Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

I. ETAPA


Mám pro vás první část povídky - Bojuj proto, abys žil !
Nebudou to kapitoly, ale části, které budou mít názvy a budou přibýv
at... jak budu mít náladu a čas.
Užijte si to!

Sean Hasting vyšel ze svého domu na pobřeží a pozoroval právě zacházející slunce. Dům v Nice byl pro něj jediným útočištěm, kde se zcela mohl oddat svým potřebám. Nikdo jej zde neobtěžoval, nikdo po něm nic nežádal. Zde mohl začít znova, od nuly.
Stín, který chránil jeho pokožku před vlivem zhoubného slunečního žáru, mu dodával nejenom pocit bezpečí, ale vydával i tolik potřebnou ochranu před teplem.
Naposledy pohlédl na slunce, které se ztrácelo za obzorem, a vešel do svého příbytku. Nohy ho neomylně zavedly na pohovku, sedl si do ní a zavřel oči.
 
Zmateně se kolem sebe rozhlédl, aby mu vzápětí došlo, že usnul v obývacím pokoji v zcela evidentně nepohodlné pozici.  Jak bylo patrné, když se pokoušel postavit. Jeho úplně nepohyblivé nohy jej neudržely a on se svalil zpět. „Sakra, sakra,“ zanadával, položil si na ně ruce. Musel si je promasírovat, dostat do oběhu krev.
Po několika minutách se mu to podařilo, byl proto v pokušení radostně vískat, ale… ne, tohle se pro něj nehodilo, ne pro někoho, jako on. Zvednul se a vyšel směr kuchyň. I přes to, že byl tím, čím je, měl hlad! Ale netoužil po tom, co většina jeho druhu. Ne, právě naopak.
Ta rudá, životodárná tekutina, doopravdy nebylo to, co by chtěl pozřít. Věděl, že jej to může stát život, ale bez ní? Bez ní ani ten zatracený život cenu neměl.
Netušil jak se cítí ona, a ani to vědět nechtěl, nyní jen věděl, jaké to je, když… když ztratíte někoho, na kom vám záleží víc, než na vlastním životě.
Ne, byl jen zrůda!
Nezaslouží si, aby žil!
 
***
 
Nedaleko od jeho bytu se odehrávalo něco, co zcela obrátí děj našeho příběhu, který se měl týkat lásky mezi dvěma zcela odlišnými světy. Od tohoto dne mělo být vše jinak, osud však zamíchal karty a rozhodnul, že mezi nimi bude ještě mnoho překážek, než… a budou nakonec spolu? Možná ani ne, ale jejich láska byla taková, která se říká… „ta pravá“.
 
Dívka se zachichotala, zcela mimo děj filmu, a položila hlavu na přítelovo rameno. „Není to sranda? Jak se toho může někdo bát?“ Zezadu se ozval podrážděný sykot a poté následoval výkřik… hrůzy. Někdo měl asi jiný názor na věc.
Ona si však z toho nic nedělala a pokračovala dál, ještě více zvýšeným hlasem. „A navíc, jak někdo v téhle době může věřit tomu, že existují upíři. Vždyť to je…“
Žena sedící před dvojicí otočila svůj podmračený a soustředěný obličej k nim a promluvila. „Já si to nemyslím! Jeden z takových upírů totiž sedí za mnou.“
„Prosím,“ usmála se nechápavě a nakrčila nosík, „mohla byste mě říct, jak jste to myslela? Nejspíš jsem vás nepochopila.“
„Ale ne, pochopila jsi mě správně holka,“ domluvila a otočila se zpátky, aby se mohla dodívat do konce.
Mladý muž, sedící ihned nad dvojicí se uchichtl.
„Nějaký problém?“ otočil se na něj dívčin přítel a podmračeně přimhouřil oči. Muž jen pokrčil rameny a ruce zvedl v obranném gestu. „Sorry, nechtěl jsem tě urazit, ale přišlo mi to… vtipné.“ 
„Maxi, uklidni se,“ snažila se jej usměrnit, ale to se už její přítel zvedal a chystal se zakročit, „nech toho, měli bychom jít,“ chytila jej za ruku a odtáhla pryč z kina.
Postarší žena se otočila zpátky a pozorovala jejich vzdalující se záda, pohled jí sjel na mladého muže, v očích se jí zablesklo, snad… chtíč. Poté věnovala úsměv mladíkovi o dvě řady dál a opět se věnovala filmu.
 
„Stacy, díky, že jsi mě odtamtud odvedla! Nejspíš bych toho zmetka roztrhl jak hada!“ objal dívku kolem ramen a vydali se do restaurace na večeři. Oslavu pátého výročí si přeci nenechají zničit.
 
***
 
Zvonění.
Nervy drásající zvonění, které jej probralo z neklidného spánku, se stále ozývalo. A snad i přibývalo na své intenzitě. Mávl rukou a shodil na zem budík, zvonění však neustávalo.
„Seane, hej Seane, jsi to ty,“ zařval mu kdosi do ucha. Ten tvor, idiot, mu řve do jeho citlivých uší a přitom… vždyť ví, jak je to nepříjemný! „Earle, jasně, že jsem to já! Můžeš se sakra uklidnit! Co se stalo!“
Ticho.
„Tak co, Earle?“
„No,“ zakašlání, „nevím, jak ti to říct, ale to… tvoje… matka,“ polknutí, „zase se pokusila někoho zabít a tentokrát… Udělala z nich to, čím jsme my!“
Doprdele, doprdele!
„Tak to je… v totální prdeli! To jsi ji nemohl uhlídat!“
„Já…“ koktal.
Zavrtěl hlavou a opřel se o stůl. „Jo, ty! Dobrý, co se dá dělat. Já se o to postarám a… budu se snažit, aby se z nich nestali další „zatracení“, to by nedělalo dobrotu!“
„Ale… zkus je nezabít!“ skočil mu do řeči. Muž na druhé straně telefonu, kterého známe jako Sean, zaskřípal zuby, což Earla rozesmálo. „Dobrá! Nebudu tě už rozčilovat. Co se stalo s Ericou….“ Oznamovací tón dal vědět, že Sean zavěsil.
„Idiot,“ zavrčel nevrle a lehl si zpět do postele, „vždycky musím všechno srovnávat. A to je moje matka! To snad není možný, aby všechny geny dostal jen Earl. Je jí až neuvěřitelně podobný, nepředvídatelný a hlavně… nezodpovědný blb! I když je to můj bratr anebo právě proto?“ Nechápavě zavrtěl hlavou nad svými myšlenkami a vyskočil na nohy! „Den může začít!“


08.06.2009 19:51:54
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one