Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

ETAPA III. - Jít svojí cestou



Máme tu pokračování povídky Bojuj proto, abys žil!
Dostáváme v ději trošinku dál. Možná se v tom budete ztrácet, přece jenom je to nějaký čas, co se tady objevila nějaká kapitola k této povídce, ale... to přece nevadí. /Nikdo to přece nečte, ne!/
V této etapě se objeví pár nových a některé staronové postavy. Konečně jsem dopsala kapitolku a poté ji hodím na server pismak.cz
A co dál? No... pusťte se do čtení!
 


****

Azrael moc rád vzpomínal na ty dny, kdy si byli s Hawkem tak blízcí. Byli téměř přátelé na život a na smrt, pokud se to dá o démonech říct, a jeden bez druhého byl...nic.


Hawk se rozesmál při pohledu na svého přítele, i když v jejich společnosti bylo tohle označení trochu irelevantní, mohl jej označit za někoho opravdu blízkého. Jeden věřil tomu druhému zcela bez výhrad, jen mezi nimi byl docela podstatný rozdíl. Každý z nich se díval na problém svého druhu úplně jinak.
Mladší, sice jen o pár dní, ale o to klidnější Azrael neschvaloval že si starší a tudíž i ten, který by měl být i chytřejší, se všemi kolem sebe jen hraje.
Hawk vždy využíval všechny kolem sebe aby dosáhl svých cílů.
Azrael se jej snažil převychovat, ale bohužel se nesetkal z jeho strany z pochopením, ale... Čas později ukázal, který z nich měl pravdu.
Azrael naštvaně přivřel své modré oko a upřel na přítele to rudé. Atmosféra na chvíli jako kdyby ztuhla, ale smích toho staršího nepřešel, i když věděl že se právě teď dostává na docela křehký led. Byl totiž velmi těžké mladšího tmavovláska rozčílit, ale pokud se tomu tak stalo, nastal obrovský problém. Nic co by však Hawk nevyřešil. Stačilo jen: Natáhl před sebe ruku a jakoby omluvně se usmál, v očích mu však hrály jiskřičky. Poté sklopil oči k zemi a čekal až jej mladší chytí za ruku a pak... bylo všechno zapomenuto.

Takhle probíhal téměř každý den až se něco změnilo. Stačilo jen, aby se od sebe na pár měsíců oddělili a mladý Azrael poznal, že je každý z nich úplně někde jinde. Hawk mu nikdy nic neřekl, ale odcizili se od sebe až neuvěřitelně lehce. Kdykoli si s ním chtěl promluvit, přítel mu odsekl a vymluvil se na práci. Sice byla pravda, že jako nový vůdce musel plnit nějaké důležité povinnosti, ale to přece nebyl důvod k tomu, aby se k němu choval tak odměřeně.
Jednou to však vyústilo v něco co nikdo nečekal a nejméně tak Azrael. Hawk jej bez udání důvodu napadl a nechal jej vyhostit z jejich klanu a pak... pak přišla TA zrada!


Protřel si oči, aby se poté znovu postavil a vydal se k oknu.
Za celou dobu své existence, a že ta doba byla dlouhá, nepřišel na to proč se tomu všemu tak stalo. Mohl to obracet ze všech stran, ale stále nechápal!
Hawk byl vždy středem všeho, rád si hrál s city ostatních, ale i přesto něco skrýval. To tajemno kolem něj se začalo vznášet zpočátku nenápadně, ale nakonec jako kdyby ho to pohltilo.
Na zcela jasné otázky odpovídal vyhýbavě a nakonec se ani neobtěžoval s tím, že by něco zakrýval. Začal se stranit úplně všem a poté... zradil!
Zradil důvěru všech, ale nejvíce jej bolel fakt, že zradil jeho! A to mu Azrael tolik věřil, obětoval by pro něj svůj život, ale ani to nestačilo k tomu, aby ON věřil jemu.
Zhluboka se nadechl a přemýšlel o tom jestli neudělal chybu, když mu napsal TEN dopis. Ale to spojení, které i přes to všechno mezi nimi stále bylo, nemohl ani jeden z nich přerušit. I když se Hawk tak moc snažil. Ne, ta pupeční šňůra prostě nešla přetrhnout.
Jejich okolí je předurčilo k tomu, aby nenáviděli lidský svět. Jejich jediným cílem, který jim byl od mládí vštěpován, bylo jednoho dne celé lidstvo pohltit a stát se vládci nade vším!
Jako malé děti a poté mladíci byli mladí a neklidní. Nic je netížilo a nevěděli nic o svém osudu, který jim byl předurčen už v den, kdy se zrodili!
Azrael se měl stát jen poskokem svého pána a ve všem jej slepě následovat. Nikdo z nich nechtěl ani v myšlenkách připustit, že by se mohli stát přáteli. Ne, v jejich světě si tyhle city nehrálo. Ne, tam nebyl na žádné city místo!
Hawk to ale všechno chtěl změnit, ale to by musel chtít i ten druhý a právě to je od sebe pomalu, ale jistě odrazovalo!
V jeho srdci začal klíčit vzdor, chtěl se stát tím, který změní tenhle zaběhnutý a zastaralý řád. Proč by měli lidský svět ničit, když mohou žít spolu! Mohou, když budoou alespoň trochu chtít.
V nestřežených chvílích se dostal do lidského světa a tam se... zamiloval se tak jak nikdy nečekal. Z jeho lásky k lidské ženě se zrodilo dítě, které změnilo celý jeho život!
Azrael si zpočátku myslel, že jej ta žena očarovala. Také jak by si to mohl nemyslet, když tou ženou byla čarodějka. Ale když si s Hawkem promluvil, pochopil. Pochopil, že se změnil, ale i přesto nemohl připustit, aby tam zůstal. Ne! Kdyby na zemi strávil ještě nějaký čas... zničil by jej sám! Sám by vzal na svá bedra tíhu toho, že stál za zkázou světa, který tolik miloval.
Vysvětlovat mu to však nemělo cenu!
Začal je nenávidět a to byl pak jen krok k tomu, aby se jeho zrada stala zradou s velkým Z.

