Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

III. ETAPA - Cesta k poznání vlastní minulosti

Máme tu pokračování povídky - Bojuj proto, abys žil.

Co tedy na tuhle "povídku" říkáte?
PS: Tahle povídka bude na dlouho, tak se na to připravte a reakce můžet psát do NÁVŠTĚVNÍ KNIHY.

****

Přikrývka na nadýchané posteli s nebesy se pohnula a na světlo světa vykoukla půvabná dívčí dlaň. Určitě byla dívčí, protože tvář kterou předtím zahlédli byla stoprocentně ženská. Protáhla se a pak otevřela oči, kterými chvíli na to pohlédla na, pro ni neznámé muže. Oba nejspíše očekávali hysterický křik, ale překvapila je svým klidným chováním. Jen otráveně zívla a poté jen zamumlala: „Konečně jsi tady!“
Co-cože,“ oba dva ve shodě koktavě vykřikli.
Hej, ztište se!“ zavelela. Oba se pod tím rozkazovačným tónem jejího hlasu přikrčili. To ji samozřejmě rozesmálo. Ale nezabránilo jí to v tom, aby vyskočila na nohy a pomalým krokem se nevydala k nim. Její povýšený pohled, kterým si je oba měřila je sledoval, připadali si jako pod mikroskopem. Ben polkl a sklopil zrak k zemi, mladší z nich ji však stále sledoval a nemohl skrýt svůj zájem, který z jeho očí přímo zářil. Chtěl se dozvědět, co je tahle téměř nadpozemská kráska zač.
Dívka naklonila hlavu na stranu a přistoupila k tomu, který ji přímo hypnoticky pozoroval. Natáhla ruku a dotkla se jí jeho tváře. Oba dva ucítili jemné mravenčení a Dreawovi oči se rozšířili překvapením. Ona však zklamaně svěsila ruce podél těla a otočila se na druhého muže. Dreaw však nečekaně její ruku zachytil, ale když se na něj podívala, ihned ji pustil. Ten vražedný pohled! Vylekalo jej, jak se dokáže během jen nepatrné chvilky její chování změnit. „Nesahej!“ zavrčela zcela zbytečně, protože ruka byla zpět u jeho těla. Udělala dva kroky a zastavila se u staršího z nich. Konečky prstů se dotkla Benovi tváře, poté sevřela jeho bradu a donutila jej, aby na ni pohlédl. Nic se však nestalo. Tentokrát jen zklamaně vzdychla a Ben si úlevně oddychl. „Ani jeden.“ Její hlas byl... rezignovaný. „Ale...“ otočila se zpět na mladíka.
Co to mělo znamenat!“ vykřikl Ben. Nyní již byl zcela při sobě a ani tahle dívka jej nemohla zastavit v tom, aby se konečně dozvěděl, co se děje a hlavně, kde právě teď je!
Dívka se pousmála a posadila se na volnou židli. „Ano, máš pravdu, Bene! Měla bych vám vysvětlit vaši situaci.“
Po vyslovení svého jména sebou Ben cukl. Jak sakra mohla vědět jeho jméno? Podíval se na ni. Ten její povýšený pohled se vůbec nezměnil. Nyní na něj zírala snad ještě více arogantně než před chvíli a to jej naštvalo na co možná nejvyšší míru. Nezná ho a ještě jej bude...
Na koho jste čekala?“ ozval se Dreaw opatrně. „Damiane,...“ začala, ale on ji přerušil. „Tohle není mé jméno!“ Dívka se pousmála, vůbec ji nejspíš nepřekvapilo, že jí ten mladík odporuje. „Možná ne teď, ale bylo to tvé jméno. Jen si vzpomeň.“

Damian
  • význam jména
Toto jméno vychází ze starořeckého damianos, což znamená "pokořitel, krotitel".

