Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

II. ETAPA - Osudu neutečeš?

Opět jsme v povídce Bojuj proto, abys žil! Tentokrát se vracíme k Seanovi a jeho přátelům kteří mu mají pomoci s tím, aby ZLO nevyhrálo. Ale postavy se nám začínají vybarvovat v tom pravém světle a ... že by se blížila apokalypsa?

Dny se měnily v noci, týdny a měsíce, když se konečně dalo všechno do pohybu.


Gigi jako každý den hned po svítání zavítala do tajemného sklepení a upřeně zírala na muže, kterého tak moc obdivovala. Vzpomínala na dny, kdy žil a toužil jen a jen po ní... než se objevila ta malá bestie. Vždy mu odpustila všechny ty lidské ženy, když je po několika týdnech odhodil jako kus hadru a ony... ony mu ještě byly vděčné za to, že o ně zavadil byť jen pohledem. A pak... Několikrát se zhluboka nadechla a přistoupila blíž k nádobě ve které plaval. Jeho oči se míhaly za zavřenými víčky, jeho myšlenky jako kdyby byly někde daleko. Ano, přála si, aby se probudil a byl takový jako dřív. Dřív než si ho ta malá mrcha omotala kolem prstu. Věděla že toho může dosáhnout jedině tak, že jej donutí napít se lidské krve, ale... dokázala by žít s myšlenkou, že to není ten, koho milovala? Kdy si vlastně dokázala připustit, že k němu chová tenhle nádherný cit. Ne, nikdy nechápala jeho slova, když o tomhle citu mluvil. Dokázal o tom mluvit dlouhé hodiny a obdivoval všechny, kdo dokázaly tohle cítit. Chtěl být jako oni a nakonec se mu to i podařilo, proč jen jej nenechala aby byl šťastný! Všechno co dělala bylo proto, aby... Položila hlavou do dlaní... chtěla plakat, ale nešlo to. Smála se mu, když před ní projevil i tenhle cit... neštěstí, smutek. Ani tohle nikdy necítila, necítila to ani ten den, kdy málem zemřel!
Jak se musela cítit ONA, když se ji pokusil zabít! I tohle byla její hra. Poštvat proti sobě ty, kteří se milovali, protože, protože... on byl jen a jen její. Otec slíbil, že zůstanou navždy spolu, že musí zůstat navždy jen a jen spolu. Michael se však postavil i proti tomu, vždy dělal jen to co chtěl! Po čem toužil to musel dostat, udělal pro to cokoli. Možná právě to jej málem stálo život.
Tekutina kolem jeho těla jako kdyby se začala vřít, nádoba se několikrát zachvěla a jeho oči se za víčky hýbaly ještě rychleji než před tím. Udělala dva kroky vpřed a položila na tvrzené sklo ruku, po chvíli s ní však musela ucuknout. Dlaň si otočila tak aby na ni mohla vidět a zhrozila se toho, jak vypadala. Místo kůže na ní měla jen rudý flák masa. Části se začaly odlupovat a... polkla a druhou rukou zašátrala v kapsách svého dlouhého hábitu, než vytáhla malou lahvičku. Lahvičku si vložila do úst a odzátkovala ji, aby si s ní vzápětí polila poraněnou ruku. Opět si sáhla do jiné kapsy a vytáhla kus látky se kterou si omotala zraněnou ruku.
Michaeli, konečně jsi se probudil, ale co bude dál?”

-----------------------------------------

Musel je zastavit dřív než udělají nějakou hloupost. Věděl, že Seanovi řekla, že je jen vraždící maniak, ale nechápal proč! Tolik století se milovali a věřili si, proč najednou změnila svůj názor! Musela za tím stát ona,
i tohle věděl, ale opět se zde vynořila ta otázka – Proč?
Zamrkal a otřel si oči, aby se poté zmateně podíval na ruku, kterou měl vlhkou... Od slz? Zavrtěl hlavou a běžel dál. Ten den, kdy jejich synovi řekla tu lež, kdy mu nalhala, že ji využil a udělal z ní tu odpornou zrůdu. Doopravdy jsi to takhle cítila? Vykřikl v duchu a běžel dál. Ano, vždy si dával za vinu, že z ní udělal upíra, ale ona... vždy mu řekla že takhle je to lepší! Proč najednou změnila názor?
Zastavil se před zchátralým hradem, ve kterém se jejich skupina skrývala již několik set let. Naposledy zde byl, když... bylo to už jednadvacet let, ale pro něj jako kdyby to bylo jen několik hodin. Jeho syn jim opovrhoval, zapomněl že jej jeho otec miloval.
Proč nemohli být šťastní alespoň tu malou chvíli? Proč jim osud strkal klacky pod nohy a ještě se smál, když o ně zakopli!
Opět si setřel slzy z tváří a zhluboka se nadechl. „Gigi, za tohle my zaplatíš!”