****

Pane! Budete muset zakročit! Pokud se jeho syn dostane do našeho světa, bude to pro něj znamenat konec. Je vaší povinností...“
Jeho další řeči zastavil jediným mávnutím ruky. Víc otrávený by být nemohl, snad... Snad jen kdyby vypil odvar z bolehlavu, ale to by už nežil. Nebylo by to však v konečném důsledku lepší?
Konec zábavy! Myslím, že já vím co je mojí povinností více jak vy! A také vím, že nemáme žádnou záruku, že je ON právě tou hrozbou, která zničí svět! Možná...!“
Pane,“ nevybíravě jej přerušil, „to je možné! Nemůžeme si ale dovolit selhat!“
Pousmál se a spojil své ruce, aby na ně vzápětí položil bradu a zpod přivřených víček pozoroval muže před sebou. „Ty jsi...“ odmlčel se, aby měl čas na to si vzpomenout, „už vím, Dick! Tvůj otec patřil...“
Myslím, že on není předmětem našeho hovoru. Nyní je důležitější dobro lidského světa a ne hříchy našich předků!“
Pobaveně se zazubil. „Jistě! Tohle my nemusíš připomínat,.... chlapče!“ Postavil se a pomalu se vydal za mladíkem, který se nepatrně zachvěl a poté sklopil hlavu k zemi. Věděl, že to svými řečmi přehnal, ale z nějakého důvodu tomu prostě nemohl zabránit. Iritovalo ho to, ale... to vzrušení z toho, že by mohl být potrestaný, stálo za to!
Pane,“ zakoktal a udělal krok vzad.
Opět se jen pousmál. „Víš, že bych tě mohl potrestat.“
Měl byste!
Ale na takové hlouposti nemám náladu a ani čas. Lepší bude, když půjdeš se mnou a společně JI přivedeme zpět. Ani jeden z nás nemůže chápat co se může stát pokud se spojí s někým kdo by mohl dostát... nesmí dosáhnout své pomsty!“ Dodal o něco tišeji i když Dick jej možná slyšel jak mohl posoudit z toho jak sebou cukl.
Pomsta?
Starší z mužů se postavil a vydal se ven ze síně, Dick jej s mírným zaváháním následoval. Jejich kroky neomylně vedly do sklepení, kde na ně již čekali. Mladík zalapal po dechu, nic jej nemohlo překvapit jako to, co právě teď uviděl.
Co se tak tváříš? Snad jsi si nemyslel, že se do lidského světa dostaneme na našich dopravních prostředcích! Obyčejné auto je praktičtější a nevyvolává zbytečně otázky.“
Myslíte, že je bezpečné, aby jste tam šel VY!“
Mýlíš se! Jedině já ji mohu přivést zpět a neohrozit tak své podřízené!“
Jen aby už nebylo pozdě!
Tentokrát se již tmavovlásek rozesmál. „Nemusíš to říkat v duchu, já stejně vím co si myslíš! Lidi jako jsi ty mě nemohou už nijak překvapit. Doufám!“ rozesmál se vlastnímu odporujícímu se tvrzení.
Tenhle typ auta spíše bude přitahovat tu takzvanou nepatřičnou pozornost.“ souhlasně pokýval nad svým názorem hlavou ale nadšeně se vrhl do prouzkoumávání auta.
Černý sporťák s koženými sededly přímo lákal k tomu, aby si do něj sedl. Opatrně pohladil jeho černou karoserii a přejel po ní tak něžně jako kdyby to bylo ženské tělo. Bylo to něco nádherného a... pokl... vzrušujícího. Krev mu tepala ve spáncích a dech mu ztěžkl. Z rozjímání jej vyrušil stále pobavený pánův hlas, který se jej na něco ptal, ale on jej nevnímal. Až když jej chytil za rameno a otočil ho čelem k sobě. „Chtěl bys ho?“
Nevěřícně se mu podíval do očí a polkl.
Chtěl bys to auto?“
Pane?“ Nevěřícně zamrkal a pak sklopil pohled ke špičkám svých bot. Věděl že rudne, ale nemohl si pomoci. „To... nemohu, nemohu to,“ kousl se do rtu a poté jej olízl. Opět vrátil svůj zrak k pobavené tváří svého nadřízeného. „ne... já nechci!“
Vidím na tvé tváři že po něm toužíš a hlavně,“ pobaveně si jej prohlédl od hlavy k patě. „chci abys my byl zavázán. Je to pochvala za tvé chování, sice by sis spíše zasloužil trest.... Měl bys přijmout tento dárek jako satisfakci za všechno, co se ti na téhle misi může stát.“
Dick opět sklopil zrak zemi.
Trest za tvé jednání a za tvou nevychovanou pusu na tebe počká. Zatím na to nejsi připraven,“ zamumlal záhadně a sevřel mladíkovu bradu ve svých prstech. Ten jen nasucho polkl a čekal co se bude dít dál!
Jenny, mohla bys nám něco k tomuhle typu říct!“ Zaslechl jeho hlas, který již zněl z dostatečné vzdálenosti od něho. Nechápal jak nemohl zaregistrovat pánův odchod z jeho zorného pole.
Ryu, proč to tomu mladíkoví děláš? Ale zpátky k věci, tahle...“
Dál už Dick nevnímal. Opřel se zády o stěnu a nechal své myšlenky ubíhat tam kam jim už mnohokrát zakázal byť jen na chvíli zaběhnout. On svoji minulost přímo bytostně nesnášel a teď jej jen dotyk muže, kterému vděčil za svou zachánu vrátil tam kam...
Nenáviděl jej snad víc než sebe jen za to, co dokázal pouhým slovem, gestem. Ukázal mu jak moc je zavrženíhodný!

