Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

ETAPA II. - Jít svojí cestou

Máme tu pokračování povídky Bojuj proto, abys žil!  Nyní se opět dostáváme za dvěma skupinkami, které se shodou okolností nacházejí na stejných místech a tak se konečně stane to, co bylo nevyhnutelné - setkají se spolu! Jak to dopadne se dozvíte, když budete číst tuhle kapitolku. 
Vztahy mezi postavami se budou postupně zostřovat, tak se nelekejte. V téhle části to ale zatím není tak viditelné! A vystupují nám zde další postavy i když možná ani ne! Kdo ví?

Moc dobře si pamatoval ten den, kdy ji jako malou holčičku přivedl jeho bratr. Řekl mu, že ji našel v domě ve kterém sídlila ta tlupa démonů. Nikdy těm jeho příběhům o neuvěřitelných věcech o kterých mluvil nevěřil, ale když ji uviděl... ten její pohled, který byl plný nenávisti ke všemu a ten hluboce zakořeněný strach, který asi viděli jen oni dva! On a jeho bratr.
Ostatní je odrazovali od toho, aby se o ni starali, ale ani jeden na to nedbal a to se jeho staršímu bratrovi stalo osudným. Ne, nebyla to její chyba, to věděl na sto procent!
Oni však byli neústupní a tak odešel společně s ní! A tak se z něj stal vyvrhel, i přesto je ale všechny dál chránil. Chránil je před jejich vlastní zabedněností! Před jejich zpátečnickými názory, že NIKDO jako ONI se nedokáže změnit.
Ona však byla jen obyčejné dítě, které se nedopatřením dostalo na špatnou stranu.
Démoni, andělé, nikdy tomu nevěřil, ne do té doby než potkal ji. Poté se mohl konfrontovat se skutečností před kterou tak dlouho zavíral oči.
Byla jednou z nich a přesto k nim nepatřila! Neznala svoji minulost a o budoucnosti nepřemýšlela. Jediné co pro ni bylo důležité bylo... přežít! Nedokázala se bránit, ale i přesto patřila k jedněm z těch nejschopnějších. Dokázala se vetřít do jakékoli společnosti a nikomu to nepřišlo nepatřičné, jako kdyby k nim patřila odjakživa. Nikdy ji nepodezřívali z toho, že by mohla být špionem. Kdo by věřil tomu, že může tahle nevinná tvářička někoho zradit!
Někdy v noci se však její chování zcela změnilo a stávala se z ní bestie toužící po bolesti jiných. To jej občas vyděsilo, ale stačil jen tón jeho hlasu a opět se z ní stala ta něžná a milá dívka.
Když jeho bratr zemřel veškerá jeho, dalo by se tomu říkat i moc, byla teď jeho silou. Dokázal vidět to, co tak dlouho vidět odmítal. Položil na ni svoji pečeť ve formě jejích ochránců, ale teď... Jak se od nich dokázala odprostit! Nebo jí snad někdo pomohl? Kdyby alespoň o její minulosti něco věděl, možná by se to nikdy nestalo! Nesmí dopustit, aby se z ní opět stal netvor!
Pane!” vyrušil jej z rozjímání opět ten samý muž jako před několika minutami. Zamrkal aby zahnal ty zavádějící myšlenky a upřeně se na něj zadíval. „Zjistili jsme nové skutečnosti, které by vás mohli zajímat! A hlavně... dostali jsme zprávu od jednoho přeživšího!”
Ano?”
Muž polkl a sklopil zrak k zemi. „Určitě jste již zaslechl o muži, který si říká... Sammael.”
Neurčitě pohodil rameny, ale vskrytu duše se zachvěl. Jen ne tenhle muž!
Muž, který zabil celou její ochranku patří k jeho skupině, k jeho klanu a říkají mu Seraphis!”
Seraphis? Tak tohle doopravdy vypadá velmi zajímavě.
Ano, a vy jako hlavní vymítač by jste měl vědět, že...”
Povzdechl si. Nikdy se svého bratra neprosil o to, aby po něm převzal jeho práci, ale... Nikdo nemohl odporovat svému osudu, ani on, i když se tak moc snažil. „Šla s ním dobrovolně?”
To je to, co je na tom to nejdivnější... ano!”
Složil hlavu do dlaní. Tohle byl ten nejhorší možný scénář... jen aby se neprobudila!