Mohla byste pokračovat ve vysvětlování?!“ promluvil Ben. Jeho hlas zněl naléhavě a právě proto se snad uvolnila k tomu, aby pokračovala tam, kde před chvílí skončila. Jen opět nasadila ten svůj pohled plný nadhledu. „Možná vám přijde zvláštní, že se v téhle bohem zapomenuté krajině vyskytuje někdo jako já. Anebo jste na takové věci zvyklí,“ pokrčila rameny. „V tomhle divném světe existovala jakási věštba, že se zde jednoho dne objeví muž, který dovede tenhle svět do záhuby pokud se spojí se mnou! Právě proto jsem zde byla zavřená, strážily mě tu bestie.
Ten muž, v jehož osudu bylo, že mě odsud dostane... v jeho životě už byla jiná žena a já to nemohla snést. Snažil se, ale jeho srdce... neměla jsem jinou šanci a tak jsem mu změnila vzpomínky, donutila jsem jeho srdce zapomenout. Ale od té chvíle se změnil i on. Už to nebyl ten muž, do kterého jsem tak moc zamilovala. Věděla jsem, že byl se mnou jen proto, že musel a teď, teď když jsem jeho minulost vymazala, neviděl žádný důvod proč zůstávat. Nevěděl, že kvůli mně opustil ženu, kterou miloval a právě ty...“ podívala se na Dreawa. „...jsi jeho potomek!“
Můj otec byl... vy jste důvod proč... zapomněl na moji matku.“ Ano, byl naštvaný a v tu chvíli cítil... nevěděl co má vlastně cítit. Byl ale rád že se nemýlil, vždy věděl, že je otec miloval. „Děkuji,“ tiše zamumlal. „Cože!“ vykřikla. Nejspíše očekávala výkřiky plné obviňování, ale tohle...
Nic si z toho nedělejte a hlavně se jej nesnažte pochopit!“
Mno, ale tohle není všechno! Jak už jste nejspíš pochopili tak odešel a tím se můj osud změnil a stejně tak i osud všech co zde žili a měli za úkol mě zde držet. Ze dne na den zmizeli a já zde zůstala. Hledala jsem jakoukoli cestu ven, ale... jakoukoli zmínku o tom jak se odsud dostat, ale nikde nic nebylo, až...“ zmlkla a postavila se na nohy. „Našla jsem knihu, velmi starou knihu hovoříci o ženě, která se nachází na temném a nebezpečném místě. O ženě jejímž osudem bylo změnit svět. Nebylo tam řečeno jakým způsobem, ale že jej změní. Jednoho dne se zde zjeví člověk, který ji odsud dostane a společně dokážou...“
Jasně a proto na něj čekáte. Čekáte na někoho, kdo nejspíš nikdy nepřijde. Proč jste se sakra nesnažila odsud zmizet!“ přerušil ji opět Ben.
Co si doprdele myslíš, že jsem těch třináct let dělala! Bohužel jsem mohla z této věže odejít jen do setmění, protože poté se všude kolem objeví odporná monstra. Monstra, která vznikla z těch co zde zůstali, když všechna ochranná kouzla padla. Jediná ochrana, která stále ještě pevně drží je kolem této části hradu. Kdybyste se zde objevili po setmění, zemřeli byste!“
Ale...“ Dreaw se ohlédl na svého průvodce, „... my jsme včera spali venku a vůbec nic se nám do rána nestalo.“
Pane, to nejspíš bude tím, že jste...“ Mladší na něj pohlédl téměř vražedným pohledem a tak Ben raději zmlkl. „Ale, atmosféra se nám trochu změnila. Copak se děje?“ zašveholila dívka, kterou stále ještě neznali jménem. Bavila se, doopravdy se bavila tak jak už dlouho ne! „Já jsem Alice a mohli by jsme brzy ráno vyrazit na cestu. V tuhle dobu jsou unavení z řádění a... tohle ani nemusíte vědět,“ nervózně se pousmála a s rozběhem skočila zpět do postele. Poté se k nim otočila zády a během chvilky spokojeně oddychovala.
Asi bychom měli následovat jejího příkladu, co říkáš, Bene?“
Jistě, pane!“ odpověděl mu oslovený a pokusil si lehnout na zem, na kterou před chvílí rozprostřel jednu ze svých dek. „Lehněte si na ten otoman a já...“
Něco jsme si řekli Bene!“ mladík mu položil ruku na rameno a stikl ho. „A hlavně, říkej mi Damiane. A také... nelekni se až mě ráno uvidíš. Dobrou,“ vykřikl a svalil se na právě ustlanou zem. Benovo: „Pane“ už nejspíš neslyšel, protože již tiše oddechoval. Anebo to jen hrál? Jeho druhá domněnka byla potvrzena slovy, která se mu po chvíli rozezněla hlavou. Jsi přece starší, ne?
Ben si jen tiše oddechl a posadil se na před chvílí zmíněný otoman. „Tohle nemůže dopadnout dobře, nemůže!“

