Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

II. ETAPA - Cesta k poznání vlastní minulosti

Máme tu pokračování povídky - Bojuj proto, abys žil.

Co tedy na tuhle "povídku" říkáte?
PS: Tahle povídka bude na dlouho, tak se na to připravte a reakce můžet psát do NÁVŠTĚVNÍ KNIHY.

Nechtěl jsem vám ublížit, ale kdybych to neuděl tak byste se bránil a on by vás na místě zabil.
Nemohl jsem... vás nechat zemřít po tom, co jste pro mě udělal. To mě naučila matka.“


Ben se druhý den probudil zcela jako nový člověk. Minulou noc spal zcela beze snů. Zdálo se mu jako kdyby kolem jeho duše bylo postavená vysoká zeď která branila okolním vlivům, aby jej jakkoli ovlivňovaly. Možná za to vděčil tomu chlapci anebo... neměl náladu přemýšlet nad tak zbytečnými problémy. Teď bylo důležitější přežít. Za prvé nevěděli kde jsou a za druhé jim určitě někdo šel v patách. Ben by se nedivil, kdyby to byl právě... Seraphis! Kdyby jen tušil, že právě tahle osoba má na starosti úplně jiné věci, určitě by se mu ulevilo, ale tohle on nevěděl.

Jaký je vlastně Váš vztah k otci?“ promluvil zcela nečekaně Ben. Jeho slova byla mířena na mladého Draewa, ale i tak se musel zeptat. „Já?“
Jistě! Vidíte tady někoho jiného?“ optal se ironicky starší z nich. „Ne, ale nejsem tak starý abyste mi tykal. Jistě by nebylo od věci si trochu víc důvěřovat, protože spolu určitě strávíme ještě dost času. Zaprvé nevíme kde jsme a zadruhé…“
Cože! Ty nevíš kam jsi nás dotáhl!“
Vidíte, tedy vidíš, že to jde!“
Ben se uvolněně rozesmál a poté  na chlapce upřel své šedé oči.  Díval se a čekal jak mu odpoví na jeho první otázku.
No,“ nervózně si poposedl a upřeně se zadíval do země. „Možná si myslíte, že bych ho měl nenávidět. Ale i tak, přes to všechno co my v posledních několika měsících udělal, je to stále můj otec. Je to člověk, který miloval moji matku a právě z té lásky jsem se narodil já. Možná si myslíte: Jak to může ten hlupák vědět, když svého otce prakticky neznal, ale… Prostě tak nějak cítím, že… cítím, že nás kdysi dávno miloval. Prostě jen na ten pocit zapomněl, nebo…“
Nebo to byla jen hra!“ snažil se to uzavřít ten starší a zkušenější. „Prostě si hrál z city obyčejného člověka, jen proto, aby byla jeho pokrevní linie…“
Mladší jej však rozrušeně přerušil. „Mýlíš se!“
Nevím proč, ale vždy jsem měl takový vtíravý pocit, že je můj otec stále se mnou. Zdálo se mi jako kdyby mě hlídal a držel nade mnou ochranou ruku, ale když mi bylo dvanáct let tak ten pocit zcela zmizel. V prvních několika dnech jsem si myslel, že…
Co se děje?“ vyrušil jej z rozjímání Ben. „V první chvíli jsem si myslel… jako kdybys upadl do transu a cosi sis mumlal…“
Měli bychom pokračovat dál. Za chvíli bude opět soumrak a něco mi říká, že dnes by tu nemuselo být tak bezpečno jako včera. Možná je to tím, že dnes bude bezmračná noc a ten úplněk…“ oba dva pohlédli na nebe a Ben tiše přikývl. „Jistě, musíme si najít bezpečný úkryt. Kdoví co se tu za bestie může potulovat, když vlastně ani nevíme kde jsme. Na co jsi myslel, když si nás sem zanesl!“
Na to, abychom byli co nejdál od toho místa a tak můžeme být vlastně kdekoli, protože ani jeden z nás neví, kde jsme se nacházeli předtím! Jen bych měl taky jednu otázku.“
Jistě,“ přikývl starší.
