Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Jde o povídku - Bojuj proto, abys žil!


Takové lehké připomenutí k ději.

V téhle části se vyskytují Kouzelníci, čarodějové a nějaký ostatní potvory.

O co jde:
Povídka o dvou lidech, kteří se milovali tak moc, až... Stalo se však něco, co změnilo jejich osudy. Museli se odloučit, aby...
Budou nakonec spolu? Anebo jsou rozdíly mezi nimi nepřekonatelné?

Upozornění:
Snad nic. Budou se zde objevovat vzpomínky. Jsem na nich závislá, což jste měli již šanci poznat.

MOTTO:
Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.                                                 Neznámý autor 

Poznámka:
Později se nám příběh rozdělí do dvou rovin.
Erica Noreah - odjíždí do Portorika, chce si urovnat priority a snad... zapomenout,
Sean Hasting zůstává v Nice, on se s tím vyrovnává po svém.

Postavy:
Jde o dva (jak to napsat) rody! Takže,
Upíři - Sean Hasting, Stacy, Max
, Matka, Earl a James (ti dobří?) a pár ostatních
Kouzelníci, čarodějové - Erica, Kim a Sally (dobří?) atd.,...
 

****

Erica nemohla pochopit proč právě ony! Proč musejí mít tak těžký a nepřejícný osud. Proč ona ani její sestry nikdy nesmí být šťastné! Vždyť jejich rodiče žili spokojený a klidný rodinný život, až… ano, až přišla ta žena a vše zničila!
Rozvrátila jejich manželství a od toho dne šlo vše od desíti k pěti. Chtěla něco, co nikdy nemohla mít a proto se mstila, pomstila se za to, že ON nesplnil její tužby! Přání, která ani být splněna nemohla. Ne, jejich otec by se od nich nikdy neodvrátil, miloval je a navždy bude, i když už…
Polkla a odvrátila se od své zvědavé sestry, která ji sledovala podezřívavým pohledem. „A jak se jí daří?“ zamumlala.
Sally zamrkala a založila ruce v bok. „No, přišla o svého syna a neví, kde je! Jak si asi myslíš, že by se jí mohlo dařit! Ty si snad nepamatuješ, co se dělo s naší matkou, když…“
Já vím, nemusíš mi připomínat moje chyby! Trpěla a trpím za ně stále! A nikdy si to neodpustím, to mi věř! Byla to jen a jen moje chyba!“
Sestra jí to ani nepotvrdila a rovněž ani nevyvrátila. Ne, neodpustila jí to, jen… jen to odsunula do nejzazších vzpomínek a v některých chvílích to prostě vyplynulo na povrch. V takových, jako byla právě tahle.
Neměly bychom jít? Všichni nás pozorují!“ vyrušila ji ze zamyšlení Erica.
Jen přikývla a vydala se k autu, které na ně čekalo před letištní halou. Řidič je již nedočkavě vyhlížel, nemohl zde stát moc dlouho!

Ten dům se za těch pět dlouhých let vůbec nezměnil. Stále vypadal tak chladně, až hrůzostrašně.
Ano, jako vždy bylo vše kolem upravené, ale na tajemně děsivá atmosféra, která se plíživě rozlézala kolem, v ní vyvolávala jen děsivé vzpomínky. Jak byla ráda, že jej nakonec opustila a teď se do něj musí opět vrátit. Bezděčně se otřepala.
Sally si toho ihned všimla. Položila své sestře ruku na rameno. Erica na ni pohlédla se slzami v očích. „Proč jste se neodstěhovaly?“
Jediné objetí a mladší ze sester se rozplakala naplno. Stavidla bolesti a nepěkných vzpomínek, byly prolomeny.


