Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

IV. ETAPA - Osudu neutečeš?

Opět jsme v povídce Bojuj proto, abys žil!
Tentokrát pokračujeme o zjišťování Natanaelovi minulosti.

Když ji vedl zpět do toho domu, vzpomněl si na to, že před nedávnem řekl jejímu synovi sice pravdu o tom, že jej miluje, ale zamlčel podstatnou věc. To on jí řekl, že je jejich osudem být od sebe odloučení, pokud...
Rafaeli pojď!” vyrušil jej z jeho zamyšlení její milý, ale přesto jasný hlas nesnášející odpor.
Tiše si povzdechl: Tohle mi chybělo!Jistě, Ann.”

Vyhlédl z okna a to co uviděl do nejdelší smrti nezapomene. Zdálo se mu jako kdyby se vrátil v čase! Před domem stála jeho matka a vydala přesně tak jak si ji pamatoval, když před deseti lety zmizela. A pak do jeho zorného pole vstoupil ten podivný blonďák se zelenýma jiskrnýma očima a podíval se upřeně do těch jeho. Natanael musel svým pohledem ucuknout. Vždy jakmile se jejich oči spojily... cítil jako kdyby mu ty smaragdové oči viděly přímo do duše. Naopak ty matčiny... zahřály jej na srdci a cítil se jako znovuzrozený. Kdyby jen tušil že takhle působí jen na něj, jaké pocity by to v něm vyvolalo?
Celým domem se rozezněl zvonek a než mohl jakkoli reagovat slyšel už jen otvírání dveří a Tobiasův odměřený hlas. Kam se poděl ten milý a všemi obdivovaný mladík? Zničeho nic mu na mysl vytanula tahle otázka jako kdyby ji tam někdo namaloval. Než udělal první krok, uslyšel, že jej bratr volá dolů. Jeho hlas se jemně třásl.
Má snad strach, že...
Polk a vydal se vstříc svému osudu.
Dole na něj už všichni nedočkavě čekali a ihned se na něj vrhli jako supi. „Nate, já,” začala jako první matka, ale Natanael ji přerušil. „Jestli jsi chtěla abych s tebou odešel tak ti mohu říct jediné...” odmlčel se, v očích mu zajiskřilo a Tobias si spokojeně oddychl. Naopak Annina tvář zbledla čekajíc na ortel. „...chci zůstat tady se svým bratrem. Je to můj domov a ty po mě najednou nemůžeš chtít abych ho opustil. I když my tady tolik lidí ublížilo, včetně tebe, tak jsem se tady narodil a mám tady krásné vzpomínky! Vzpomínky schované tady,” položil si ruku na místo srdce, „nikdo my je sice nemůže vzít, ale...!”
Tobias založil ruce na hrudi a jeho oči se rudě zaleskly. Ann chtěla cosi říct, ale Rafael ji zastavil položením ruky na její rameno. „Pokud se tak rozhodl nemůžeš s tím nic dělat. Je to jeho volba a ty musíš ctít jeho pocity, které k tomu všemu tady chová!”
Ale...”
Pojď musíme jít,” zašeptal a s přivřenýma očima se ohlédl na Tobiase. Rudý záblesk z jeho očí zmizel a tak ten pocit nebezpečí zasunul do nejzazších koutů své mysli. Možná jen záblesk světla. Jakmile se však jeho oči vrátily zpět na Ann, na Tobiasově tváři se objevil krutý úsměv. I on položil ruku na bratrovo rameno a ochranitelsky si jej k sobě přitiskl. Nechci ztratit i tebe a udělám cokoli, aby se to nestalo!
Natanael si skousl spodní ret a natáhl před sebe ruku kterou bratr chytil a otočil si jej čelem k sobě. Podíval se mu do očí ve kterých se zrcadlila veškerá bolest. Natanael polkl „Nemusíš mít strach, já tě neopustím tak jako oni!” zašeptal mu tiše do ucha. Tak tiše, až sebou zděšeně cuknul. Něco se mu na hlase jeho bratra nezdálo, ale i tak mlčel.

