Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)


Máme tu pokračování povídky - Bojuj proto, abys žil.
Vracíme se k Seanovi a jeho - jak přátelům tak nepřátelům a objevuje se zde nová postava. Tedy víc než jen jedna a co tedx na tuhle "povídku" říkáte?
PS: Tahle povídka bude na dlouho, tak se na to připravte a reakce můžet psát do NÁVŠTĚVNÍ KNIHY. 



Alyson se probrala z bezvědomí a první, co uviděla byla tvář pohledného muže, který se na ni usmíval, i když jeho oči byly stále ledově chladné. „Kdo jste?“ zašeptala. Cítila se jako malý brouk, kterého kdosi neznámý pozoruje skrz lupu, jako kdyby se tak mohl všechno dozvědět.I když od něj odklonila svůj zrak stále cítila jeho oči které se jí svojí silou snažily dostat až do mozku! Mozku? Moment, tady něco nehraje. „Kdo jste!“ tentokrát vykřikla a pokusila se vyskočit na nohy. Dotek na její paži ji však zastavil. Byl tak... hřejivý.
Jmenuji se Earl a spíš by mě zajímalo co chcete po mém bratrovi. On není takový typ, který by pomáhal úplně cizímu člověku a natož...“
Ano?“ odvětila, nyní zněl její hlas posměšně. „Já jsem slyšela něco jiného. Nemělo by ho zajímat spíš to, co mu mohu sdělit? Nechtěl by se třeba dozdědět co chystají oni?“
Jak...“
Tohle by stačilo,“ vyrušil je hlas, který nesnesl odporu.
Jasně,“ odsekl mu a odešel pryč. „Varoval jsem tě!“ tentokrát jeho slova patřila jí.
Zavřela oči a zhluboka se nadechla.
Nemusíš nic říkat. Vím, že tě sem poslali a neptej se mě jak to vím, stejně bych ti to neřekl. Pokud si myslíš, že nevím o tom, jak si moc přejí mojí smrt tak jsi hodně naivní. Co jsi si myslela, že získáš, když se staneš jedním z nich?“
Neměla jsem jinou šanci. Já jen... chtěla jsem žít. Kdybych věděla... tak!“
Rozesmál se. Jeho smích naplnil celou místnost, avšak i jeho oči zůstali ledově chladné tak jako oči jeho bratra. „Nevěděla? A teď, když to víš! Nechtěla bys přeci jen zemřít?“ upřel na ni svůj pohled před kterým musela ucuknout. Nyní věděla proč z něj mají takový strach. Zavrtěla hlavou. „Jak jsem čekal od někoho, kdo vymění svůj život za tohle! Lidé jsou docela bláhoví tvorové. Jako kdyby tím něco získali. Je to jen trest za to, že se nespokojí s tím, co jim bylo dáno. Měli by být vděčni i za ten krátký čas, který jim je svěřen a měli by jej využívat plnými doušky. Pokud to jde!“
Zírala na něj opět neschopna slova. Jak může mluvit takhle, když je jedním z nich. Sám přece zabil nespočet lidí a teď si bude hrát na zachránce, mesiáše! Jak povrchní a hlavně arogantní. „Kdo si myslíš že seš, takhle moralizovat! Vždyť jsi jednímm z nás!“
Nesrovnávej mě s tebou!“ zasyčel mrazivě a pohlédl jí přímo do očí. Kdyby mohl vraždit jen pohledem tak by ležela mrtvá. Ona se však ovládla jeho pohled opětovala. „Já dokázal ty vražedné touhy potlačit a pokud jde o tebe dlouho nebude trvat a zemřeš. Vidím ti to na očích. Snažíš se ovládat, ale pokud to neuděláš, zemřeš!“
Jsem tady protože chci od tebe pomoc! Chtějí použít nějakou ženu, aby...“
Nezajímá mě to,“ odsekl. „Pokud tu budeš i po soumraku, zabiju tě!“ dořekl a sáhl na kliku. Ona se však ještě nemínila vzdát. Proč si sakra nemůžu vzpomenout! Bouchla pěstí do postele. Dveře se již pomalu zavíraly, když si konečně vzpomněla. „Aulidea! Jmenuje se...“
Byl u ní rychleji než čekala, svíral její krk ve svém vražedné sevření. Nedostávalo se jí dechu, i přes to, že byla upírem... neúplným! „Co jsi řekla?“ zavrčel. Rukama se snažila odtrhnout jeho ruce od svého krku ale bez úspěchu. Oči se jí zamlžily, tak si nevšimla muže, který od ní toho druhého odtrhl. „Mohl jsi ji zabít, idote!“