****

Dvě starší sestry druhý den ráno tiše snídaly. Ani jedna z nich nepromluvila, jen se nimraly v jídle a tu a tam jedna z nich tiše povzdechla.
Dobré ráno,“ ozvalo se vesele ode dveří a do jídelny vběhla jako velká voda, Erica. Úsměv od ucha k uchu a obě dvě s láskou objala. „Co se děje? Tváříte se jak boží umučení.“ rozesmála se nad vlastní za vlasy přitažené přirovnání a posadila se na židly, která stála naproti nejstarší ze sester.
Vyměnily si pohledy a poté Cindy, jako nejstarší, promluvila. „Víš, my... přemýšlely jsme...“ nešťastně se podívala na Sally, protože nevěděla jak pokračovat dál. Ta jen pokrčila rameny, založila ruce na hrudi a začala. Někdy si připadala jako ta nejrozumnější ze sester a popravdě, byla za to ráda. „Sestřičko, vyskytl se tu menší problém. Nám se totiž zdá, že před námi něco skrýváš a tak... byly bychom rády, kdyby ses nám svěřila! Jsme přeci rodina!“ dořekla a dala co možná největší důraz na svá poslední slova!
Erica si skousla rty a natočila hlavu na stranu jen proto, aby se nemusela ani jedné z nich podívat do očí. „Já... našla jsem...“ zmlkla a z kapsičky košile vytáhla přívěsek. „Pamatujete si na něj?“
Obě dvě zbledly a vyměnily si vyděšené pohledy. „Měla by ses toho co nejrychleji zbavit a když říkam nejrychleji, tak myslím... před minutou už bylo pozdě!“
Proč?“ odvětila nechápavě a přitiskla si jej na prsa, jako kdyby se obávala, že jí ho vytrhnou z rukou a zahodí pryč. „Ať vás to ani nenapadne. Je to jediná památka na bratra a já...“
To je možné,“ přerušila ji Sally, „ale vyzařuje z toho děsivá a temná aura, v našem domě pro něj není místo a také hrozí, že nás díky tomu najdou. Kdo ti to dal!“
Cindy vyskočila na nohy a vhla se k benjaminkovi rodiny. Vytáhla z kapsy jakousi podivnou krabičku a otevřela ji. „Dej to dovnitř! Hned!“ vykřikla, když se Erica neměla k žádné akci.
Než tak mohla učinit, předběhla ji Sally a vytrhla jí jej z ruky. Během mžiku byl bezpečně uschovaný uvnitř a magicky uzavřen. V tu chvíli jako kdyby se napnutí mezi sestrami uvolnilo a obě Ericu obejmuly. „Teď už bychom ti měli něco konečně říct. Otec to celou dobu tajil a my... dozvěděly jsme se to asi před...“ odmlčely se aby se zamyslely. „Víme to asi dva dny, ale nechtěly jsme abys... nechtěly... nejspíš tě to hodně ranní!“
Sally se zachmuřila a pak zašeptala tu větu, která měla být pro všechny osudová. „Ublíží ti to, hodně ti to ublíží!“


Postarší muž se slzami v očích přikývl. Na víc neměl sílu.
Jak si mohl ten bastard myslet, že mu jen tak dá svoji dceru! A pak... nechal se obalamutit jeho slovy a přišel o něco víc! O něco o čem neměl ani to nejmenší tušení!

Vždy chtěl pro své děti jen to nejlepší a nyní... zaprodal jejich duši tomu nejhoršímu stvoření, které kdy žilo na světě! A proč? Jen proto, že byl zaslepený jejich silou, mocí! Chtěl víc a víc a nakonec... nakonec přijde o všechno.
Muž jako kdyby mu viděl přimo do duše. Jen zavrtěl hlavou a přiložil si prst na ústa. „Na to ani nepomyslíš! Já vím, že lidé jako ty musí plnit své sliby a právě tohle mi hraje do karet!“ usmál se povýšeně a založil si ruce na hrudi. „Dávám tí...“ zamyslel se, „dávám ti pět let na to, abys je na to připravil a pak si přijdu pro to, co mi patří! Pamatuj si to!“
Opět jen přikývl.
Pokud se mě pokusíš nějak ošálit... zaplatíš za to!“
Znělo to jako jasná výhružka, ale i přesto! Pokusil se jej převést, ale zaplatil za to. Přesně tak jak mu to on řekl!


