Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Máme tu pokračování povídky - Bojuj proto, abys žil.
Je to o něco kratší než předchozí etapa,
ale... nechte se překvapit.
PS: Tahle povídka bude na dlouho, tak se na to připravte a reakce můžet psát do NÁVŠTĚVNÍ KNIHY. 


Malá holčička ve své ruce sevřela o něco menší dlaň svého mladšího bratra a laskavě se na něj usmála. „Jsou to jen báchorky. Přece by ses nebál? Jsi už velkej kluk!“
Já nemám strach,“ vykřikl on a vytrhl se jí z jejího pevného sevření. Doopravdy vypadal strašně naštvaně, ale na sestřině tváři to vyvolalo jen lehký úsměv. „Dobře, tak můžeme jít.“ odvětila a vydala se směrem ke hřbitovu.

Vzpomínky na ten den ji vehnaly slzy do očí. Ten nostalgický a hlavně nebezpečný pocit vlastního provinění. Obviňovala se z toho, co se stalo i když v té době byla jen malým dítětem. Podlomila se jí kolena a ona se svezla k zemi. Položila hlavu do dlaní a rozplakala se naplno.

I přes to, že se snažil chovat statečně, sevřel její ruku ve své ještě silněji. Otočila se na něj a povzbudivě se usmála. V tu chvíli ji sám od sebe pustil a pak... jako kdyby se sami od sebe začali vzdalovat. Ona měla na tváři stále ten samý úsměv, ale on vypadal vyděšeně. Natáhla k němu ruku, on se jí snažil zachytit, ale stále mu vyklouzávala jako kdyby byla natřena mastným olejem. „Erico, nenechávej mě tu!“ vykřikl naléhavě. Oči se jí zamlžily a ona jako kdyby padala někam do neznáma.

Otevřela oči. Nacházela se před hřbitovem a v ruce svírala prsten. Prsten, který jí měl připomínat jejího ztraceného bratra.

****

Claudia hledala jakékoli stopy po mladém pánovi a hlavně po Benovi, ale jako kdyby se po nich zem slehla. Ptala se všech možných a nemožných stvoření. Dokonce se snížila i k tomu, aby zašla za svým bývalým přítelem, který jí kdysi tolik ublížil. Samozřejmě zcela zbytečně!
Kdyby jen tušila, že se nachází na místě kde by jej vůbec nečekala. Mezi velkým počtem zmijí, které plánují zničit svět a schovávají se za nevědomost mladého chlapce, který ve svých rukách svírá osud celého světa.
Zvedla telefon, který jí před chvíli zazvonil a ve sluchátku se ozval hlas toho bastarda. „Drahá Claudie, ptala jsi se na mladého Drewea, že?“
Ano,“ odsekla mu. „Víš o něm něco anebo jsi alespoň něco zaslechl?“
Možná,“ zavrněl do telefonu. Jeho hlas zněl natěšeně a úlisně. „Možná něco vím, ale za to bych něco od tebe potřeboval.“
Bastard! „Co by to mělo být,“ odpověděla a snažila se aby její hlas zněl klidně.
Ale drahoušku. Ty přece víš co po tobě chci.“
Sevřela ruce v pěst a odpověď drtila mezi zuby. „Kdy?“
Hodná holka....“

Tak jsem tady Neberusi!“
Usmál se na ni a položil si prst na ústa. „Vypadáš pořád stejně sexy, jak to sakra děláš? Možná to bude láskou anebo.... Vy se vlastně k sobě nemůžete moc přibližovat co? Jak to tedy děláte pokud si chcete být hodně blízko. Díváš se na něj, když...“
Drž hubu!“
Měla bys být hodná holka pokud se chceš něco dozvědět. Protože jestli nebudeš spolupracovat... asi se už nikdy nesetkáš ani s jedním z nich. A to bys přece určitě nechtěla. Neexistuje totiž žádná šance, že by se odtamtud ten červ dostal!“
Máš na mysli...! polkla.
Ano. Vždy jsem říkal, že jsi hodná holka. Kdyby mě tvůj otec poslechl... Ty jistě víš jak to u našich starých chodí, ne? Tvůj otec byl jedním z nich do té doby než je zradil a přidal se k tomu bastardovi. A on... on jej pak předhodil těm supům. Byl to od něj doopravdy šlechetné, skvěle se mu odvděčil a ty i přes to u něj stále zůstáváš! Proč?“
Není to jedno?“ odvětila tiše. „Teď jsem tady proto, abys mi pomohl a ne abys přemýšlel nad mýmo pohnutkami k tomu být jeho stálou přisluhoivačkou. On my totiž dá něco, co nikdo z nich nedokáže, ale ty tomu nerozumíš. I ON zapomněl!“
Doufám, že nemáš na mysli lásku! ON nikdy nikoho nemiloval!“
Mýlíš se,“ zavrtěla hlavou.