****

Žena se rozhlédla kolem sebe a znechuceně pokrčila nosík což ji ještě více dodalo na půvabu. Pak založila ruce v bok a otočila se na muže, který ji doprovázel. „Proč jsi mě přivedl sem? Smrdí to tady a je tu všude kolem jen špína! Tady přece nemůže být...“ otočila se protože ucítila, že ji někdo pozoruje. Na chvíli se ji v očích rudě zablesklo a poté se na atraktivního mladíka, který ji celou dobu sledoval, usmála. „Možná změním názor,“ zamumlala přes rameno a zamířila k muži, který se jí přímo nabízel. „Kdo by pohrdl takovému lákavému soustu!“
Hlas jakéhosi muže ji však zastavil v půli kroku. „Volal jsem vás sem kvůli Seanovi! Nechtěla byste vědět jak se mu daří?“
Otočila se po tom hlase v očích nenávist, která byla téměř hmatatelná. Oči se jí zúžily do tenkých štěrbinek, nehty se jí prodloužily a z úst se vysunuly dlouhé špičáky. Kdyby podobné výjevy nevýdal tak často určitě by to sním otřáslo. Ale musel přiznat, že vzbuzovala hrůzu, ne nadarmo patřila k těm nejstarším žijícím upírům. Také byla mezi těmi nejsilnějšími!
Potřebovali bychom vaši pomoc!“
Ach, opravdu?“ Tohle ji přimělo, aby se vrátila do normálu a uvědomila si, kde se právě v této chvíli nachází. „Sice jste mě vyrušil, ale tahle nabídka je velmi lákavá!“ Zklamaně se otočila, ale toho muže již nezahlédla.
Kdyby v té chvíli tušila, že jí James zachránil život, určitě by mu svoji vděčnost prokázala i jinak. To však netušil ani jeden z nich.
Následovala jej do auta a svému řidiči jasně sdělila aby ji neočekával. „Ozvu se do dvou dnů!“

Vystoupila z limuzíny a potěšeně se rozhlédla kolem sebe. „Úžasné! Netušila bych, že se vaše komunita nastěhuje na takové místo. Přináší mi to nostalgické vzpomínky na chvíli se Seanem, kdy mě ještě miloval, možná!“ rozesmála se téměř démonským smíchem.
James věděl, že je to bezmála čtyřista let, co z ní udělal to, čím je právě teď a to nevěděl to podstatné! Ona měla černou duši už dávno předtím!
Tohle, ten smích s ním však otřásl. Ani ona se jí nemohl rovnat v tom pocitu, který na něho sálal, když se rozesmála. V té chvíli se mu zdálo, že je celý jeho život jen zbytečností a on by měl... možná zemřít!
Pane?“ ozvalo se mu nepříjemně do levého ucha. „Měli bychom jít. Paní vás již očekává!“
Ano, není ráda když musí čekat.“

****

Muž se rozčíleně otočil a vyrazil zpět do svého bytu. Proč musím mít takové štěstí?
Když se mi nějaká holka zalíbí, tak musí být hned upírka. Kdyby to alespoň nepřerušil ten blb, mohl jsem si slušně vydělat!“ ukončil svůj slovní průjem jakmile zapadl do svého kutlochu. Chvíli na to, jak se posadil, mu zazvonil mobil. „No,“ zařval naštvaně na nepřipraveného volajícího. „Promiň, jen jsem se naštval. Co se tedy stalo?“
Chvíli byl ticho aby chvíli na to vykřikl. „Hned jsem tam!“ Zavěsil telefon a odběhl se převléct do pracovního. „Teď mě čeká ta nepříjemná část večera.“

Jakmile vešel do té místnosti, zvedl se mu žaludek jen z toho puchu. To tělo tady muselo ležet už dlouhou dobu. Oddechl si, že nic nejdedl jinak by to tady zasral ještě víc. Všude byla krev, ale něco mu říkalo, že tady něco nehraje. „Gabe, mohl bys mi říct jestli tady žil sám?“
Jak jsi poznal... promiň, vím, že je zbytečné se tě na to ptát. Stejně mi nic neřekneš!“
Bingo! Zvedl palec na znamení vítězství.
Ne, žil tady se svojí... jak bych to řekl... byl to pasák! Prodával svoji dívku, která podle toho co tady našli technici je mrtvá anebo už brzy zemře. Dost krve, která tady všude kolem je, je její.“
Blonďatý muž s šedýma očima však odmítavě zavrtěl hlavou.
Natanael, tak jej pojmenovala jeho zbožná matka. Nikdy nepochopil co ji k tomu vedlo, ale jako kdyby ho tím předurčila k tomu, aby bojoval proti zlu v jakékoli podobě. Byl tu vždy, když se dělo něco zlého a téměř jako kdyby to přitahoval. Nikdo z oddělení s ním nechtěl spolupracovat až do té doby než se objevil Gabriel. Stal se pro něj strážným andělem v lidské podobě.
Tak co si o tom myslíš?“
Jen Gabriel věděl, že v sobě skrývá něco víc, něco o čem nikdo neměl ani tušení.
Já si nemyslím, nic! Já to vím! To je na tom to nejhorší. Problém je, že s tím nemůžu nic udělat, zatím ne!“
Gabriel se na něj z boku podíval. Zatnuté pěsti a silné kousnutí do rtu mu připomnělo ten den před třemi lety. Den, kdy spolu šli poprvé do akce. Na den, kdy mu Natanael zachránil život. Na den, kdy pochopil, že svět není takový jak si až doteď myslel.


