Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Život v Nice - II. etapa

II. ETAPA

Další část povídky Bojuj proto, abys žil. Předchozí je zde.

Kroky jej neomylně vedly do té nejzapadlejší a nejomšelejší ulice, kam se odvažovali jen ti, kdo měli pro strach uděláno anebo chtěli skoncovat se svým životem. Neohlížel se a ani nezastavil. Jakýkoli neočekávaný pohyb jej mohl stát život stejně tak, jako toho, kdo by na něj zaútočil. Znali jej, ale vždy se mohl objevit někdo, kdo byl nový a… pak už neexistoval.
Šustění igelitových pytlů, ve kterých byly podezřele se tvářící předměty, narušovalo tichou až morbidní atmosféru. Zakrýt tiché kroky se jim však nedařilo. Zpomalil a zcela neočekávaně se otočil, aby mohl stanout tváří v tvář své noční můře. „Jamesi, co tu děláš?“
Muž neodpověděl, stín skrýval jeho tvář.
„Nechceš přeci přijít k úrazu.“
Ušklíbl se, rozesmál divokým smíchem, při kterém by každému normálnímu smrtelníkovi tuhla krev v žilách. Sean však nebyl až tak úplně normální a smrtelník, to vůbec ne! „Já?“ odsekl mu James pobaveně.
Temnota kolem začala nabývat na intenzitě, jestli to vůbec šlo, kolem se začali objevovat postavy. Kruh se uzavíral.
Sean unaveně zasunul ruce do kapes a naklonil hlavu na stranu. „Nebudeme si přeci dělat potíže. Dnes tu nejsem proto, abych bojoval! Naše problémy můžeme řešit někdy…“ kdosi zavrčel, „…jindy. Chtěl jsem říct, ale jak to tak vypadá, tak asi ne,“ stačil ještě dodat, než se na něj jeden z nich vrhl. Nestihl zareagovat tak bleskurychle jako většinou. Útočník jej škrábl ostrou zbraní. Zavrtěl hlavou a vyskočil ze země. „Tak asi ne. Pojďte, ať můžu pokračovat v cestě.“ Ukazováčkem si k sobě vábil dalšího, nyní už byl připraven. Muž se rozpadl již při letu na dvě části, aby vzápětí shořel.
 
Oprášil si kalhoty a téměř ledabyle se podíval na jediného přeživšího, Jamese. „Vypadá to tak, že si vybíráš čím dál tím slabší spolubojovníky.“
„Myslíš?“ odvětil s úsměvem.
„No. Vypadá to tak, ale možná se pletu.“
James přistoupil blíž. „Tohle byla jen předehra, jen předvoj. Příště…“ zmizel, aby v něm zasel alespoň semínko obav. Zbytek slov nebylo potřeba. Sean teď alespoň tušil, že jej něco čeká. Nevěděl však kdy!
Větřík odnášel prach.  
 
***
 
Probudila se, její smysly byly… byly tak jiné. Olízla si rty, měla žízeň, ale… byla tak jiná, tak spalující, neutuchající. Rozhlédla se kolem, i když všude kolem byla tma, cítila… ano, cítila přítomnost někoho jiného. Ještě něco dalšího bylo s ní v místnosti, ale člověk to nebyl. Chřípí nosu se jí zachvělo, nasála tu vůní… sladkou a vtíravou.
Poté to cosi zakňučelo.
Zvíře!
Znechuceně se odvrátila a přimkla se ke stěně, jako kdyby s ní chtěla splynout.
Hlad!
Ano, právě teď cítila hlad, byl čím dál tím víc silnější. Hlad ji nyní zcela naplňoval, nemohla se tomu bránit a snad ani nechtěla.
Chceš to!
Udělej to!
Neznámý hlas byl všude, zmateně se rozhlédla kolem. Opět si olízla rty, byly suché a popraskané.
Poddej se tomu!
Musíš!
Nechceš přeci zemřít!
Pomalu se zvedla do kleku, sunula se podél zdi. Věděla, že musí být opatrná, pokud nechce zvíře vyděsit, a dostatečné rychlá na to, aby jej usmrtila dřív, než by jí mohlo ublížit. Cítila tepot srdce, nárazy krve do stěn cév.
Cítila strach!
Strach bezbranného zvířete. Vzepřela se v ní vlna lidskosti, jediná část, která jí ještě zbývala. Stačila však jediná chyba a i ona byla pryč! Chyba vyděšeného tvora bažícího po životě.
Cosi vyskočilo, zaútočilo!
Uskočila, aby vzápětí udeřila nebývalou silou. Na zem dopadlo obrovské zvíře, pes! Její pes! Vydala ze sebe nelidský řev a se slzami v očích se sklonila k tělu. Krev vytékala z přeseknuté krkavice. Zuby se prodloužily. Bojovala, ale věděla, že musí prohrát. Musí, pokud chce žít!
Na co čekáš?
Pij!
Tentokrát ten hlas poslechla a smočila rty v té rudé a horké tekutině, která ji dodá sílu k tomu, aby bojovala a nakonec i vyhrála.
 
Sytá se odtáhla od chladnoucí mrtvoly, fláku masa, olízla si rty a zavřela oči. Nezaslechla, že se otevřely dveře, dovnitř vstoupil černý muž, vzal ji do náruče a odnesl do pokoje.
Na vedlejší posteli již ležel muž.
„Stacy a Max!“ zamumlal a otočil se k postavě stojící za ním ve stínu, „matko, proč zrovna oni?“
„Earle, ty jsi neviděl jejich oči!“ zašeptala, jako kdyby to vše vysvětlovalo.
Nechápavě se na ni otočil, zavrtěl hlavou a odešel. Žena se však posadila do křesla, které stálo mezi oběma postelemi, a upřela pohled na měsíc na nebi. 
23.06.2009 17:35:05
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one