Já ti tolik věřila a tys mě zradil!” Nevěřícně na ni zíral. Jak může vůbec něco takového říct? „Nemusíš se už snažit, tvoje milá sestřička my už všechno řekla! Využil jsi mě, nás a to ti nikdy neodpustím. Už dávno tě měli zabít! Kdybych jim řekla pravdu nikdy bych si nemusela tím vší projít.”
Nepokračuj dál, prosím! Neříkej už nic dalšího čeho bys mohla později litovat. Vždycky jsem tě miloval a nic na tom nezmění ani fakt, že...”
Drž už hubu, nenávidím tě!” vykřikla


Vzpomněl si na ten den, kdy se mu na kusy rozbil jeho sen. Sen, že může být tvor jako on navždy šťastný! Tyhle konce se dějí jen v pohádkách a on už by měl být dost starý na to, aby v takové konce věřil. Neměl se nechat ukolébat tím, že mu Gigi pomohla. Za všechnu pomoc si totiž počítala dost vysokou cenu a on na to neměl zapomínat. Nikdy se nesmířila s tím, že díky NÍ přišla o jeho náklonnost. Měl to vědět už dávno. Ženy se nikdy nesmíří s tím, že přijdou o něco na čem visí. A tím víc pokud je o to připraví jiná žena!
Vešel dovnitř.
Nikdo mu nekladl odpor, už to mu mělo přijít zvláštní, ale o přesto na to nedbal. Snad to přikládal za vinu tomu, že se jej báli. Ani za nic by si nepřipustil, že to byl jejich úkol. Kdyby si pozorně prohlédl jejich výrazy, jejich tváře, možná by pochopil a nemusel by si tím vším projít.
Sklepení bylo stále stejné, za těch jednadvacet let se vůbec nic nezměnilo. I ona jako kdyby byla stále byla na stejném místě. „Copak tě za mnou přivádí?” Přivřel oči a upřel je na ni. „Ach, proč tak vražedně? Snad ti ta hlupačka nezlomila srdce?” Cuknul sebou a to ji rozesmálo. „Ale, že bych se trefila? Já ti to říkala dávno, neměl si podlehnout jejímu “šarmu”. Tohle slovo mě vždycky rozesměje! Tahle hloupá husička nikdy neměla nic z toho co ti můžu dát já, co jsem ti “mohla” dát já!”
O co ti vůbec jde? Ty nejspíš nemůžeš snést, že by někdo mohl být šťastný a to jsem tě kdysi měl rád!”
Zavrčela, ale stále zachovávala svoji odtažitou tvář. „Copak se ji stalo?”
Je v naprostém pořádku, o to nemusíš mít strach. Je v naprostém bezpečí a ty se k ní už nikdy nedostaneš. Nedopustím, abys jí už jakkoli ublížila!” Chvíli jej mlčky pozorovala, a pak se opět usmála. „Copak ta krev na tvé hrudi? Snad není její?”


V její ruce se zaleskl nůž. „Nedovolím ti, abys nám už ubližoval!” Udělal k ní dva malé krůčky, viděl že se zachvěla, ale neustoupila ani o krok. „Musím tě zabít dřív než ublížíš někomu dalšímu.”
Tariro, tohle přece nejsi ty!”
Nikdy ně už neoslovuj tímhle jménem! Nikdy už ze své špinavé huby nesmíš vypustit mé jméno! Já ti tolik věřila a ty jsi si s námi jen hrál. Myslel jsi někdy na moje city, na city našich synů?” pevněji v dlani sevřela zbraň. „Sean, Earl, čím pro tebe byli, jsou?” Opět k ní udělal pár kroků, zachvěla se, ale stále zůstala pevně stát.
Mami?” ozvalo se tenkým hláskem za ní. „Tati, co se děje? Sean má horečku, měla bys za ním jít!” opět se obrátil na svoji matku. Michael polkl – Alespoň někdo z jeho synů si jej pamatoval, ale jak dlouho?
Nůž ji vypadl z rukou a s pláčem se sesunula na podlahu.
Earle, pojď za tatínkem,” promluvil laskavě na svého syna, který se mu se smíchem vzhl kolem krku. „Tati, já jsem tak rád, že jsi tady! Tolik se my po tobě stýskalo!” slzy štěstí se rozlily po jeho tváři.
Ty, hned ho pusť,” ozvalo se za jeho zády. Michael se otočil po hlasu a zároveň položil svého syna opatrně na zem. Ten kdo teď před ním stál nebyl nikdo jiný než Sean. „Jak se tady můžeš ukázat, vrahu!”
Ne Seane, tak to není,” snažil se jej uklidnit jeho mladší bratr. „Mami, řekni mu něco!”
Tariro, vem Earla sebou a nech nás o samotě.” Jakmile ti dva odešli, Sean se opřel o zeď. Jeho vratké nohy jej téměř nemohli udržet, ale držel se silou své vlastní vůle.