Ten Tobias se mi nezdá! Také máš ten pocit, Rafaele?” Muž divoce zavrtěl hlavou. Nechtěl jí přidělávat další starosti a tak jen tiše zašeptal: „To se ti jen něco zdálo. Natanael je teď to jediné co mu zbylo a tak na něm lpí, nechce jej ztratit.”
Možná, ale ta jiskřivá atmosféra nebyla jen v mé mysli. V tom domě pořád něco je a já nechci... nechci aby se mu něco stalo! Nikdy mu už nikdo nesmí ublížit. Neodpustila bych si to a hlavně bych to už nepřežila. Ne, nepřežila bych kdych o něj znovu přišla.”

****

Když se ráno Tobias probudil, jako kdyby nebyl ve svém těle. Zdálo se mu to divné, ale... ten pocit vlastní nepatřičnosti a hlavně... cítil se podivně prázdný! Po chvíli však nad svými myšlenkami zavrtěl hlavou a vrhl se do koupelny, ze které po pár minutách přišel jako znovuzrozený. Na své podivné myšlenky, které mu ráno kolovaly hlavou úplně zapomněl.
Dole v kuchyni na něj už čekal Natanael s úsměvem od ucha k uchu. Jak dlouho jej takhle vlastně neviděl? „Copak máme dneska na snídani?” zeptal se taktéž se smíchem.
Připálený vajíčka, jestli ti to nevadí a pokud jo... tak máš smůlu, já totiž nic jinýho neumím.” Oba dva se uvolněně rozesmáli a dali se do snídaně. „Dnes půjdu do školy společně s mámou. Chtěla by vědět jak mi to jde ve škole, nejspíš nevěřila tomu, že jsem nejlepší ve třídě.”
Tobiasovi zbělaly klouby na ruce jak křečovitě sevřel vidličku, ale stále na tváři zachovával nenucený úsměv. „To je dobře, hlavně že jsi šťastný!”
Nejspíš si vůbec nešiml nepatrné změny v jeho chování a tak dál pokračoval ve svém nadšeném hovoru „A víš co je zvláštní? Máma vypadá úplně stejně jako když jsem ji uviděl naposledy, vůbec nezestárla a... Tobi, posloucháš mě vůbec?”
J-jasně,” zakoktal, „je doopravdy atraktivní, vůbec nechápu proč ji tvůj otec podváděl!”
Hmmm, to nechápal nikdo,” odvětil Nat s plnou pusou a dál pokračoval v jídle. „Taky bych ti chtěl říct něco dalšího. Večer volal právník a říkal něco o tom, že s námi musí žít nějaký opatrovník a nejlepší by bylo kdyby to byl někdo z rodiny, třeba...”
Tvoje matka, chtěl jsi určitě říct!”
Ne, to byl jeho návrh já bych byl raději jen s tebou. Nevím totiž jak bych se k ní měl chovat, i když je milá a je to moje matka. Na první pohled spíš vypadá jako moje sestra!”
Tobiasovi jako kdyby v té chvíli spadl těžký balvan ze srdce, ale v tu samou chvíli se v jeho hlavě ozval jakýsí téměř ďábelský hlas. Hlas bez těla, o to však děsivější.Nespíš dopustit aby nás opustil! Uděláš cokoli abys ho udržel z jejich vzdálenosti! Cokoli! Oni nesmějí vyhrát!”
Zděšeně upustil vidličku na stůl a chytil se za hlavu. „Děje se něco?” vykřikl zděšeně Natanael a vrhl se svému bratrovi. Nesahej na mě!” zaječel Tobias a bratra od sebe odstrčil tak silně až téměř upadl na zem. „Promiň,” zašeptal a natáhl k němu ruku, „řekl jsem to jen, abych... nechci ti ublížit! To přece víš!” Natanael zavrtěl hlavou a těkal očima z bratrovi natažené ruky na jeho oči. „Vím, ale, co se ti stalo?” šeptal plačtivě. „Chtěl jsem ti pomoc a ty...” jeho oči se zalily slzami. Vyskočil na nohy, chytil do ruky svoji školní tašku a vyběhl z domu.
Promiň,” stále za ním volal i když věděl, že jej už Natanael neslyší. I v jeho očích se zaleskly slzy. „Ty to přeci moc dobře víš!”

