Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

I. ETAPA - Cesta k poznání vlastní minulosti


Máme tu pokračování povídky - Bojuj proto, abys žil.

Co tedy na tuhle "povídku" říkáte?
PS: Tahle povídka bude na dlouho, tak se na to připravte a reakce můžet psát do NÁVŠTĚVNÍ KNIHY.



Řekli mu, že je musí sledovat a tak to i přes svůj neskrývaný odpor udělal. Od toho dne, kdy byl ve světě naposledy se podle něj nic nezměnilo. Jen lidé byli den ode dne více zahledění do sebe a nevšímali si krutosti, která se kolem nich děla. Zahlédl jak ubližují někomu jen několik metrů od policejní stanice anebo v blízkosti zcela nevšímavých lidí. Někde se někdo pokusil o pomoc a ne, nevyplatilo se mu to.
Byl sice netvorem, ale bezvýznamné bezpráví v něm od té doby vzbuzovalo zlost. Doopravdy nechápal jak jej mohla změnit jedna bezvýznamná čarodějka a to jen tím, že mu zachránila život! Anebo v tom bylo něco víc? Poslední dobou jej budili ze sna jeho vlastní výkřiky. Jeho jediným štěstím.... Anebo to byla smůla? ...bylo že si nic z těch snů nepamatoval.
Zatímco přemýšlel nad malichernými problémy, jejich stopa již pomalu chladla. Něco mu však říkalo, že by mu mohl pomoci ten prsten, který daroval tomu čarodějovi.
Poomooc,“ ozvalo se téměř neslyšně. Seraphis se otočil po hlase. V jedné z temných uliček ležela na zemi dívka a byla celá od krve. Nechtěl jí pomoci, ale jako kdyby jej přitahovala přímo magnetickou silou a to bylo ještě horší než kdyby jej odpuzovala. Přesně tak se cítil, když byl v blízkosti toho neschopného čaroděje. Mohla by to být ta žena na kterou myslel? Něco v něm mu však říkalo, že je to přesně naopak. Musí jí pomoci, aby je našel. Něco za něco! Rozhlédl se a věšel do uličky. Došlapoval opatrně a rozhlížel se kolem sebe. Mohla by to být past. „Co se vám stalo?“, odvětil.
Dívka se roztřásla.
Copak jsem vás vyděsil? Chci vám jen pomoc. Dejte mi ruku.“
Zavrtěla hlavou a schoulila se do klubíčka.
Sakra ženská! Když nechceš abych ti pomohl tak nevolej o pomoc. Projevil jsem dobrou vůli, ale.. doopravdy vás lidi nechápu!“ Otočil se a měl se k odchodu, zastavil jej však její hlas. „Ty jsi... démon?“
Jak...“ odvětil, ale neotočil se k ní čelem.
Pousmála se, on to však neviděl. Pokusila se vstát, ale i přes počáteční neschopnost se pohnout, se jí to nakonec podařilo. „Myslím, že to je vedlejší. Důležité je, že i vy chcete abych vám pomohla. Jinak by jste to nutkání překonal a šel byste dál. A možná jste to měl udělat, protože...“ Nedomluvila, zachytil její výpad jednou rukou a to se ani neohlédl. Nůž jí vypadl z bezvládné ruky a dopadl na zem. „Kdy a jak?“
Neptejte se na takové hlouposti a pojďte se mnou. Jediné, co pro vás můžu udělat, je to, že vás nezabiju. Jen bych chtěl znát vaše jméno. Neměla byste se v této čtvrti toulat sama, protože je to tady velmi nebezpečné a právě v tuhle dobu...“ nedořekl, protože opět kdosi zaútočil. Tentokrát byl však ten útok mířen na dívku. Zachytil jí dřív než mohla dopadnout a rozhlédl se kolem sebe. Chtěla se mu vytrhnout ze sevření, ale držel ji silně. „Nechceš přece zemřít, ne? Tak se mě drž a zavři oči.“ I přes to, že mu neveřila, udělala to oč ji žádal anebo... Spíš splnila jeho rozkaz.
Rozhlédl se kolem sebe. Ty potvory, které se kolem nich objevili mu nic neříkali. Nejspíš nějaký nový druh. Byli to malinkatá stvoření ze kterých problikávala elektřina. „Ach jo!“ odfrkl si a namířil na ně prstem....

