Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

IV. ETAPA - Boj o život!


Máme tu pokračování povídky - Bojuj proto, abys žil.
Dozvídáme se trochu více o minulosti, ale i přítomnosti. Objevují se nové postavy a hlavně vám trochu nastíním postavu Natanaela a tím vyvstanou další otázky. Co je zač tenhle člověk? Nebo to ani člověk není?
Co tedy na tuhle "povídku" říkáte?
PS: Tahle povídka bude na dlouho, tak se na to připravte a reakce můžet psát do NÁVŠTĚVNÍ KNIHY.


Strávila s nimi bezmála týden a začalo ji nudit jak neustále myslí na to jak odstranit Seana. Sean sem a Sean tam. Byl stálým tématem jejich hovoru a mohli začít čímkoli a stejně u něj nakonec skončili. Hlad po krvi se den ode dne zvyšoval. Jako kdyby to dělali naschvál, jak kdyby věděli, že je na krvi přímo závislá.
Mohla bych mít malý dotaz?“
Jistě?“
Co po mě vlastně žádáte? Doufám, že nechcete abych se s ním setkala a zabila ho na nějakém pro mě bezpečném místě, protože...“
Nechtěla byste svoji spravedlnost? Nechtěla byste mu vrátit ten pocit bolesti, když se k vám obrátil zády a našel si jinou ženu!“
Ach. Máte na mysli tu holku... moment, jak se jmenovala? Jo, už vím Erica!“ pohlédla na Gigi z boku a pousmála se. „Ta už je dávno pasé! Nemohla mu odpustit, že někoho zabil. A to samozřejmě nevěděla jednu podstatnou věc. On toho člověka zabít nechtěl, chtěl mu pomoci. Chtěl mu vrátit zpět jeho starý život!“
Gigi se rozesmála. Aulidea na ni zmateně pohlédla. „Ne, nezbláznila jsem se, nemějte strach. Jen mi přišlo vtipné, že je stejný jako jeho otec!“
Otec?“
Ano.“
Já jsem měla za to, že jeho otec byl jen vrah. Teda vlastně vraždící upír!“
Opět smích. „Tak tohle mu řekla. Kdyby věděl pravdu tak by ji nejspíš nenáviděl. Hlupačka!“
Co se tedy stalo?“


Fascinoval mě, vždycky mě fascinovalo jeho chování. Jak se dokázal postarat o osoby, které na tom byli hůř než on. On měl peníze a moc a nic z toho se jim nedostávalo. Ale měl jednu docela špatnou vlastnost. Rád si hrál s lidmi.
Zrovna ten den, kdy potkal svoji příští lásku byl na cestě za svojí hrou. Bylo zataženo a schylovalo se k bouři a zrovna v takovém nečase uviděl v jedné z těch temných uliček dívku. Dítě. Byla to malá holka asi patnáct let. Byla téměř zima a ona měla na sobě jen lehké šaty a měla bosé nohy. Do toho všeho foukal silný vítr. Musela být promrzlá na kost, ale když na ni promluvil stále bylo z jejího hlasu slyšet odhodlání.
Rád si zahrával s lidmi, ale tohle bylo ještě dítě a on si nemohl pomoci. Kdyby něco neudělal jistě našel někdo jiný, ale co by z ní mohli udělat. Bál se toho. Ano měl strach z lidí, kteří byli ochotní udělat cokoli, aby měli ve své blízkosti takové dítě. Někteří lidé byli prostě tak moc zkažení, že i on z nich měl strach.
Není to zvláštní? Někdo tak silný a mít strach z člověka?
Staral se o tu dívku několik let. Jejich vtah se začal postupně vyvíjet. Zpočátku ji možná nechtěl milovat, ale tomu citu se prostě nedokázal ubránit.