Dívčí smích se rozléhal celým domem a jako kdyby jej na chvíli i prozářil světlem, jasným a teplým. Po chvíli se k němu přidal druhý a třetí.
Něco však jako kdyby bylo v nepořádku, protože poté nastalo tíživé až dusivé ticho. A ten hlas který následoval to jen potvrzoval. „Bude tady klid!“
Obraz který se poté naskytl by oblomil snad i ledové srdce, ale ten který snad už zapomněl jaké to je milovat ten na to nedbal. Slzy v očích tří malých děvčat už jej nechávaly zcela chladným. Ano ledově chladným, ne, nemohl jí to odpustit, nikdy. To kvůli ní....!
To je kvůli tobě,“ ozvalo se plačtivě z jedněch úst, „kdyby ses nenarodila, tak!“
Mlč,“ okřikla ji třetí, nejstarší.
Zelené oči třínáctileté dívenky se opět naplnily slzami. „Já, já...?“


Erico.“
Erico.“
To slovo, jméno, jako kdyby k ní mířilo z veliké dálky. Otřásla se a upřeně se podívala do očí své sestry. „Je mi to líto.“ Sally nevěřícně zamrkala a odvrátila svůj pohled, který se jí nečekaně zamlžil.
A vděčně přijala to vyrušení, které nastalo za malý oklamžik.
A, tady jste.“
Nejstarší ze sester obě pozorovala již nějakou chvíli, ale nezdálo se jí vhodné vyrušit je v jejich rozhovoru, který se zdál velmi vážný. Nakonec se však rozhodla že již toho bylo dost a minulost je minulost a není dobré uvažovat nad tím co by bylo, kdyby...
Dlouho jsem přemýšlela o tom co budeme dělat až se opět uvidíme a nakonec jsem se rozhodla, že... mohly bychom se vydat na hřbitov.“
Proč?“ odkašlala si, „Proč chceš - Cindy jitřit staré rány? Nic už nezmění to, že... nezmění to nic na tom, co jsem provedla.“
Obě dvě sestry na její slova nikterak nereagovaly. Jen Cindy se na ni podívala svým zvláštním jakoby vševědoucím pohledem na které Erica reagovala slovy: „Jestli se chceš taky zeptat na...“
Nechci a ani nebudu opakovat, že...“
Jasně, jasně... ty jsi mi to přeci říkala už v ten den, kdy jsem vám ho představila. Erico, tenhle chlap není nic pro tebe.“ Zaparafrázovala svoji sestru z rukama založenýma v bok a s důležitým výrazem ve tváři. Starší sestry se uvolněně rozesmály a jako kdyby bylo vše zapomenuto. Bohužel ale nic z toho co prožily nemůže být smazáno tím, že o tom nebudou mluvit.

****

Chlapec se probudil a vyděšeně se rozhlédl kolem sebe. Očima hledal povědomé okolí, ale nic z toho, co viděl neznal. Kde sakra jsem?
Ach, konečně jsi se probudil, Claudia před chvílí konečně odešla do postele. Bude mít radost z toho, že...“
Kdo jste a co tady dělám?“ vyhrkl dřív než mohl Ben dokončit větu.
Muž jen zavrtěl hlavou a zamumlal cosi co znělo jako: „Nejspíš ho neučili, že by měl poděkovat za to, že mu někdo zachránil život.“
Drew sklopil pohled a zrudl aby vzápětí zakoktal. „J-jo, máte pravdu. Omlouvám se a děkuji, ale otec.. ten....“ Opět ten jeho vyděšený pohled, který se střetl z mírně konsternovaným. „Já, já – omlouvám se,“ vykřikl a pokusil se posadit.
Tohle bych na tvém místě nedělal.“ Jeho slova byla potvrzena následným Drewovým zhroucením. Začal se svíjet bolestí. Ben vyskočil na nohy a pokusil se na místa, která měl chlapec zraněná, položit ruku. Kopy a mlácení kolem sebe mu však nedovolily aby se jej byť jen dotkl. „Přestaň,“ zařval. „Sakra, sakra, měl jsem za to, že jsem ty rány uzdravil. Co se děje?“
Vzápětí se otevřely dveře. Ben se podíval po zvuku, aby byl následně odhozen na stranu a uhodil se do hlavy. Poslední, co uviděl byly kožené a okované boty.