****

Neberus s Claudií se vydali na dávno zapomenuté místo, na místo které bylo spojeno jak s příjemnými, tak s těmi méně příjemnými vzpomínkami. Claudiin dům se za ty dlouhé roky vůbec nezměnil. Jak podotkl Neberus hned, když vystoupili z auta, které řídil. „Drahoušku, pamatuješ si na den, kdy jsme se setkali poprvé?“
Jistě, kdo by zapomněl,“ zavrčela naštvaně. Jak by mohla zapomenout na den, kdy ji její matka tak moc ponížila před člověkem kterého vůbec neznala.


Matko, mohla byste mi podat...“ promluvila na ženu, která ji dala život. -O které si stále myslela, že je její matka.- Ona však jako kdyby ji ani nevnímala. Otočila se na muže, kterého jí ani nepředstavili a zaujatě si s ním začala povídat. Cítila na sobě jeho pohled a věděla, že jeho nutkání se zeptat na její osobu se minutu od minuty zvyšuje. A pak promluvil: „Kdo je ta dívka, která...“
Nevšímejte si jí,“ odvětila s úsměvem a přímo jej hltala pohledem. Od toho dne, kdy otec zmizel o ni vlastní matka ani nezavadila pohledem. Jednala s ní jako kdyby vůbec neexistovala. Jako kdyby ji nenáviděla za to, že je... -kdyby v té chvíli tušila. Kdyby tušila, že její minulost je zastřena nenávistnými vzpomínkami plnými zášti. Jako kdyby nevinné dítě mohlo za...-
Já jsem...“ pokusila se promluvit sama. Tentokrát na ni matka upřela svůj pohled ve kterém byla těžce skrývaná nenávist. Tak temná až se otřásla a sklopila zrak na stůl, aby se vzápětí s tichým „Promiňte.“ vypařila z jídelny pryč.
Žena která zůstala jen sklopila pohled a cosi tiše zašeptala.
Muž si skousl spodní ret a natáhl k ní ruku. „Je to přeci vaše dcera, proč...“ Žena divoce zavrtěla hlouvou až se její vlasy divoce zavlnily kolem jejího souměrného obličeje. A pak na něj upřela své medově zářivé oči. „Tím chcete říct...“
Žena jen přikývla a hluboce si povzdechla, aby vzápětí začala ze svojí zpovědí. „Můj manžel a její otec byl vždycky hodně prchlivý a co chtěl to musel za každou cenu dostat, ať už to bylo cokoli. Kvůli jakékoli ženě dokázal zradit i vlastní přátele.“
Proč o něm mluvíte v minulém čase?“
Není to jasné? Pro mě už dávno zemřel, zemřel ten den kdy zradil vůbec poprvé. O to bolestnější ta zrada byla, že se z ní narodilo dítě. Prokleté dítě!“
Vždyť ona nemůže za to, že...“
Já vím, já to zatraceně dobře vím! Pokud tu ON je tak se dokáži ovládat a jednám s ní téměř jako s vlastní, ale pak... Víš proč tu dnes není?“ odfrkla si a kousla se do rtu tak silně až ucítila vlastní krev.
Neberus zavrtěl hlavou.
Šel zradit své nadřízené, jako kdyby si myslel že tím svůj hřích vykoupí!“
Hřích?“ polkl mladík a upěřeně se podíval na ženu, které se v očích nahromadilo velké množství slz a ty se snažily proniknout ven.
Žena se pousmála a poté přikývla. „Bastard!“