V tu chvíli ji však Aulidea přerušila. „On ji miloval a ona nevěděla, že je upír? Tohle je trošku...“
Naopak, ona tohle všechno věděla. Byli sezdáni se souhlasem jeho rodiny, protože ona byla také upírem. Sice to nechtěl udělat, ale jak jsem říkala... lidé v té době byli nevyzpytalelní. Pomáhal jim, léčil je a zachraňoval jejich životy. Bránil je před upíry, kteří se nechtěli spokojit s náhradními zdroji. Odstraňoval je z cesty, přesněji řečeno je zabíjel. A vůdcové s tím souhlasili. Tahle monstra totiž ničila naši reputaci a ukazovala nás lidem. Chtěli žít společně s lidmi i když jich pár zabili, prostě to bylo součástí tehdejšího života. Několik mrtvých nikomu nevadilo, většinou to stejně byli chudáci bez rodin. Lidé žijící mimo společnost a vlastně jen překáželi. Pak se však stalo něco, co nejspíš nečekali. Ne, on to nečekal...“ odmlčela se zahleděla se v dál.
Co se stalo?“ polkla.
Gigi vstala z křesla a vydala se dolů směrem k Aulidei. „Chtěla bych ti něco ukázat, následuj mě.“ dořekla a pomalu vyšla z místnosti. Žena ji poslušně následovala. Cesta jim trvala poněkud dlouho než došli do sklepení.


Napadení ctihodného občana však znamenalo něco jiného. Všichni věděli, že někdo za to bude muset pykat a jako první je napadl člověk, který má s takovými věcmi něco společného. Michael! Staral se nevyléčitelně nemocné, kteří se pak nějakým zázrakem uzdravili, ale ostatní říkali, že se pak změnili. Už to nebyli ti samí lidé jako předtím. A jeden takový byl pravděpodobným pachatelem a...
Ta dívka prostě byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě a málem za to zaplatila životem.


Došli ke dveřím, kde se Gigi obrátila k Aulidei. Stále zachovávala svoji vážnou tvář a poté promluvila, mluvila tiše ale o to důrazněji. „Cokoli co zde uvidíš si necháš pro sebe a vezmeš si to sebou do hrobu, jinak...“ Žena přikývla a odhodila si vlasy z obličeje.
V místnosti byla tma, jen zepředu jako kdyby prosvítalo venkovní světlo. Ale právě teď byla půlnoc a tak to nebylo možné. „Co znamená to... světlo?“
Starší se na ni otočila, stále ve tváři ten neproniknutelný výraz. Poté položila prst před ústa a vykročila dál. Mladší ji opět jen tiše následovala. Opět se zastavily, tentokrát před stěnou, která jako kdyby svítila. Gigi ze svých nabýraných šatů vytáhla malou dýku a přiložila si ji k zápěstí. Opatrně na ni zatlačila a nechala na zem dopadnout pár kapek. Poté k ráně přiložila jeden z prstů a pak jej položila na svítící zeď. Chvíli jej nechala na zdi a pak jako kdyby byla vedena neznámou silou, začal její prst tvořit na zdi podivné ornamenty. V té chvíli byla téměř v hypnotickém stavu. Po několika minutách zadýchaně ustoupila od popsané zdi. Stále téměř neschopná popadnout dech. Aulidea opět chtěla promluvit, ale to co se stalo zcela předčilo její očekávání. Zeď se s rachotem pohnula. Druhá žena ji chytila za ruku a společně s ní odskočila do bezpečné vzdálenosti.
Naskytl se jim pohled na obrovskou místnost ve které se nacházeli velké skleněné sloupy ve kterých byla ukrytá těla. „Co má tohle znamenat?“
Gigi neodpověděla. Kráčela dál a nevšímala si ničeho. Šla za jasným cílem, který byl téměř na konci avšak byl viditelný již od vstupních „dveří“. Zastavila se před určitě nejstarším „sloupem“ a čekala až k ní Aulidea dojde. Poté natáhla ruku a ukázala na postavu, která byla uvnitř ukrytá. „Tohle je Seanův otec!“