Rozhlédl se kolem sebe. Venkovní scenérie byla dechberoucí a ještě víc to umocňoval fakt, že se před nimi právě teď odvíjel nádherný východ slunce. Jak dlouho jej už neviděl?
Dicku, měl bys dávat pozor na cestu! Vybrali jsme si tu nejlepší možnou dobu jen... doufám, že... Nechtěl bys vystřídat?“
Pane?“
Ach, s tebou to bude ještě těžké! Jak dlouho jsi tady nebyl?“
Odkašlal si a upřel zrak dopředu na stále ubýhající silnici. Byli na cestě již dvě hodiny, ale nezahlédli ještě ani jedno auto. „Kde vůbec právě teď jsme?“ zeptal se místo toho, aby odpověděl na právě položenou otázku.
Myslím, že je to...“ podíval se do mapy a poté zavrtěl hlavou. „Jenny, ty mrcho! Je to Nevada, Nevadská poušť a před námi jsou ještě alespoň tři hodiny cesty. Jak jsem řekl, měli bychom se vystřídat.“
Pamatujete si ten den, kdy jsme se poprvé potkali?“ Položil nesměle otázku která jej trápila už tak dlouho a snad ani na ni nečekal odpověď.
Ryu se pousmál a vyhlédl z okýnka ven na písek, který si kolem jejich auta tak lehce poletoval. „To víš, že ano ještěrko.“
Pane?“
Muž se na něj nepodíval i přesto, že na své tváři cítil mladékův pohled.
Vy si to pamatujete! Já... sty...“
Nemáš se za co stydět, byla to chyba jen tvého otce. Ty vůbec za nic z toho neneseš zodpovědnost!“
Ale měl jsem...!“
Starší z mužů se na něj rozčíleně otočil. Oba dva věděli, že jeho zlost není mířená na mladíka za volantem, ale i přesto se Dick přikrčil.
Ty přece víš, že bych tě nikdy neuhodil...“ zamumlal tiše. „Já nejsem on!“
I přesto, že se kousl do rtu pár slaných kapek si našlo cestu a steklo mu z koutku oka, aby se vydalo svojí cestou po jeho tváři. Ryova dlaň však jejich cestu zastavila „Vím..., pane!“ zašeptal tiše. Po posledním slovu se zalkl a podíval se na něj svýma studánkově modrýma očima. Tomuhle muži vděčil za to, že mohl začít nový život.
A snad právě proto jej tolik nenáviděl a přitom k němu cítil úctu a vděk za to, že tu pro něj byl v době kdy potřeboval někoho, kdo by mu ukázal cestu na které není jen bolest, ale i... naděje!