Natanael se udýchaně zastavil až před školou. Předklonil se a položil ruce na kolena. „Co se to s tebou jen stalo, Tobi? Začínáš se už chovat jako náš otec. Proč?!”
To ten prokletý dům!” ozvalo se přízračným hlasem za ním. Natanael si povzdechl. Tohle nemohl být nikdo jiný než Lenka, která se chovala stejně jako její jmenovkyně z těch známých knich o čarodějnickém klukovi jménem Harry Potter. V ničem se s ní nezadala ve vymýšlení různých konspiračních teorií a hlavně... ty směšné názvy jinak úpně obyčejných tvorů... bylo to směšné. A vlastně právě proto byli už tolik let přátelé. A to z nich činilo vyvrhele téhle od základů “snobské” školy!
Hele, Adamsovi se tady konečně ukázali!” ozvalo se několikanásobně za Natanaelovými zády. Chlapec křečovitě sevřel ruce a skousl tak silně až jeho zuby zavrzaly o sebe. Lenka jej však zastavila dřív než mohl udělat nějakou hloupost. „Dobrý den, Ann!” Zastavila ho a možná vlastně ani nevěděla jak pomohla těm hloupým dětem aby se jim nic nestalo.
Natanael byl sice vyhlášený rváč na celé škole a nejenom tady, ale když byli ostatní v přesile... moc si dovolovali! I on věděl, že by z toho nevyšel bez zranění, ale nemohl dopustit aby ho uráželi. Ne, doopravdy to bylo jinak. Nemohl jim dovolit, aby ubližovali jí... byla tak křehká!
Mami?” zakoktal a zrudl. „Lenko, ty znáš moji matku?” otočil se nechápavě na svoji kamarádku široce rozevřenýma očima. Dívka se rozesmála a pak se otočila na Ann. „Vy jste jeho máma? Vůbec o vás nemluví a taky...”
Slyšeli jste to!” ozvalo se za nimi, tentokrát zděšeně. „Ona je jeho matka! Rychle pryč nebo nás vykopnou ze školy!”
Mami?” ozval se Natanael zase. „Co se tady sakra děje?”
Nezdá se ti, že se Tobias v poslední době změnil?” sama položila otázku na kterou si tak moc přála znát odpověď. „Tohle slovo už nikdy nepoužívej, ano!” doplnila ledově. Natanael pokl a přikývl. „Ne, je pořád stejný!” Nemohl jí přeci říct, že právě dnes se doopravdy choval fakt podivně. Jako kdyby to ani nebyl on.
Jsi si jistý?”
Jo,” odsekl a rozběhl se do školy.
Dej na něj pozor!”
Jistě paní Anael, ale proč jste mi neřekla, že...” Autoritativní pohled Annimých očí ji však zastavil. „Jen by mě zajímalo proč se výraz vašich očí vždy tak moc změní když se na něj díváte. No, ale nejspíš za to může láska!”

****

Jejich pohledy byly všechno, jen ne přátelské. Nechápal jak to, že jeho odraz ve skle vypadá úplně jinak než on sám! Rudě žhnoucí oči plné nenávisti a opovrhování. Nadřazený pohled, který jako kdyby se díval na jakýsi podřadný hmyz.
Nesmíš dopustit, aby odešel!” promluvil jeho odraz v zrcadle. Pokusil se od něj odtrhnout zrak, ale nešlo to ať se snažil jak chtěl. „Proč by nemohl?” cedil těžce skrz rty. Tvor v odrazu se zašklebil a z úst mu vystřelil jazyk. „Víš to!”
Ne,” zuřivě zavrtěl hlavou, „nenechám vás mu ublížit!”
Opět se ozval smích.My mu neublížíme, to oni!”