Claudia se protáhla a se zazíváním vešla do pokoje, kde měl být Ben společně s Drewem. Nechápavě se rozhlédla kolem sebe. Určitě si tenhle pokoj pamatovala úplně jinak. Nikdy sice neholdovala precizní čistotě a úklid jí taky nic moc neříkal, ale ten bordel co tam byl jí téměř vehnal slzy do očí. Co se tady sakra stalo? Přeházené věci a hlavně... na zemi byla krev. Sehnula se k ní a v tu chvíli jí rozbolela hlava tak jako kdyby se měla rozskočit.
Ta krev je Benova!
Pane, já...“ zašeptala tak tiše, že ji téměř neslyšel.
Zíral na ni společně s Biancou, která si spokojeně hověla na křesílku po jeho pravé ruce. Měla položenou ruku na bříšku a zcela automaticky si jej hladila.
Nepromluvil, jen čekal.
Přešlápla z nohy na nohu a pak...
Jasně jsem ti říkal, že ten parchant tady nemá co dělat. Je to jen prašivej čaroděj který mi nestojí ani za to, abych si o něj otřel nohy.“ Bianca jen horlivě přikyvovala, zatímco Claudia jen sklopila hlavu.
Kdybych nebyl tvému otci vděčný za tolik věcí, už bys tady nebyla, to jistě víš! Můžeš si vybrat ze dvou možností. Buď odejdeš a najdeš toho zrádce, co unesl mého syna anebo...“ významě se odmlčel a čekal jak odpoví. A ona věděla, že pro ni existuje jen ta jedna jediná možnost. „Chci tady mít i jeho hlavu, rozumíš! Nedokázal ochránit mého syna a vzal jej na takové nebezpečné místo,“ odpivl si
a vstal ze svého vyvýšeného místa. „Pokud je nenajdeš, nemusíš se vracet! Ale nemohu pak ručit za tvoji bezpečnost. Víš přece jak jednáme se zrádci.“
Ano,“ přikývla a pomalu couvala z místnosti.
Zastavil ji mávnutím ruky a hodil po ní přívěšek ve tvaru slunce s pěticípou hvězdou. „Tuhle věcičku si u mě uložil tvůj otec. Říkal mi, když umíral, abych ti to dal. Musel jsem však prozkoumat jestli neskrývá nějaká nečistá kouzla....“
Ty... ty.
On měl tu čest poznat jak zacházíme se zrádci a to si jistě pamatuješ.“ ušklíbl se.
Jistě, pane!“