Ty jsi Claudia?“
Dívka přikývla a pohlédla na mladíka z výšky, sedíc na větvi stromu. „No a co?“
Chlapec se rozesmál. „Během oběda jsi vypadala že se hodně trápíš, ale teď vypadáš spokojeně a hlavně... jsi nádherná!“
Cože?“ zakoktala a zrudla až po kořínky vlasů. „Co ti matka řekla?“ Snažila se příliš okatě odvést řeč jinam a poté seskočila ze stromu na zem. Dopadla na obě nohy a zářivě se rozesmála jeho udivenému výrazu.
Přistoupil k ní blíž a položil jí ruku na tvář. Poté s ní sjel na její rty a vzápětí sevřel v dlaních její bradu, zaujat jejími pootevřenými rty se přiblížil svými k těm jejím. Dívce se rozšířily oči, snad úlekem, a pak jej od sebe odstrčila. „Co děláš!“
Opět se usmál. „Co myslíš?“ a znovu ji k sobě přitáhl, aby ji vášnivě políbil na ty nádherně malinové rtíky. Položila mu ruce na hruď jako kdyby jej od sebe chtěla odstrčit, ale pak se poddala jeho naléhavému líbání plného vášně. Nechala jej aby do jejích úst pronikl jazykem a podnikla s ním souboj který již ze začátku neměl jasného vítěze. Udýchaně se odtrhla od jeho rtů a pohlédla na něj svýma zastřenýma očima. „Měla bych se vrátit domů.“
Slečno, slečno, kde jste? Váš otec si vás zavolal k sobě! Potřebuje s vámi mluvit! Slečno!“
Měla byste jít! Myslel jsem, že tu dnes není.“
Není,“ odpověděla, „ale... právě dnes se přidal k Hawkovi.“
Cože?“ odvětil zmateně, „Vždyť je to náš nepřítel! Tohle...“
Ach, tady jste! Víte přeci slečno co by se my stalo kdyby... pane?“ pohlédla služka na muže překvapeně. Měla za to, že jeho vztah s paní... nebyli snad milenci anebo se zmílila? „Slečno Claudie, váš otec čeká na hradě pana Hawka. Měla byste si pospíšit!“
Dívka se zamračila, ale druhou bez řečí následovala, po několika krocích se však otočila dozadu a pohlédla na stále stojícího muže. „Jak se jmenujete?“
Neberus!“