Draew zavřel oči a poté se zhluboka nadechl. „Proč jsi stále s mým otcem i když tebou tolik opovrhuje! Možná je to ode mě moc troufalé, ale pokud si musíme věřit, chci to vědět. Ne,“ zavrtěl hlavou, „musím to vědět, abych si byl jistý tím, že ti mohu bezmezně důvěřovat.“
Není v tom nic zákeřného, jen chci být nablízku osobě, kterou miluji!“
Zvláštní! On se nechá ponižovat člověkem kterého z hlouby srdce nenávidí, jen proto aby byl nablízko ženě, která... která mu právě v tuhle chvíli tolik ubližuje. Nesmí se nikdy dozvědět jak hluboko klesla aby jej zachránila a přitom. Vždyť by stačilo jen kdyby si věřili tak moc až by neměli žádný strach z toho co se tomu druhému přihodí. Proč nevěří tomu, že je ten druhý dost silný k tomu aby vytrval a dokázal že se na sebe mohou spolehnout!
Proč pláčeš?“ probral jej jeho zmatený hlas. „Jen mi cosi vletělo do oka!“ zahuhlal a protřel si uslzené oči. „Teď už budu v pohodě.“
Ben k němu napřáhl ruku, mladší ji stiskl a tak mu pomohl aby se postavil. Poté se oba rozhlédli kolem sebe a mladší opět promluvil: „Měli bychom se vydat na tamten kopec,“ namířil prstem na nedalekou vyvýšeninu, „pak se uvidí!“ Nečekal na reakci druhého muže a rozběhl se jako malé dítě Nebudeme si nic nalhávat, stále to byl puberťák.dřív, než mohl ten starší zareagovat. Na vrcholku se ohlédl na udýchaného Bena a šíleně se rozesmál, ten jej chvíli naštvaně pozoroval a poté se i jeho smích vznesl nad tichým krajem. Stejně nenadále jak se rozesmáli, tak i přestali a uchváceni tou krásou oba pohlédli do údolí, které se před nimi rozprostíralo. Takovou nádheru si nedokázali představit ani v těch nejdivočejších snech. Připadali si jako v ráji a to ještě umocnil ten majestátný hrad, spíše zámek, který nad tou krásou vyčníval jako maják. Pohlédli na sebe. Jejich zrak byl však stále přitahován zámkem a tak se jako na povel k němu rozběhli jako staří blázni.
Oba se zastavili před obrovskými branami a nevěděli co dělat. Zámek i okolí bylo tiché. Bylo to přímo hrůzu nahánějící ticho, ticho které většinou nevěstilo nic dobrého. „Půjdeme dovnitř anebo budeme čekat až se něco stane a…“ Okolím se rozeznělo vytí, následované mnohohlasným vrčením a tak na přemýšlení nebyl čas. Oba dva vtrhli dovnitř jako velká voda a ztěžka vrata opět zavřeli.
Pomalými kroky procházeli celým honosným sídlem a jaké bylo jejich překvapení, když uvnitř nikoho nenašli. Celé panství bylo opuštěné a ponuré, o to větší bylo jejich překvapení, když se museli zastavit před těžkými dveřmi, které nešly za žádnou cenu otevřít. „Nejspíš budou zavřené.“ Zavrčel chytře jeden z nich. „Fakt,“ odvětil pobaveně ten druhý. Oba dva se rozhlédli kolem jako kdyby hledali nějaký tajný mechanismus, který tu na sto procent musel být. Chvíli na to ten mladší nadšeně vyjekl a dveře se s tichým vrzotem otevřely. Ta místnost, která se před nimi otevřela… byl to přímo pohádkový pokoj, který postupně přecházel z předsíně do jídelny aby následně přešel do obývacího pokoje, po které následovala ložnice. „Bene, znáš pohádku o té spící krásce? To byl bylo bezva, kdybychom… Co se děje?“ Otočil se na toho staršího, který vyděšeně zíral před sebe a prstem ukazoval tím samým směrem. Mladík přiblížil tvář k jeho prstu a následoval směr, kterým ukazoval jeho třesoucí se prst. „No tedy, že bych to přivolal?“