Nate, není mi dneska moc dobře, zůstal bys tu se mnou?” V jeho očích se mihl strach, čekal jak odpoví, ale do očí se mu nepodíval. „Necítím se na to zůstat dneska sám doma, protože...”
Já vím,” odpověděl Natanael, „dnes tomu je už osm let co zemřela. Chtěl jsem ti nabídnout to samé. Byla mi tak blízká, sice ne jako matka, ale... měl jsem ji rád!”
Objali se a rozplakali... dvě malé želvy.

Otevřel oči, probudil se vedle těla svého bratra, který nejevil žádné známky života. Nechápavě se rozhlédl kolem sebe a pohled mu spadl na postavu stojící ve stínu.Kdo jste a co jste udělal Tobiasovi!”
Já?” zašeptal posměšně. „Měl by sis vzpomenout na to, co se stalo před... je to tak asi hodinka, co jsi ho zcela bezdůvodně napadnul!”
To je blbost... nevěřím tomu!”
Promiň, vy si vlastně nepamatujete to, co stane během vašeho “procitnutí”. Sorry, byla to moje chyba. Já si neměl opět vypůjčit tak slabé tělo, jsem asi nepoučitelný. Byl to tak nádherný pocit... ovládat lidské tělo.
Ano, oba dva se snažili ovládat, ale lidské tělo je tak snadné řídit. Stačí najít po čem touží a máš je v hrsti. Byla to zábava! Oba dva tě chtěli tak moc chránit a přitom ti ubližovali není to ironie?”
Tobiasi, jsi v pořádku,” sehnul se k bratrovi a pokoušel se mu nahmatat puls. V odpověď mu přišlo jen nesrozumitelné zahuhňání. „Díky bohu!”
Css, nevyslovuj to!”
Nevěnoval pozornost tomu bastardovi, který se stále schovával ve stímu a neměl se k tomu, aby se alespoň představil.Co jsi zač, že ubližuješ mé rodině!”
Rodině,” vykřikl a rozesmál se, „tomuhle TY říkáš rodina? Taková pakáž nemá žádné právo na to aby tě mohla vychovávat. Ta hlupačka si myslela, že tě přede mnou schová, ale... Ani ona na to neměla právo!”
Ne-neposlouchej ho... Nat...” nedomluvil. Jen o vlásek jej minula ohnivá koule, která se rozprskla na zdi. Na místě, kde před chvílí byla Tobiasova hlava. Natanaelova reakce byla rychlejší! Jiskřičky mu dopadly do vlasů a pomalu se rozhořely. Nat je však zahasil dřív než mohli zanechat nějakou paseku.
Nezajímá mě co jsi zač, ale mé rodině nebudeš ubližovat. Můžeš říct cokoli, ale mé city k nim to nezmění, nikdy!” rozhořčeně vykřil a vyskočil na nohy. Chlapec za ním se přikrčil.
Natanael nevěděl, co dělá. Jediné co chtěl bylo-ochránit jediného člověka který mu zbyl. Věděl že Tobias je jediný člověk na kterého se může spolehnout. Věděl to a udělá pro něj cokoli!
Okolí jako kdyby se začalo nabíjet statickou elektřinou. Vzduch kolem prskal a jiskřičky se začali objevovat kolem jeho těla. Zavřel oči a veden neznámou silou je přiložil dlaněmi k sobě. Z úst se mu samovolně linula slova, která neznal a ani nedávala žádnou souvislost pro někoho kdo jim nerozumněl. Nevěděl co dělá, vedla ho vlastní intuice. A poté jako kdyby všechno zhaslo, aby následovala obrovská exploze.

****

Naposledy se ohlédl. Spáleniště, které bylo donedávna jeho domovem, se ztrácelo v ranní mlze. Zanechal tam svůj předchozí život a ničeho nelitoval. Snad jen...
Proč musel přijít o všechno na čem mu záleželo. Proč nemohl ochránit alespoň jeho!
A právě v té chvíli si přísahal, že pokud najde někoho na kom mu bude záležet tolik jako na Tobiasovi. Nenechá to dojít tak daleko a... zachrání ho i kdyby měl sám položit svůj vlastní život!

-----------------------------------------


Konec této etapy - OSUDU NEUTEČEŠ! Příště budeme pokračovat v příběhu kolem Erici
14.06.2011 11:01:47
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one