****

Dost dlouho jej neviděla, přece jen její život utíkal o dost jinak během bojů než kdysi, kdy byla ještě nevinná a nic nevěděla o tom, co její otec dělá. Co dělají všichni z jejího rodu! Její matka ji držela dost daleko od toho všeho a vlastně se ani nikdy neměla dozvědět jak doopravdy přišla na svět. Ale přece jen ji mohlo napadnout, že je zvláštní proč k ní ta žena chová takovou zášť. Nikdy v životě ji neviděla a přesto jako kdyby si byli něčím, nejspíše jen vzdáleně, podobné.
Claudie! Co nejdříve se dostav k pánovi, potřebuje tě tady!“
Bylo to už pět let co přišla do těhle bojů a vlastně ani nevěděla za co bojuje. Proč její otec zradil ty, kteří mu tak věřili a způsobil, že... Proč musela zemřít zrovna ONA? Tolik let, přesněji řečeno od té doby, kdy začala vnímat svět kolem sebe, se snažila aby ji její matka respektovala.... Nikdy se jí to nepodařilo i přesto, že si několik chvil před tím než ji zabili, myslela, že by se přeci jen něco mohlo změnit! Všecho štěstí jí vždycky pronikalo mezi prsty ať se snažila ze všech sil.
Následovala muže, který ji měl doprovodit k muži, kterému sloužila. Obdivovala jej a uctívala za to, že chtěl změnit všechny zaběhnuté zvyky těch zpátečnických vůdců. Proč ničit lidi, když s nimi můžeme žít ve vzájemné shodě! Kdyby v té době tušila, že jsou jeho cíle zcela odlišné od těch, které ventiloval na veřejnosti!
Claudie, konečně jste zde! Dnes bych vás rád požádal abyste mě doprovodila na zem. Vím, že jste tam strávila největší část svého života a proto bych vám byl vděčen za váš doprovod.“
Pane, já,“ polkla, „nezasloužím si, aby...“
Kdosi ze zástupu si odfkl na což Hawk reagoval dost naštvaně. „Bianco, víš, kde je tvé místo!“
Jistě, pane,“ ozvala se oslovená žena pokorně a co nejvíce se uklonila před svým pánem, kterého bezbezně zbožňovala. Udělala by cokoli, aby její city vyslyšel, ale osud a okolnosti tomu chtěli jinak!
Muž si odkašlal a pak se opět otočil na nervózní rusovlásku. S úsměvem ji vyzval, aby se postavila a přišla blíže k němu. „Připrav se, za hodinu vyrážíme!“ Claudia jen přikývla a vyrazila zpět do svých komnat, aby se mohla připravit na cestu.


Objevili se zrovna když byl měsíc v úplňku na místě plném magie. Ani jeden z nich nechápal co se stalo, ale celý svět se s nimi zatočil a oni upadli do bezvědomí.

Claudie ztěžka otevřela oči a vyděšeně pohlédla na muže, který seděl u jejího lůžka. „Ne-Neberusi?“ zakoktala. „Ach, konečně jsi se probrala, měl jsem strach.“
Kde je pán!“ vykřikla dřív než se mohla zastavit. Zmateně se rozhlédla kolem sebe. „Pamatuji si, že jsme měli být... co se s ním stalo?“
Byla to jasná otázka, ale Neberus na ni neodpověděl. „Měla bys spát.“
Ale,“ snažila se jej přerušit, ale odpadla ještě dřív než mohla větu dokončit. Neberusovo „promiň“ už však nezaslechla. Přikryl ji až po krk a políbil ji na chvějíci se rty. „Nikdy nedopustím, aby ti někdo ublížil!“


Nikdy jsem nezjistila co se s pánem stalo, ale slyšela jsem, že jej dostali nějací čarodějové a uzamčeli veškerou jeho moc. Ztratil se na dlouhých pět let a pak... všichni slyšeli o tom, že se kvůli svému osudu vydal do mezisvětí a nakonec se objevil zpátky zde, ale... tentokrát jako kdyby to byl někdo jiný!“
Ano, a v té době jsi potkala toho....“ Už tolik let nemohl přijít na jméno tomu prašivému čaroději, který mu vzal jeho lásku. I když věděl, že to vlastně všechno byla jeho chyba. Neměl si ji přivlastňovat, tím by ji od sebe nevystrnadil a ona by ho nemohla začít nenávidět.
Přesně. Potkala jsem lásku svého života a jsem za to vděčná... tobě!“
Kousl se do rtu. Ne, tohle nechtěl slyšet. Proč musela otvírat ty staré rány, které myslel, že už dávno pohřbil v nitru svého srdce, své černé duše. „Nikdo nevěděl co se stalo, ale šířilo se mnoho spekulací o tom jestli doopravdy tak moc chtěl lidem pomáhat. Protože když se objevil... jeho nenávist k lidem byla přímo hmatatelná. Nenáviděl je tak moc až začínal být trnem v oku i našim vůdcům a teď.... Jestli mají v rukou jeho syna, tak...“
Tomu bych nepřikládala moc velkou váhu. Dreaw totiž nezdědil žádnou magii své matky a ani sílu svého otce.“
Myslíš?“
18.05.2011 11:52:59
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one