Zavrtěl hlavou a téměř šíleně se rozesmál. „Ty si myslíš, že bych jí dokázal ublížit? Jak málo mě znáš a to jsme spolu strávili tolik set let! Známe s od dětsví a ty si dovolíš říct, že vztáhnu ruku na někoho, koho miluju! Jsi šílená!”
Tak je nějakého z těch tvých parchantů!”
Jak dlouho mě míníš ještě urážet, ty bezpáteřní mrcho!”
Po této výměně názorů následovalo několikanásobné zalapání po dechu, které doprovázelo chrastění zbraní. „V pořádku, uklidněte se... můj bratr se jen nechal unést a jistě se omluví!”
Michael se však opět rozesmál. „Nejsem tvůj bratr a nikdy jsem jím nebyl! Sice se mě snažil můj otec obalamutit, ale oba dva přeci moc dobře víme jak tvoři jako my dva přicházejí na svět. A mezi námi dvěma je podstatný rozdíl. Když otec stvořil mě, chtěl se vysmát samotnému bohu a využil mého dočasného selháni mysli. V té době jsem věřil, že mě můj bůh opustil. Teď vím jak jsem byl bláhový! Jen mě chtěl vystavit zkoušce a...”
Mlč,” přerušila jej rozhořčeně. „sám nevíš, co mluvíš!”
Snad se nebojíš, že jim řeknu pravdu i o tvém zrození! I když... mohlo by být zajímavé jak by na tenhle fakt reagovali!”
Gigi pozvedla ruku a začala cosi mumlat.
Michael se rozhlédl kolem sebe a pochopil, že naletěl na dost mizerný trik. Takhle se jej snažila spoutat. Kdyby měl svoji moc, tak... ale teď se musel smířit s jedinou věcí. Tady prozatím jeho cesta konči. Sklopil oči a sepjal ruce v tiché motlitbě. Kruh kolem něj se začal pomalu zmenšovat, až kolem něj utvořil zeď z tvrzeného skla. Žena pomalu vstala a přistoupila k němu až téměř na dotek. „Víš, že bych tě teď mohla zabít, ale tohle by mi nečinilo žádnou radost. Jen... řekni mi, kdo z nich tě zranil a já se mu pomstím!” Michael si odfrkl a opět na ni upřel svůj pohled plný pohrdání. „Oba dva víme jak to doopravdy je!”


Syn a otec si vyměňovali své pohledy. Jeden plný nenávisti a pohrdání, druhý plný citu zcela jiného. „Seane, jsem tak rád...” Natáhl k němu ruku jako kdyby jej chtěl pohladit. Syn však ucukl, měříc si jej svým ledovým pohledem. „Nesahej na mě...” znělo to jako výhružka a také jí to mělo být.
Michael se podíval na Seanovi ruce a poté ztěžka polkl. Jeho syn v ruce svíral meč. Meč který Michael měl už od té doby co si uvědomil, jaký je jeho osud. Jednou se probudil z jednoho ze svých nespočetných děsivých snů plných předpovědí věcí budoucích a křečovitě jej svíral v rukou. „Měl by si jej položit nebo si ublížíš.”
Snad se nebojíš, že bych tě s ním mohl zabít. Máš strach? Měli jej také ti, cos je zabil? Anebo si až do konce svého života mysleli, že je to jen legrace, sen? Jak ses cítil, když jsi jim bral jejich životy? Máš ty vůbec nějaké city?”
Starší muž opět nervózně polkl. Věděl, že pokud jej s tím mečem byť jen škrábne, mohlo by to znamenat jeho smrt! Tato zbraň byla dvousečná a pro tvora jako on velmi nebezpečná. „Ano, mám strach, mám strach o tebe!”
To mě snad chceš rozesmát?”
Otec udělal někok rychlých kroků k synovi a než ten mohl jakkoli reagovat, svíral jej v náručí. Veškerá jeho nenávist jako kdyby byla odplavováná někam pryč. Sean obětoval obětí a z očí se mu spustil vodopád slz. Zbraň však vykonala svoji cestu a zabodla se do Michaelovi hrudi, jen o vlásek minula srdce, ale i to stačilo. Zachroptěl a Sean jej od sebe odstrčil. Jeho ruce se zbarvily krví tejně tak jako otcovo oblečení. „Tati,” zašeptal. V očích otce se zatřpytily slzy. „Všechno je v pořádku, nemusíš mít strach,” položil mu ruku na čelo a dál šeptal, „teď na všechno zapomeň a žij dál svým životem. Nezapomeň ten meč chránit jako oko v hlavě. Nikdo nesmí vědět, že jej máš a pak jej dej tomu, kdo si jej zaslouží, tomu, komu po právu patří.” Seanovi oči se začaly pomalu zavírat, stačil říct jen jedno jediné slovo: “Promiň!”