Otevřela oči. Ležela na slunné louce a kousek od ní seděl ten neznámý cizinec... démon. „Jmenuji se Rehael, proč jsi mě zachránil? A hlavně, jak ses jich zbavil? Víš, že...“
Co jsi zač, že tě pronásledovali?“ Neodpověděl na její otázky a sám položil svoji vlastní. Obrátil se k ní a tentokrát se jí díval upřeně do očí.
Odklonila se od něj a upřela oči do dálky. „Kdybych to věděla nejspíš bych... Víte, jediné, co si pamatuji je, že mě ty stvůry stále pronásledují. Kamkoli se hnu jsou mi stále za patami. Probrala jsem se asi před týdnem na podobné louce jako je tahle a...“ odmlčela se a zavřela oči. „Chtěla bych vědět vaše jméno, protože se mi zdá jako kdyby mě k vám něco přitahovalo. Jen nemůžu pochopit proč! A navíc ten odpor, který k vám cítím... je to prostě divné. Takové protichůdné pocity, jako kdybychom byli úplně jiní a přesto stejní. Není to ironické?“
Také máte ten pocit?“ odpověděl zaujatě. „Mě totiž stále přepadají divné sny, jako kdyby v nich prosvítala má minulost o které nemám žádné zdání. Vždy se probudím strašně frustrovaný a plný zloby a přitom nevím proč!“
Oba dva jako kdyby se ztratily ve svých myšlenkách o kterých neměl nikdo jiný zdání a pak promluvili oba dva naráz: „Půjdete se mnou!“

****

Claudia se posadila na posteli a přiložila si k nahému tělu tenkou přikrývku. Nechala ze svých očí skanout několik neposlušných slz a s odporem se podívala na nahé tělo, které leželo vedle ní. Nemohla si pomoci, a to ho přitom kdysi dávno milovala. V této chvíli však nenánaviděla více sama sebe. Jak to mohla Benovi udělat! Nikdy se mu už nemůže podívat do očí, nikdy!
Ten pohled jej nejspíše probudil protože otevřel oči a pohlédl na ni. „Copak, copak... pojďme pokračovat.“
Ani omylem,“ vyprskla, „o pokračování si můžeš tak akorát nechat zdát! Kde tedy jsou?“
Jak jsem řekl, něco za něco a tohle co jsi před chvílí předvedla to bylo NIC. Doufám, že se z tebe nestala frigidní ženská! A to jsi kdysi byla tak vášnivá!“
Promiň, ale teď nemám čas na ty tvoje blbý nápady. Tentokrát mi jde o život, pokud nepřivedu jeho syna tak mě zabije.“ Musela změnit svůj přístup pokud z něj chtěla něco dostat. Snad k ní ještě chová nějaké city a nedopustí, aby...
Tak se k němu nevracej a zůstaň se mnou, já tě ochráním. To přece víš! Nikdy bych nedopustil, aby se ti něco stralo. Kdyby byl tvůj otec chytřejší... měl souhlasit s mým návrhem.“
Návrhem?“ zašeptala překvapeně. „O nějakém návrhu o kterém si řekl otci, slyším poprvé!“
Ty přece víš o té kletbě, kterou uvrhla ta bláznivá ženská na jeho potomky, ne! Jen nevíš možná podstatnou část toho problému. Stačilo, aby přiznal to, že s ní spal... nebo spíš, že ji znásilnil. Tohle je pro tebe určitě novinka, že?“ zamumlal a nezapomněl se při tom uchechtnout. „Hlavní je, že nevíš co byla zač, ale to je nyní vedlejší. Důležitější je, že se jí pak narodila dcera!“
Já mám... sestru?“ nevěřícně zamumlala a složila hlavou do dlaní. „Proč jsi mi to otče udělal!“

Jakmile jí řekl tu temnou pravdu o jejím otci, uzavřela se do sebe a jako kdyby zapomněla na svoji misi! Sledoval ji na každém kroku, tohle prostě nebyla ona. Nebyla to ta žena kterou miloval a přitom jí tolik ublížil. Věděl to, ale když mu to všechno došlo bylo už pozdě. Moc pozdě jak pro ni, tak pro něho. Teď už ztratil všechnu naději, nemohl ji získat pro sebe. Kdyby byl člověk, možná... ale jen možná, by ji nechal jít za hlasem jejího srdce. Nechal by ji proto, aby byla šťastná, ale... Jeho démonská část mu říkala – Buď bude moje anebo nikoho!
Už jsi se rozhodla?“ Nepodívala se na něj, ani se nepohnula. Tohle jej už začalo pomalu štvát! „Sakra Claudie, jak ti můžu pomoci, když mlčíš!“
Ty mě chceš pomoci?“ rozesmála se, „a jak to jako chceš udělat. Ty si myslíš, že máš proti němu nějakou šanci. Ty si myslíš, že se mu dokážeš postavit!“
Ano! Ale měl bych tě upozornit na jednu důležitou věc. Myslíš, že by tě jen tak zabil? Ne, on to udělá mnohem chytřeji. Vezme ti všechno na čem ti záleží a pak se bude smát své bolesti. Chceš tedy vědět, co byla zač ta ženská, chceš to doopravdy vědět! Byla to jeho sestra, Sofie!“
Sestra mého pána?“ zakoktala.