****

Natanael seděl za svým stolem a rozčíleně psal na svém počítači hlášení pro svého šéfa. Jak tohle nesnášel, kdyby bylo po jeho, tak...
Nate, co zase sepisuješ? Neměl jsi to mít napsané už předevčírem?“ vyrušil jej pobavený hlas jeho parťáka. „Je to tím, že necháváš důležité věci na poslední chvíli.“
Díky za upozornění. Víš jak tohle nesnáším, nechceš to dělat místo mě!“
Gabriel v obraném gestu pozvedl ruce. „Jen to ne! Nebudeš na mě přece házet jen ty nepříjemné věci. To si říkáš partner?“
Služebně starší z nich se rozesmál a pak se opět věnoval své práci. Když se do toho zakousl měl to napsané během necelé hodinky. Jakmile to dopsal, zmáčkl – uložit a pak celou zprávu vytiskl. Chvilku na to se uvolněně opřel do otočného křesílka a zhluboka vzdychl. Gabriel z tiskárny vytáhl popsaný papír a dal se do čtení. Co chvíli se rozesmál. Poté položil dokument na nohy a upřel na svého parťáka své šedé oči. „Mohl by ses živit psaním béčkových hororů. Myslíš, že ti tohle šéf vezme? Ne, určitě to nemyslíš vážně. Šlehlo by to s ním, takhle natvrdo mu říct pravdu.“
Druhý muž se rozesmál, ale na mladšího se nepodíval. „Myslíš, že by mi tahle práce prošla, kdyby alespoň on něco nevěděl? Šéf patří k těm z mála lidí, kteří o tom vědí víc než dost. On je totiž...“ Nemohl domluvit, protože na štáb došel jeden z nováčků. „Večer se sejdeme v baru, musím ti něco říct!“
Dobře,“ přikývl mladší. „Budu se těšit.“