****

Zamrkal. Chvíli trvalo než si jeho oči přivykly šeru, ale pak jeho pohled upoutala hromádka čehosi, co se téměř nehýbalo. Pro pocit jistoty nahmatal na krku přívěšek, který pevně stiskl v ruce a pomalu se blížil k té neidentifikovatelné věci.
Opět se pohnula a Ben se na chvíli zastavil. Chvíli se nic nedělo, aby se na něj nakonec upřel pár smaragdových očí. Roztřásl se pod náporem té přímo hmatatelnéé nenávisti, která se zničehonic objevila aby vzápětí zmizela stejně nenadála jak vznikla. „Kdo jste,“ zašeptal, ale v té místnosti to zaznělo tak hlasitě až se přikrčil.
Na tom nezáleží,“ zaskřehotalo to cosi a Ben poznal že jde nejspíš o muže. „Nepřibližujte se ke mně, ale pokud si myslí, že...“
Co tady dělám?“
Několik minut bylo ticho a pak se ten muž rozpovídal.
Jistě víš, že ONI dělají pokusy. No a já jsem jedním z jejich výtvorů. Chtěli stvořit na nic nemyslící vražedný nástroj, který jim pomůže vyhrát válku. Nejprve nad klanem jehož jsi členem, aby poté,...“ pro efekt se odmlčel, „...zničili svět.“
Kdo jsou to ONI?“
Muž na něj chvíli hleděl a pak se skřehotavě rozesmál. „Je vidět, že ti moc nevěří.“ zamumlal a dál se tomu nevěnoval. „Hawk je opravdu velkej bastard, ale jeho syn si takový život nezaslouží. Velmi dobře jsem znal jeho matku, to ona mě změnila. Není to vtipné? Měl jsem ji zabít a ona mi za to zachránila život.“
Jak?“
Neznámý pokračoval jako kdyby jej Ben nepřerušil. „Dokázali ve mně spojit sílu všech moster, které kdy žili ne této planetě, ale nakonec se mě jen bojí, hlupáci. Jako kdybych stál o jejich prašivé životy.“
Vy jste nás unesl?“
Opět se místností rozlehl jeho smích. „Já? Ne, to byli ONI. Chtějí využít moc toho chlapce.“
Je to ještě dítě. On nemá žádnou...“
Tím chceš říct, že se ve svých patnácti letech ještě nedokázal probudit?“
Jak...“
Je to jednoduché. Když se zrodil dokázal ze svých rodičů vysát téměř všechnu jejich moc. Jeho otec jí měl dostatek takže to s ním moc nezamávalo, ale ona... Měla jediné štěstí, že ji potřeboval. Pokud by se nakonec přidal ke svému otci... svět by neměl šanci.“
Mohl by nastat konec světa?“
Ano i ne. Byl by konec takového světa jak ho známe. Nastal by chaos a... apokalypsa! Nejspíš ti budu muset pomoct, i když nestojím o žádné problémy.“
Ben se zatvářil nedůvěřivě a to muže opět rozesmálo. Zašmátral ve svých kapsách a na světlo světa vytáhl podivně vypadající prsten. „Tohle mi dala ona, říkala že mi to jednou zachrání život. Jistě sis všiml, že ti zablokovali tvoji moc i když by ti tady k ničemu nebyla. Pche,“ odfrkl si. „Možnost léčit na co to tomu hajzlovi bylo?“
Aby je mohl mučit o něco déle.“
Ano, to se mu podobá! Na několik minut ti to dovolí skrýt tvoji přítomnost. Pokud by ses mě chtěl zeptat proč jsem to nikdy nepoužil. Tak na to existuje jen jedna jediná odpověď, která tě určitě už napadla. Nesmím odejít, pokud nechci zničit SVĚT.“

****

Hřbitov ve kterém bylo pohřbené veškeré jejich příbuzenstvo, samozřejmě pouze ti, kteří již nebyli mezi živými, se nacházelo na opuštěném kopci. Lidé z okolí se mu zdaleka vyhýbali, protože se povídalo, že tam straší. O to víc byli zděšení, když k němu mířila trojice neznámých žen. Všechna okna ve vesnici se zavřela jako na povel. Někomu, kdo neznal okolní povídačky by se mohlo zdát, že se ztratil v čase a že již není v 21. století. Tady jako kdyby se čas zastavil před stopadesáti lety.
Sally, Cindy a Erica na to však nedbaly za ty roky si již zvykly na přístup všech lidí, kteří je neznali. Jen soudili a nic nevěděli!
Já-já, neměla bych tam chodit. Otec by si to nepřál, ne po tom všem, co jsem... Počkám tady u brány a kdyby se cokoli dělo tak dám vědět.“ zastavila se a sklopila pohled k zemi, aby se nemusela sestrám podívat do očí.
Cindy se nadechla aby něco řekla, ale Sally ji zastavila důsledným zavrtěním hlavy. „Dobře, ale dej na sebe pozor.“
Nejmladší ze sester jen přikývla a pak sledovala jejich vzdalující se záda. Jakmile zmizely v další
z uliček, opřela se o zeď starého hřbitova a na chvíli zavřela oči.

Malá holčička ve své ruce sevřela o něco menší dlaň svého mladšího bratra a laskavě se na něj usmála. „Jsou to jen báchorky. Přece by ses nebál? Jsi už velkej kluk!“
Já nemám strach,“ vykřikl on a vytrhl se jí z jejího pevného sevření. Doopravdy vypadal strašně naštvaně, ale na sestřině tváři to vyvolalo jen lehký úsměv. „Dobře, tak můžeme jít.“ odvětila a vydala se směrem ke hřbitovu.



08.02.2011 18:19:06
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one