****

Chlapče,“ Uslyšel jakýsi hlas, který ho nutil k tomu, aby se probral. Zavrtěl sebou a poté otevřel oči, aby uviděl stát před sebou starého vrásčitého muže. Na hlavě měl rohy, které už neměly svůj bývalý typický vzhled. Byly polámané a visely z nich cáry kůže. Otřásl se a sklopil pohled. „Chlapče, jsem tak rád že jsi se probral. Doufám, že ti ten hlupák moc neublížil!“
Cosi v rohu zavrčelo, Dreaw se ohlédl tím směrem a pak zděšeně uskočil. Z temného kouta se na něj dívaly dva páry karmínově rudých očí. „Co-co je to?“
Ach, ty máš na mysli mého mazlíčka Loocka. Jde z něj strach, bojíš se ho?“ posměšně se na chpalce podíval. „Pojď sem ty moje zlatíčko!“ Podrážděné vrčení se změnilo na vrnění a z temnoty vylezl netvor zkřížený snad se všemi možnými šelmami. „Tohle je jeho pravá forma!“ dodal jako kdyby to vše vysvětlovalo.
Proč jsem tady?“
Neznámý stařešina se pousmál, pohladil svého mazlíčka mezi ušima a pak na chlapce upřel své oči, které se těm netvorovým podobaly nejenom svoji barvou, ale i tou hloubkou plnou pohrdání a nenávisti. „Jak bych to to jen řekl... Mohl bych se dozvědět jednu docela nepodstatnou věc? Proč jsi nezmizel z toho pokoje i když jsi věděl, že se tam blíží? Proč si riskoval svůj život pro záchranu toho červa?“
Chlapec sklopil oči a tiše zašeptal: „Nevím!“
Starý muž mávl rukou. „Zajímavé, tohle bych od jeho syna nečekal. Nejspíš měli pravdu. Zavolejte sem JEHO, budeme ho potřebovat k tomu, aby se mohli síly probudit!“
Jedna postava v rohu místnosti sebou nepatrně cukla. Možná teď nastal pravý čas k tomu, aby odsud mladíka dostal. Pohled, který však na sebo ucítil jej zastavil úplně ve všem a pak se mu v hlavě ozval hlas mladého pána. Neudělej žádnou hloupost! Nevěřícně se podíval na mladíka, který vypadla, že se snad strachy zhroutí a pak si opět v hlavě přehrál jeho hlas, když na něj promluvil. Ne, vůbec se netřásl. Jako kdyby věděl co se stane, jako kdyby... To snad není možné, ten chlapec se už dávno probudil.
Ne, všichni se mýlili!
On je dokázal všechny oblafnout, dokonce i bývalého vůdce! Pokud se pokusí jeho síly násilně probudit, stane se něco šíleného.
Atmosféra v místnosti se zcela změnila a Ben věděl, že se blíží on. Rozhlédl se kolem sebe, všichni se seskupili v nejzadnějším rohu a čekali až vstoupí dovnitř. Seraphis. Proč jej nazvaly takovým jménem? Chtěli se snad vysmívat samotnému bohu? Anděl ohně! Jak troufalé! Jen stařešina stále stál na svém místě a čekal. „Seraphisi, čekal jsem na tebe tak dlouho. Konečně tě po dlouhé době zase vidím, ale co ten výraz ve tvé tváři?“
Otče,“ odvětil a uklonil se před starým démonem. Ach ano – otec, to on jej stvořil! „V té temné cele mě to začalo už nudit, ale... doufám, že nebudeš chtít abych šel ven. Je to tam tak... nudné!“
Starý se rozesmál tak divoce, až se z toho rozkašlal. Loock k němu přistoupil a nechal jej aby se o něj opřel. „Dokážeš mě vždy nesmírně pobavit. Ne, dnes od tebe chci jediné, odstaň tu překážku, která stojí v cestě jeho velké síly.“
Myslím, že to už není třeba.“
Co?“
Kolem chlapce se začaly tvořit jakési prapodivné kruhy, začalo z nich vycházet světlo, které se také postupně přesunulo nad opodál stojícího muže a pak....
Všichni se vyděšeně rozhlédli kolem sebe, aby se pak podívali na svého vůdce, který nevěřícně zíral na místo na kterém před chvílí stál ten chlapec. Seraphis promluvil: „Někdo to totiž udělal za mě.“

Posadil se na zem a vysíleně začal oddechovat. Muž, který se na místě objevil jen pár vteřin před ním na něj jen zíral. „Jak?“
Mladík mávl rukou a položil si hlavu mezi kolena. „Promiň, ale teď budu muset chvíli odpočívat. Mohl by ses postarat o okolí? Nechceme přece aby nás někdo našel, ne?“
Jistě,“ odvětil Ben a vyskočil na nohy. Cítil, že se mu vrátila jeho síla, ale stále nemohl pochopit jak to mohl tak umně skrývat. Dokázal přelstít i vlastního otce, který si myslel, že je zcela neschopný. Jakmile dokončil všechna důležitá kouzla a v okolí umístil obranné bariéry, obrátil se na mladíka a uviděl jej jak v klidu spí. Zhluboka se nadechl a z tlumoku, který měl na zádech vytáhl velkou deku. Kde se to tam sakra vzalo? Lehce ji provětral, aby s ní vzápětí přikryl Dreawa. Chlapec se zavrtěl a přitáhl si ji téměř až ke krku. Co znamenalo to, co řekl Seraphis?

Asi bych vám měl něco vysvětlit, že?“ ozvalo se ze země asi dvě hodinky poté, co se objevili na neznámém místě.
Ben jen tiše přikývl, ale na chlapce se nepodíval.
Nejspíš začnu tím, že řeknu co se vlastně stalo ten den u vás v bytě. Když jsem se probudil, ucítil jsem přítomnost něčeho... jak to říct? Snad přítomnost přímo hmatatelného zla a tak jsem to musel udělat. To odhození, to jsem byl já.“ sklopil hlavu. „Nechtěl jsem vám ublížit, ale kdybych to neuděl tak byste se bránil a on by vás na místě zabil. Nemohl jsem... vás nechat zemřít po tom, co jste pro mě udělal. To mě naučila matka.“


11.03.2011 11:11:12
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one