****

Seraphis tu dívku stále pozoroval zdálo se mu jako kdyby ji měl odněkud znát, ale stále si nebyl schopen dát dvě a dvě dohromady. Ne, tyhle výpočty prostě nedávaly smysl. Zastavil se a počkal až k němu dívka dojde, než na ni konečně po několika hodinách cesty promluvil. „Rehael, říkáte že si nic nepamatujete, ale jak to že znáte své jméno?“ Dívka přešlápla z nohy na nohu a podívala se mu vzápětí do očí. „Tak mě totiž stále oslovují. Ti tvorové, vždy když na mě zaútočí, vždycky vykřikují tohle jméno. Vykřikují je s takovou radostí a chtivostí. V prvních okamžicích byli taky miloučcí, ale pak…“ otřásla se a pak pokračovala, „…otírali se o mě. Zpočátku měli heboučké kožíšky a ty vlhké čumáčky, ale nedlouho poté se z nich staly tahle monstra a začali mě okusovat a teď, jako kdyby mě chtěli sežrat.“
Muž zavětřil jako pes a pak přistoupil těsněji k dívce. „Chápu.“
Co?“ vykřikla zmateně. „Sakra, co chápete!“  Z úst toho muže, který jí byl již zpočátku nepříjemný se rozezněl smích. Nebyl to však smích, který by normálně od takového tvora jakým je on neočekávala. Byl tak hřejivý! Nemožné! „Zpočátku jsem to nechápal, ale nyní to všechno dává smysl a konečně to zapadá do sebe. Ta vůně, kterou vydává vaše tělo, přitahuje ty bestie. Čím více se nasytí, tím větší mají hlad. Je to vlastně taková sysifovská práce anebo spíš... tantalova muka.“
Je skvělé, že se bavíte, ale mě to vtipné nepřijde. Stejně to ale nic nevysvětluje. Spíše to vyvolává další a další otázky.“
Myslíte?“ odvětil a vypadal, že se tím hodně dobře baví. „Tak to vás musí zklamat. Právě tahle věc totiž všechno vysvětluje. Ta vůně totiž nepochází ani z lidského anebo snad z démonského světa. Co víc, je spíše jeho protipólem. To vysvětluje proč jsou k vám ta stvoření temnoty tak přitahována a já společně s nimi, Mezi mnou a jimi je však malý, ale o to podstatnější rozdíl. Já mám totiž svoji vlastní vůli a dokáži se ovládat, pokud chci. Ale z části patříte k nám... proto ten odpor. Jako magnet! Vy jste totiž potomkem světla a zároveň i temnoty.“

Rozespale se protáhla a narazila dlaní do čehosi měkkého, co vzápětí téměř vražedně zavrčelo. „Co děláte tak blízko mě!“ vykřikla, vyskočila na obě nohy a v ruce sevřela nůž, který stále měla z bezpečnostních důvodů u sebe.
Pamatovala si jeho slova, když se setmněním ulehali kolem plápolajícího ohně. „Rehael, měla byste si vzít zpět ten nůž. V noci, během spánku to s tím ovládáním... nemuselo by to dopadnout dobře, ale budu se snažit.“ Alespoň ten příslib a snahu ocenila jednoduchým slovem: „Děkuji.“
Zamrkal a poté na ni několik vteřin mhouřil oči než se probral a pak jen cosi zavrčel a otočil se na druhý bok, snad se pokusil o to, znovu usnout. „Řekni něco!“ vykřikla tentokrát již hystericky. „Nic se neděje. Žiješ, ne? Prostě byla v noci zima a tvé tělo vydává tak příjemné teplo. Nemohl jsem prostě odolat, nejsem přeci z ledu.“
D-Dobře,“ zakoktala, „měli bychom pokračovat v cestě. Kde vůbec právě teď jsme?“
To kdybych věděl,“ odpověděl jako kdyby se nechumelilo. A také, že ne! Dnes byl krásný slunný den a večer se jevil jako téměř letní. Měsíc měl být v úplňku a na nebi se neměl objevit ani mráček. Noc jako stvořená pro tvory jako on.

Dvě skupinky lidí, kteří se nikdy neměly potkat a přeci se tak za několik dní, možná hodin, stane. Nic už však nebude stejné. Každý tvor se mění díky svému okolí a lidem kolem něj!

****

09.05.2011 17:35:47
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one