Otec věděl o tom, že... proč nic neřekl a nechal mě žít s vědomím, že je to moje vina? Proč nedokázal přiznat, že svého syna zaprodal!“

****

Damian si ze zájmem prohlížel dívku, která podle všeho byla Alicinou sestrou, ale... nemohl se od sebe nikdo tak moc lišit jako tyhle dvě.
Alice byla sebevědomí samo.
Povídala si se Seraphisem jako kdyby byli ti nejlepší přátelé a ne jako kdyby byl někdo, kdo před chvílí mířil nožem na Bena. Zachvěl se jen z toho mrazivého pocitu, co by se stalo, kdyby s ním jednala jako s nepřítelem, kterým nepochybně byl. A právě proto byl rád za to jaká je. Kdyby v téhle chvíli přišel o Bena, tak... jak by to asi všechno dopadlo?
Bene,“ vykřikl v tu samou chvíli, kdy se muž zhroutil a dopadl na zem. Během chvilky u něj byl a snažil se zjistit jak na tom je. Položil mu ruku na hrudník a na chvíli zavřel oči, aby se pár vteřin na to uvolněně pousmál. Jen omdlel. „Jsi v pořádku,“ zamumlal tiše. Z očí se mu vykoulelo pár kapek slz. Kdosi nad ním se uchechtl, ale on na to nedbal. Opatrně, téměř s náboženskou úctou vzal určitě o dost těžšího muže do náruče a odnesl jej blíže k prozatím neznámé dívce a jediným mávnutím ruky zapálil oheň. Poté Bena přikryl dekou, nezapomněl mu podložit hlavu další dekou, sedl si k němu, přitáhl si kolena až k bradě a objal je pažemi. „Potřebujeme jen odpočívat... brzy budeš...“
Zbáznil ses? Tady nemůžeme zůstat!“ vykřikla na něj Alice a donutila jej aby se na ni podíval. „ty ani v nejmenším netušíš, co se ti tady může stát! Nikdo kdo zůstal po setmění venku...“ odmlčela se na chvíli, aby po napjaté odmlce, pro efekt, pokračovala, „...nepřežil!“
To není tak moc špatný, alespoň bych tím zabil dvě mouchy jednou ranou,“ ozval se Seraphis a nezapomněl se pousmát. Jeho smích však měl k tomu radostnému a hřejivému tak daleko jako zima od léta.
Rehael pomalu přistoupila k Seraphisovi a zatahala jej za rukáv. Pohlédl na ni a v tu chvíli zmlkl, jen naprázdno otevřel pusu a pak sklopil pohled. Alice na něj nechápavě pohlédla. Proto si nevšimla vítězného úsměvu na tváři své sestry. Všechno šlo podle plánu. Ušklíbla se a poté se posadila vedle Damiana. „Odpočineme si, co říkáš?“ Sice jej neoslovila, ale všichni věděli na koho jsou její slova mířena. On jen přikývl a pak cosi odsekl, něco co znělo jako: „Jak myslíš!“ Bylo mu to proti mysli, ale ten její pohled zcela jej rozhodil, ta rozhodnost a temnota. Nervozitou se mu postavily chloupky za krkem.
Ledový klid!
Nevěděl co to všechno má znamenat, ale jedno věděl, to že tahle žena bude pro něj jednou znamenat konec, ale... nemohl a možná ji ani nechtěl odolávat. Vždyť to bylo tak jednoduché, jen poslouchat. Vždyť to tak dělal vždy, tak proč by v tom nemohl pokračovat?
Posadil se na zem a zády se opřel o skálu, která končila kdesi v temnotě. Celé okolí bylo přímo děsivé, ale jemu to tak nepřipadalo. Ne, pokud si vzpomněl na její pohled. Takhle jej nedokázal vyděsit ani ON a to bylo co říct!
