vany, které byla plná horké vody, až po okraj.  
 
***
 
„To snad nemyslíš vážně! Vy zde schováváte něco tak nebezpečného, jako je Ku-chun!“ vykřikl hlasem plným špatně potlačované zlosti, „vždyť víte, jak dokáže být nebezpečný! Proč!“  
„Ne,“ snažil se ho uklidnit, „je to trochu jinak. Tenhle nám pomáhá, není důvod se ho obávat. Ne, pokud…“
Výkřik se ozval znovu.
„Máš pravdu, my se doopravdy nemáme čeho obávat, ale co Nymf!“
 
Vysvětlivka:
Ku-chun - Hladová, bloudící duše zesnulého, jež nemá na zemi příbuzné, kteří by se o ni starali a přinášeli jí oběti. Hladoví duchové bývají často i duše sebevrahů, protože nebe nedovoluje lidem ukončit život před uplynutím dané lhůty. Když se na ně při svátcích mrtvých nepamatuje, mohou způsobit hodně zla.
 
Nymfadora, pozorovala šedou, téměř průhlednou, postavu, široce rozevřenýma očima, stěží dýchala. Rukou se opírala o zeď, nohy se pod ní podlomily. Bolest jí celou ohromila tak, že musela zavřít oči. Svezla se po zdi na zem a položila zraněnou ruku do klína. „Co po mě sakra chceš!“
„Já po tobě?“ šeptal téměř neslyšně. „Nechci nic, ty jsi volala mě, chtěla jsi… pomoc. Já přišel… ty volat mě, co si přeješ.“
Dívka zavrtěla hlavou a následně zaúpěla bolestí. „Někdo tu byl, je a já… mám strach, že,“ odmlčela se, „zabije mě to, určitě mě to zabije.“
„Proč?“ rozeznělo se celým prostorem.
„Vše je předurčeno, stane se, že… všichni zradí, i já,“ polkla a sklopila pohled. Odkudsi zavanul vítr, zvedl se prach, nebylo vidět ani na špičku nosu. „On zradil…“ mluvila téměř nesouvisle, úder do hlavy zahalil její smysl a bolest od zlomené ruky to celé jen dovršovala.
„Ne!“
„Hloupost! Nemůžeš! Nesmíš! Věř!“
Nechápavě zavrtěla hlavou, zvedla oči, přízrak pomalu mizel. „Co se stane?“ Jeho průhledné oči se upřely na ni, otřásla se, ale zírala stále na něj.
„Nic není předem dáno! Bojuj s tím a vyhraješ. Můj úkol je splněn, mohu odejít,“ zašeptal šťastně a vypařil se jako pára nad hrncem.
Tonksová zavřela oči a upadla do klidné náruče boha spánku. Ruce se jí svezly na zem.
Kevin, stojící za „dveřmi“, naposledy udeřil do zdi, která se, po dopadu jeho pěsti, otevřela. Vběhl dovnitř a sevřel ji v náručí. Na chvíli měl pocit, že nedýchá. Přiložil na její krkavici prsty a šťastně vydechl: „Žije!“
Ten výkřik zaslechly i dvě zbývající postavy. Roy-Roco, objal Wanga, usmáli se na sebe. 



05.06.2009 10:19:33
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one