S tím novým jsou jen a jen problémy! Už druhý zákazník mi odmítl zaplatit a ani jeden z nich my neudal žádný rozumný důvod.“
Já ti to říkal hned jak jsi jej od toho bastarda převzal. S tímhle budou jen a jen problémy!“
Měl jsi pravdu. Jak vždy,“ zavrčel podrážděně. „Jen kdyby neměl tak hezkou tvářičku a ta postavička. Hmm,“ zasněně si zamnul bradu a prohlédl si jej od hlavy k patě. Můladík o kterém hovořili jako o fláku masa se jim upřeně díval do očí a ani jednou neuhnul.
Je moc tvrdohlavej, měl bys...“
Ty mlč! Je můj!“
Vzápětí na to se ozval výsměšný smích a poté do baru vešel zámožně vypadající muž, který jako kdyby vypadl z filmu pro pamětníky. I když byly právě teď osmdesátá léta, muž měl na sobě oblečení z třicátých let. Vypadalo to bláznivě, ale na jeho atraktivitě to neubralo, právě naopak. „Ty jsi Learův syn?“
Mladík na něj vyděšeně pohlédl a poté o krok ustoupil.
Oba dva jako kdyby přestali dva zbývající muže vnímat a to samozřejmě ani jednomu z nich nelíbilo. „Co jsi zač a co děláš v mým rajónu!“
Muž na něj pohlédl jako kdyby právě teď uviděl koňský exkerment který se nějakým nedopatřením ocitnul na jeho botě. „Co jsi zač? Pokud by vám to nevadilo, beru si tohohle mladíka sebou!“ Sice se ptal, ale ani v nejmenším ho nezajímalo, co mu na to ti dva... odpoví.
Hej! To je můj majetek!“
Od kdy se na lidi pohlíží jako na majetek? Otroctví se přeci zrušilo, ne!“ dodalvýsměšně a chytil mladíka za ruku.
Já s vámi nikam nejdu,“ zapřel se modrooký chlapec a zavrtěl hlavou. „Musím...“
Nebuď labuť! Už tady nemusíš, nesmíš zůstat! Není to tvůj dluh, ale dluh tvého otce a on by za své chyby měl nest zodpovědnost. Měl by se naučit žít s tím, co udělá!“
Vy znáte... otce?“ polkl a pootevřel ústa. „Nechte mě tady, a vypadněte!“ vykřikl a vytrhl se se sevření staršího muže.
Chceš zůstat tady a být...“ vystřel, který sebou vzal kus jeho kloubouku přerušil jeho slova. Přímo vražedným pohledem se otočil na toho opovážlivce, který měl dost odvahy k tomu aby na něj vystřelil.
I přesto si však Dickův majitel zachovával svůj povýšený pohled. „Slyšel jsi ho! On s tebou nikam nepůjde a ani nechce jít!“
Dicku, chceš poznat svůj osud?“ opět promluvil na mladíka jako kdyby ON byl jen vzduch. Ano, ignoroval ho! „Nechceš se přece zahrabat tady, ty máš potencionál, který tvůj otec nikdy neměl a právě proto. Právě proto tě tolik nenávidí!“
Dick jen zavrtěl hlavou a položil hlavu do dlaní, aby si ruce vzápěti přiložil k uším jako kdyby chtěl zamezit tomu, aby se ta slova dostala do jeho mozku. Moc dobře si pamatoval, co se dělo, když uvěřil slovům která se dostala k jeho srdci. Neuměl zabránit tomu, aby pak někomu neublížil. Ruce cizího muže však jeho ruce hravě sundaly a pak se mu podíval do očí. Donutil jej k tomu, aby tak učinil. „Pokud budeš se mnou nic z toho se už nebude opakovat. Věř mi!“ dodal s úsměvěm.
Právě tohle rozhodlo, stačilo jen tohle gesto, aby Dick uvěřil slovům muže, kterého dnes uviděl poprvé v životě. V té větě bylo tolik jistoty že jej to ujistilo o tom, že právě tenhle člověk mu dokáže pomoci. Teď věděl, že právě tenhle muž je ten jediný, který může změnit celý jeho život!
11.10.2011 16:13:01
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one