Zbraň měl nabitou, ale něco mu říkalo, že na toho muže tohle určitě platit nebude.
Všichni koho znal jej odrazovali od toho, aby souhlasil se šéfem a nechal se přiřadit k tomu muži. Ale jemu to bylo v té chvíli jedno. Jediné, co o něm věděl bylo, že je téměř stoprocentní a to pro něj bylo v tuhle chvíli nejdůležitější. Vůbec ho nezajímaly ty klepy, které se kolem toho muže šířily. Ale možná je měl alespoň trochu poslouchat. Uvědomil si právě teď, když jeho život visel na vlásku.
Kdyby poslechl a...
Sakra, co tam stojíš jak blb! Pokud sebou nepohneš tak tě zabije. Vezmi si tuhle!“ vykřikl na něj jeho partner a hodil na něj leskonoucí se revolver. „Na co čekáš! Střel ho!“
Ne, nemohl vystřelit. Muž se na něj stále díval, jeho hladové... cože? Ano jeho oči byly jako oči hladového zvířete. „Je to jen zvíře! Zastřel ho!“ ten hlas zněl jako rozkaz, ale on stále nemohl stisknout tu zatracenou spoušť.
Olízl si rty.
Až teď si Gabriel uvědomil, co ten chlap udělal. Ta krev na jeho oblečení. Ta krev, která mu tekla po tváři. To tělo ležící pod ním a ten pohled hladového zvířete. Zavřel oči a vystřelil. Netrefil se, jak pochopil, když začal jeho parťák nadávat. Muž vyskočil, uviděl to, když otevřel oči a do cesty mu vběhl... Ten idiot! Vykřikl, ale oči se mu začali pomalu zavírat a tak neslyšel už nic, vůbec nic.
Bude v pořádku?“ Slyšel ten starostlivý hlas, ale nevěděl ke komu jej má přiřadit. Nikdy neslyšel tak milý hlas. „Doprdele, řekne mi tady už někdo...“
Gabriel se pousmál. -Tak tenhle hlas už znám- „Natanaeli?“
V tu chvíli se u něj objevila jeho usmívající tvář, která vzápětí přešla v tu, kterou znal. „Konečně jsi se probral, parťáku. Musí ti říct, že jsi jediný, který se nesložil z toho, co viděl! Tos mě teda překvapil!“
To nebyl sen?“ snažil se znít zmateně, ale nejspíš mě prokoukl.
Rozesmál se a dloubl mě do žeber. „Jak vidím tak seš veselá kopa. My dva spolu budeme vycházet dobře, to se vsaď.“
Mám strach už teď. Takže ty klepy o tobě nelhaly, co?“
Pokrčil rameny a opět se usmál. „Víš, že i mě varovali, když jsem sem šel!“
Kam?“
No, do nemocnice! Byl tě tu prý navštívit nějakej chlap a to jak se k tobě choval. Vypadalo to žeprý dost důvěrně.“
Ten magor! Jasně jsem mu říkal, že s ním nechci mít nic společnýho!“
Copak?!“
Stejně bys to zjistil. Jediný důvod proč jsem tady skončil je ten, že po mě vyjel můj předchozí parťák?“
Nechápavě pozvednuté obočí jeho nového partnera jej rozesmálo.
Nejspíš to bude tou mou tvářičkou!“
Taky jsem si prvně říkal, že mě ty blbci přiřadili slečinku.“ Jeho rošťácký úsměv ho však prozradil.
Blbče!“
Rozesmáli se společně.


I přes to všechno v něm ty vzpomínky vyvolaly pocit nostalgie. Je to už dlouhé tři roky, ale stále byli sehraná dvojka. „Máš pravdu!“

 


15.03.2011 09:16:49
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one