****

Erica se probrala ze svých vzpomínek v rozrušeném stavu. Rozhlédla se kolem sebe a pohled jí padl na starou ženu, která kráčela přímo k ní. Jako kdyby čekala na to, až se vrátí zpět do tohoto světa. Vyměnily si pohledy a pak promluvila stařena. „Vy jste to dítě, kterému se kdysi ztratil bratr, že?“ Dívka jen němě přikývla. „Tak tohle nejspíš patří Vám,“ zamumlala a ze záňadří vytáhla řetízek s přívěskem a ruku natáhla před Eriku. Ta natáhla ruku, jako kdyby ji ta věc sama přitahovala, ale pak s ní ucukla. „Vezměte si to, je to určitě Vaše. Jak jsem Vás uviděla tak se ten řetízek sám od sebe začal zahřívat. Čekal na Vás.“
Kde jste to vzala,“ vyhrkla dřív než se mohla zastavit. „Viděla jsem to naposledy před deseti lety, když jsem zde byla na návštěvě. Od toho dne, kdy se to stalo tady na tomto hřbitově jsem tenhle řetízek neviděla!“ Teď už jen držela v ruce a zírala na něj z náboženskou úctou. „Můj bratr jej strhl z mého krku a pak zmizel. Z ničeho nic zmizel a já jakmile jsem se porobrala, držela jsem jeho prsten.“ Sama od sebe se rozmluvila. Nějakým zvláštním způsobem se jí zdálo, že tu ženu zná už strašně dlouho a že se jí může se vším svěřit.
Ten den co se stala ta hrozná událost se mě policisté ptali jestli jsem něco neviděla, ale v té době. Doopravdy jsem neměla zájem na tom, abych byla popotahována policií. Měla jsem už tak dost svých problémů a tomu co jsem viděla jsem nepřikládala žádnou důležitost. Byl to jen malý chlapec, který šel v doprovodu svého otce ze hřbitova, ale pak... Poté jsem si dala pět a pět dohromady, ale bylo už pozdě. Odvolali pátrání a já nevěděla komu to říct. A teď jsem uviděla vás!“
Co jste viděla?“
Stará žena na pohlédla na Ericu, v očích slzy. „Kdybych nebyla v té době tak zbabělá, kdybych...“ vzlykla a utřela si oči do rukávu. „Několik dní po ukončení akce jsem viděla vycházet ze hřibova podivnou dvojici. Byl to malý chlapec asi dvanáct let, v doprovodu asi... abych řekla pravdu, nebylo možné vůbec rozeznat jestli šlo o muže anebo o ženu. Ta osoba byla zahalená až k hlavě a na tom by přeci nebylo nic divného, kdyby nebylo léto. Chlapec šel v těsném závěsu za tou osobou a pak k ní natáhl ruku a cosi řekl. Cosi, co znělo jako... otče! Muž se k němu obrátil a v tu chvíli mu z hlavy spadla kápě. Oněměla jsem hrůzou, nemohla jsem vykřiknout, ale v konečném důsledku jsem byla ráda za to, že mi došla řeč. Ten tvor... ano, určitě to nebyl člověk!“
Co bratr, jak vypadal!“ skočila jí do řeči.
Já... cítila jsem z něj velké množství energie, ale takové... temné! Určitě se mu muselo stát něco hrozného, protože nevypadal na nevinně jako na těch fotografiích v novinách a pak pohlédl mým směrem. Nevím jestli mě viděl, ale ten pohled... byl tak děsivý. Ještě teď se v noci budím strachy, když si na to vzpomenu. Zborcená potem a s výkřikem na rtech.“ odmlčela se a chvíli jako kdyby se ztratila ve vzpomníkách. „A pak je to asi tři roky jsem jej viděla znovu. Opět byl tady a vypadal ztraceně, jako kdyby něco hledal! Možná se divíte jak jsem ho mohla poznat, ale prozradily jej ty oči! Nejspíš mě poznal také protože mi dal tohle!“ Zvedla řetízek do úrovně svých očí a upřeně se na něj podívala. „Dal mi to a řekl... Vraťte to ženě, kterou tady potkáte přesně za tři roky!“

****

27.03.2011 19:02:56
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one