-----------------------------------------

Jeho oči se otevřely a upřely se na ni!

****

Gabriel ležel celou dobu stále ve stejné pozici, ve které jej položil na postel. Spal anebo... nejevil žádné známky života jen při bližším pozorování bylo možné zahlédnout, že se jeho oči za víčky pohybují. Snil v tu samou dobu jako Michael, jako kdyby byli spolu propojeni. Viděl ty samé vzpomínky jako on, jen s tím rozdílem, že Gabriel nevěděl souvislosti. Ve stejnou chvíli, kdy se probudil Michael, procitl i ten druhý!
Zamrkal a chvíli zíral do stropu. Pak mu došlo, že se nenachází ve své posteli a co bylo horší, ani ve svém pokoji. Vyskočil do sedu a nechápavě se rozhlédl kolem sebe. V takovém temném pokoji byl poprvé a doufal, že i naposledy, protože se mu tady vůbec nelíbilo. Vždy dával přednost vzdušnému a světlému pokoji před takovou plesnivou dírou, kde vzduch skoro stál a při trošce dobré vůle jste mohli vidět ty bacily, kteří... raději nemyslet. Alespoň že tady bylo relativně čisto. Otřásl se a až poté si všiml tichého muže, který seděl na křesle vedle postele. „Prosím,” zašeptal. Odpovědí mu bylo jen ticho. „Vy jste Sean?” Neznámý zvedl hlavu a jejich oči se potkaly. „Šefe?” zakoktal a pokosil se postavit. Takové setkání by nečekal ani v těch nejdivočejších snech. Co sakra dělá v pokoji se svým nadřízeným a ještě k tomu... sám! „Jak jsem se sem dostal a co se stalo?”
Pořád stejní, jak očekávatelná reakce! Ten idot vám nic neřekl? A hlavně, nepředstavujte si mě v nějakých divných situacích, já nejsem jako VY!” To poslední slovo pronesl s jasným opovržením. „Jako, VY?” opáčil Gabriel nechápavě. „Ach jo, ani tohle nevíš,” zavrčel a pokrčil rameny, „Co bych taky čekal od někoho jako on! Prvně mluví a pak přemýšlí!”
Zaťukání na dveře jej však vyrušilo dřív než mohl začít vysvětlovat. Po obligátním: “Dále”, vešla dovnitř matka následováná ženou, kterou Gabriel ještě neviděl. Něco mu však našeptávalo, že by ji měl znát. „ošetři jeho zranění jako jediná z nás na něj můžeš zatím sáhnout. Nejsi totiž pošpiněná. „Ale,” ozvala se matka „oni také ještě...”
Sean si odplivl a zavřel oči, na matku se ani nepodíval. „Nedělej ze mě blázny! Já vím, kde jste až do teď byli!”
Gabriel však neposlouchal, upřel své oči na nejstarší z žen a promluvil. „Kdy jste změnila názor, Tariro!” Žena se otočila směrem k němu, v očích zděšení a strach. „Změnila... názor,” zašeptala nechápavě. Nebo se snažila aby alepoň tak zněla. Jej však neošálila. „Na co jsem měla změnit názor”, dodala, tentokrát rozhodně.
Toto začala poslouchat i Alyson. Začalo to totiž vypadat zajímavě a hlavně... ten muž byl zajímavý už tím jak na ni působil ten dotek na jeho těle. Když se jej dotkal. V tu chvíli jako kdyby se od ní odplavovaly všechny problémy, ale jakmile se ten kontakt přerušil všechno na ni padlo jako těžká deka až téměř nemohla dýchat.
V pořádku,” zamumlal a položil se zpět na postel. Nyní již v klidu mohla na jeho tělo nanášet chladivé masti. I když na jeho těle nebyla patrná žádná zranění, vždy kdykoli více přitlačila, zachvěl se a sevřel rty těsněji k sobě. Nevěděla jestli netlačí moc silně a tak se zeptala jeho odpověď ji však překvapila. Ne tím co řekl, ale jak se přitom tvářil. „Ne, je to příjemné”, zašeptal tiše a zrudl.

31.05.2011 14:40:01
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one