Den uběhl strašně rychle a než se nadál byl tady večer. Vždy se těšil na setkání se svým parťákem a přítelem v jedné osobě, Od toho dne, kdy se z nich stali partněři na život a na smrt, museli čelit smrti téměř každý den. Dívali se jí přímo do očí a naštěstí vždy, zatím, vyhráli. Několikrát jim stála přímo za zády a čekala až udělají nějakou chybu. Natanealovým jediným štěstím bylo, že měl u sebe Gabriela byl pro něj téměř andělem strážným. Kdyby nebylo jeho rozvahy, už dávno by byl zahrabaný někde v hluboké díře anebo by se stal jedním ze „zatracených“, jak jim říkal šéf.
Strčil ruce do kapes a vykročil k baru, který byl schovaný v jedné z temných uliček. Dříve do něj chodily pochybné existence, ale jakmile se rozkřiklo, že jej často navštěvuje, zdaleka se mu vyhýbali.
Byli zde čestnými hosty hlavně z toho důvodu, že ten bar vlastnil známý jejich šéfa. Ne, neměli zde vstup ani pití zdarma, ale atmosféra klubu a zároveň baru byla úžasná. Sang somnis, tak zněl název tohoto místa. Ano, vedla jej španělská komunita a právě ten tenperament mu dával tu pravou jiskru.
Posadil se na svém obvyklém místě s výhledem do všech stran a opřel se do židličky. Pár chvil na to, co si sedl, se u něj objevil číšník a s úsměvem se zeptal co si bude přát. Změřil si ho podezřívavým pohledem a podložil si bradu pravou rukou. „Vy jste tady nový?” Mladík zrudl. „Řekl jsem něco...”
V dalším hovoru jej však přerušil právě příchozí majitel. „Chamueli, stalo se něco? Snad Gabriel neřekl něco, co tě uvedlo do rozpaků.”
Blbče, co ze mě děláš nějakýho úchyláka. Jen jsem se ho zeptal jestli je tady nový.” rozčíleně vyhrkl s našpulenými rty. „A to jsi se tvářil takhle? Tak to už se ničemu nedivím.“ Otočil se na číšníka a vydechl. „Nic si z toho nedělej, takhle působí na všechny.“
Hej, co to mělo znamenat?“
Ale, ale... zase nám ukazuješ tu svoji temnou stránku, co? Kdybych tě neznal tak bych si myslel, žes snad chtěls toho kluka sbalit!“ ozval se konečně Natanael, který to všechno již delší dobu pobaveně pozoroval zpoza rohu. Stál ve stínu a uchechtával se. „Gabrieli, Gabrieli, ta se fakt nezdáš!“
Odkud si se ozval ženský smích. Oba dva upřeli pohledy směrem odkud jej zaslechli a čekali. Dovnitř vstoupila žena a podle jejího výrazu poznali, že jde o....
Matko, co tady děláte? Měl jsem za to, že nás už nikdy nenavštívíte. Ne po tom, co se tady stalo asi před týdnem.“
Ale prosím tě Rafaeli. Byla to jen chvilková slabost a ten mladý pár o kterém je tady řeč...“ odmlčela se, „...jsou tady se mnou.“ Otočila se dozadu, dvojice vystoupila ze stínu.
Gabriel se v první chvíli naježil jako kočka, která vidí velkého psa a poté se postranním pohledem podíval na Natanaela. Jeho parťák silně stiskl ruce v pěst a cosi tiše zasyčel. Poté pohled znovu zabodl do neznámé trojice. I když neměl takovou moc jako jeho partner, ihned poznal co jsou zač. Vyřazovala z nich tak temná aura, až se málem otřásl. Nevěděl, že k němu Nat přistoupil až do té doby, co sevřel jeho paži. „Nemusíš z nich mít strach, jen se měj na pozoru. Ti dva jsou nováčci a pokud ukážeš jakékoli obavi, nemuseli by se ovládnout. Ještě, že je tady ona, jinak...“ významě se odmlčel a pak jim vyšel v ústrety. „Nečekal bych tě tady zrovna teď. Jak se má Sean? Dlouho jsem jej nezahlédl. Jen jsem slyšel, že se zase porafal s Jamesem. Co proti sobě mají?“
To bys nepochopil,“ odvětila ledově.
To máš pravdu. Vždyť to byli nejlepší přítelé!“ odfrkl si a zastrčil ruce do kapes. „Jen by mě zajímalo proč si necháš stále říkat matka... ach, už vím!“ přiložil si prsty ke spánkum a začal cosi mumlat. „Ty je přece tvoříš!“
Žena to přešla jako kdyby nic neslyšela a udělala pár kroků jejich směrem. Poté se podívala na Gabriela a pousmála se než na něj promluvila. „Tebe jsem tady ještě neviděla. Jseš sladkej!“ olízla si rty a opět udělala několik kroků. Kdyby neseděl určitě by udělal několik kroků zpět, ale tak jen tiše zůstal na místě. „Rafaeli, kde jsi schovával takový poklad?“
Je to detektiv z našeho oddělení,“ odpověděl místo něj Natanael. „Tak si na něj nechej zajít chuť, není to tvoje krevní skupina.“
Víš, že jsi docela sprostej! Kdyby tohle slyšel Sean tak by určitě souhlasil, ale teď tady není tak...“
Měl by se vám omluvit,“ vložil se do toho zatím mlčící muž z neznámé dvojice. „To se necháte tak urážet od někoho jako ON!“
Nat se rozesmál. Jeho smích byl v té chvíli tak ledový, až se Gabriel musel ovládat aby nevykřikl. Ne, nikdy jej neviděl v takové náladě. „Co si o sobě myslíš ty! Jsi jen červ, který...“ Jako kdyby se vzduch kolem něj začal tetelit, okolní žárovky několikrát zablikaly. „Nech toho,“ ozval se Rafael a položil mu ruku na rameno. „Ovládej se!“ Znělo to jako rozkaz a tak Nat jen cosi zavrčel a otočil se ke Gabrielovi. „Co to právě teď mělo znamenat?“
V pohodě, měli bychom si sednout a hodit řeč o tom, co jsem během dne nakousl. Ty nejspíš, ale chceš vědět čeho jsi právě teď byl svědkem, pokud se nepletu.“
Gabriel jen přikývl a již se nadechoval k odpovědi, když se opět ozval neznámý hlas. „Je tady Natanael?“ Ten o koho se v té chvíli jednalo složil hlavu do dlaní a téměř zoufale vykřikl: „Za co!“
Ach, tady jsi,“ ulehčeně se ozvalo, „už jsem si myslel jestli ses konečně nepropadl do země. Určitě by tě přivítali s otevřenou náručí. Padlého...“ Neznámý zamrkal, protože uviděl někoho koho neznal. Chvíli si vyměňovali pohledy a pak promluvil Nat. „Tohle je můj partner...“
Gabriel, jméno mé!“ natáhl k neznámému ruku. „Tenhle ukecanej parchant je váš přítel? Pokud ano, nebude vám vadit, když jej zabiju!“
Neee,“ natáhl ruce před sebe, „já toho blbce vůbec neznám.“ Natanael se jakoby uraženě zvedl a nakrbatil čelo téměř jako kdyby se měl rozbrečet. „Tohle jsem si nezasloužil!“
Nedělejte tady bordel! Earle, chovej se dospěle!“
Jasně, Seane!“
Sean?“ otočil se Gabriel na Nata s otazníky v očích. „Mohl bys mi něco vysvětlit?“



Příště se vrátíme k Erice a její rodině. Kdo je tajemný Seraphis a co plánuje dělat Dreaw?

PS: další etapa s názvem  Cesta k poznání


 


 

21.03.2011 14:54:16
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one