Jen matně si vzpomínal na ten den, kdy jej viděl poprvé a přitom mu připadalo, že jej zná celý život. Ten děsivý pohled jeho rudých očí, ta nenávist, která byla téměř hmatatelná. A když na něj promluvil... v těle mu začala vřít krev a pocítil tu téměř spalující nenávist jako kdyby chtěla z jeho těla pryč, vybuchnout. Poté však přišel takový strach až se musel přikrčit, udělal to nevědomky, ale i to toho muže rozesmálo. Vypadal jako kdyby neměl nikdy přestat, ale tak náhle jako ten smích přišel i zmizel. „Jsem tvůj otec a tak se budeš ke mně i chovat! S náležitou úctou! Pamatuj si to!“
A právě teď se mu v hlavě celá ta scéna odvíjela a on věděl. Věděl ten důvod proč se stal tým kým je a věděl kým byl dřív.
Byl jen dítětem které toužilo po lásce a kterou nikdy nepoznalo! Proto jej dokázala ONA změnit! Dala mu to, co tak dlouho hledal. Poskytla mu pocit, že by mohl být milovaný a možná i kdysi dávno byl! Jen ho ta nenávist, která všude kolem něj byla, změnila. Jeho srdce se zatvrdilo a zapomnělo na vše krásné, protože muselo zapomenout pokud chtělo přežít. Musel se stát tvorem s tvrdým srdcem aby mohl žít v tom temném světě bez lásky, soucitu a pochopení.
Ten pocit mu na chvíli vehnal slzy do očí, ale nemohl si před nimi dovolit dát najevo své pravé pocity. Ne, pokud nechtěl aby to mohl někdo z nich později proti němu použít.
Pohledem sjel po všech přítomných a nejdéle se zastavil na tom nejmladším. I když právě teď vypadal jako někdo kdo ví co chce, stále to byl ten malý chlapec, kterého viděl ve sklepení... zatím nevěděl nic o tom, co dokáže, ale už brzy by se měl všechen jeho doposud skrytý potencionál ukázat. Jeho matka prostě věděla jak to udělat, aby ON nic nepoznal. Ne nadarmo byla jedna z nejlepších ve svém oboru.
Oproti tomu Ben, který byl stále ještě v bezvědomí už ukázal vše co uměl. Věděl, že bude tím, kdo je bude celou dobu táhnout ke dnu, ale také věděl, že bez něj s mladíkem ani nehne. Z nějakého pro něj neznámého důvodu, na něm Damian visel. A právě teď byl ten čaroděj úplně nepoužitelný a tak vlastně udělali dobře, že zde zůstali. Jen aby je to pak nemrzelo, tahle myšlenka se mu mihnula mozkem tak rychle až ji téměř neměl šanci postřehnout.
Alice byla byla asi nejlepší bojovou jednotkou z nich, pokud nepočítal sebe! Podle něj zde strávila mnoho času a tak určitě věděla, kde je to nejnebezpečnější a proto se sama vrhla na to, že bude prozatím hlídat a pokusí se najít nějakou bezpečnější skrýš, než se úplně setmí.
Rehael si zimomřivě přitáhla kolena k hrudi a lehce se otřásla. To probralo Damiana. Sundal si z ramen kabát a přehodil jí ho přes její. Děkovně se na něj usmála a na chvíli zavřela oči.
Seraphis zavrtěl hlavou a promnul si kořen nosu. Tohle nedopadne dobře! Otočil se k tiché trojici zády a vydal se na druhou stranu, kde se opět posadil na zem. Položil ruce za záda o přel se do nich, aby mohl vidět na zářící oblohu, kterou pomalu posévaly hvězdy a měsíc již pomalu ukazoval svoji tvář. Z nějakého důvodu byl téměř rudý. Kolem něj se pomalu začaly kupit mraky a celé okolí najednou ztemnělo. Ptáci, pokud to byli ptáci, ztichli a nad celým údolím se rozprostřelo ďábelské ticho. Stačilo aby někdo z nich jen nahlas vydechl a...

15.08.2011 14:34:33
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one