Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Polovička kapitolky o bystrozorech a smrtijedech!

Ráno je odvedli dále od tábora. Museli se ujistit v tom, že je nezradí a proto pro ně přichystali úkoly, které měli prokázat jejich loajálnost a odhodlání konat dobro! Cesta z tábora, trvala hodinu, opět se prodírali hustými stromy a občas je vyděsil děsivý výkřik jakéhosi zvířete. Dostavili se na rozlehlý palouk, který byl obehnán vysokým plotem. V okolí nebylo slyšet ani zpěv ptáků, dokonce ani vítr se nedostal skrz.
Ticho bylo až děsivé!
Jako první odešel Kevin. Celá „akce“, trvala dvě hodiny. Když se vrátil, vypadal dost špatně, ale spokojeně. Na jejich všetečné otázky neodpovídal. Jen se usmál a odešel pryč, zpět do tábora, jak jim později sdělil Wang! Půl hodiny po něm, odešel Roy a Nymfadora zůstala sama.
I Royův čas byl přesně vyměřen a po dvou hodinách se vrátil taktéž spokojen. Ani z něj nic nedostala!
 
„Nyto, nyní již přišel tvůj čas. Měj se na pozoru a pamatuj si! Nikdo nesmí vědět, co se tam stane a co se dozvíš, nikdy! Pamatuj si to! Později ti to může zachránit život,“ odmlčel se, „a nejenom tobě!“  Po jejím přikývnutí se s ní rozloučil a doprovodil ji k malé brance, která vedla do temné jeskyně. „Řeknu ti jen jediné: Přemýšlej, než něco uděláš! Mohlo by se stát, že se nevrátíš!“
Vystrašeně na něj pohlédla, polknula, knedlík, který ji bránil promluvit, se ještě zvětšil. Poklepal ji po rameni a popostrčil vstříc osudu.
Udělala jeden krok, branka se se skřípotem zavřela, cesta zpět už nebyla možná! Zhluboka se nadechla, sevřela v ruce hůlku a vešla dovnitř.
Výkřik, který ji unikl z hrdla, zahnal i stín, který se plížil za ní! 

 

***
 
Natálie byla zabraná do hovoru s Adrianou, ale po očku neustále pokukovala po muži, kterého tak moc milovala, ale osud rozhodl jinak. Snažila se jej ignorovat tak moc, až se ztratila v celém rozhovoru. Cítila na sobě jeho pohled, pohled plný spalující touhy. Věděla jediné, musí být tak silná, aby…. Rozrušeně zavrtěla hlavou, Tony zavzdychal. Nechápavě na něj vrhla svůj pohled, který by snad dokázal i zabíjet.
Muž zrudl a s nesrozumitelným mumláním se vzdálil na druhou stranu ulice. Po několika minutách se však vrátil, vypadal rozrušeně. „Měli bychom zmizet, přemístil se sem velký počet podezřelých osob a zdálo se mi, že jsem tam zahlédl tvoji sestru, Nancy.“
„Co? Ne, to je hloupost, ona by nikdy… muselo se ti to zdát.“
„Myslím, že zde nebudeme zbytečně stát a hádat se, kdo z vás dvou má pravdu. Musíme co nejrychleji zmizet. Tony, vezmi sebou Nat a přemístěte se na bezpečné místo. Já… pokusím se je zdržet!“ Tonyho, který se nadechoval k odpovědi, zastavila odmítavým mávnutím ruky. „Jsem služebně starší a tím i tvá nadřízená. Já nestrpím žádné námitky. Za tu dobu, co spolupracujeme, jsi měl možnost mě poznat, tak se mě nesnaž rozčílit!“
Zbytek jakýchkoliv dalších slov, zanikl ve výkřiku kletby a následném světelném divadle, nejenom zelených paprsků.
Vyměnili si poslední pohledy. „Hned!“ zazněl rozkaz a oba dva se přemístili.
 
Blondýnka vběhla do davu černě oblečených postav a rozsévala kolem sebe kletby. Několik z nich na ni chvíli zírali, v tu chvíli je k zemi srazil několikanásobný paprsek, několik za sebou jdoucích kouzel.
Trvalo to jen chvíli. Zbytek těch, kteří stáli na nohou, se po rozkazu z ženských úst, přemístilo pryč. Jediná postava, která zůstala, se pomalým krokem blížila k nechápavě se tvářící ženě. Mířili na sebe hůlkami, ale ani jeden z nich nepromluvil. Až…
„Mdloby na tebe,“ na zem kleslo ženské tělo, „idiote, chtěl ses snad prozradit!“ otočil se na něj muž, který na ženu použil nečekanou kletbu.
Druhý muž, který byl zcela paralyzovaný, se otočil na druhého a strhl ze svého obličeje masku. Zpod které vyklouzly dlouhé blonďaté vlasy. „Je to matka mých dětí!“ pronesl námitku, jako kdyby to vše vysvětlovalo.
„Jasně,…“ rozesmál se, „ale nevím, co by ti na to řekl Temný pán!“
„Ale…“
„Mít parchanty s mudlovskou šmejdkou a zrovna ty! Pán by byl překvapen, a jistě ne mile! Měl by sis ujasnit své priority, když se vrátí,…“ zavrtěl hlavou a následoval ostatní. Přemístil se.
Blondýn se sklonil k ženě a z obličeje ji odstranil pramen vlasů. „Má pravdu,“ zamumlal. Přiložil si ke rtům její vlasy, přičichnul a vytáhnul nůž s dlouhou čepelí.
Naposledy se ohlédl a v prstech sevřel pramen téměř bílých vlasů. Pohled se mu zastavil na jejím těle, její hruď se pomalu zvedala v rytmu dechu. Zavřel oči a odešel, aby se za dalším z rohů přemístil. Na ulici zůstalo ležet několik těl. Některé z nich pomalu chladla.
 
***
 
Obě dvě ženy na sebe upřely nenávistný pohled. Akce, na kterou nebyly vyslány, společně s několika dalšími, se zvrtla a nic nevycházelo podle plánu a navíc… musí se dělit o chlapa!
Susan, zavrtěla hlavou a cosi zasyčela. Shirley si to nenechala líbit a rychlým krokem přistoupila těsně k ní. „Co si o sobě sakra myslíš! Jsi bystrozorka,“ poslední slovo téměř vyplivla, „paktuješ se s mudlovskými šmejdy, krvezrádci a dalším póvlem a…“
Druhé dívce došla trpělivost, než se Shirley vzpamatovala, na tváři jí přistála dlaň. „Takhle se mnou ty malá děvko, mluvit nebudeš!“
„A dost!“ ozval se ten, o kterého, v této hádce, šlo nejvíc. „Jak si to představujete! Susan, omluv se mé přítelkyni, ihned!“ dodal, když viděl, jak se nadechuje k odporu.
Dívce se rozšířily oči údivem a po chvíli se, s odporem, otočila na potěšeně a nadřazeně se tvářící dívku. Nenávistně přimhouřila oči a skrz pevně sevřené rty procedila něco, co mělo vyznít jako omluva.
Shirley ji přijala a odkráčela do svého pokoje.
Poté se Susan otočila na Olivera, políbila jej na tvář a zašeptala mu do ucha: „Zítra na našem místě,“ olízla mu ušní lalůček. Oliver se zachvěl a nepatrně přikývl. Naposledy ji pohladil po krku, a přitáhl si ji k vášnivému polibku.
„Budu se těšit,“ zachraptěl.


02.06.2009 15:08:24
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one