Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
------------

Tak, je to tady. Ukončuji svoji premiérově první (Blbý slovní spojení.) povídku. Čeká vás jedno překvapení. Možná budete lehce zmatení, zpočátku. Doufám, že to pochopíte. Věřím vám.

PS: Nejspíš pro ty, kterým bylo líto Darka. Vím o jedné osobě(že Mys), která se svěřila.

A teď, jděte do toho. Čekám od všech, kdo to četli, komentář.
Díky.

Jo, je to Anděl.

-----------------

Probudilo ji praskání ohně, pohled ji padl ke krbu. „Krb? Ve svém pokoji přeci krb nemám.“ Pomyslela si a promnula si oči. Nic se však nezměnilo. Krb stál na stejném místě a oheň stále plápolal. Žár, který z něj sálal, celou místnost příjemně oteplil. Dívka přistoupila k ohni. I když bylo teplo, ona byla promrzlá. Ruce přiložila blíž k plápolajícímu a prskajícímu ohni. Otáčela jimi a ohlédla se přes rameno.
V křesle, které stálo u okna, někdo seděl.
Zamrkala a odkašlala si. Neznámá osoba se ani nepohnula. Jako kdyby byla jen výplodem její fantazie. Přešlápla z jedné nohy na druhou a pomalým krokem se vydala blíž k neznámé osobě.
Ani teď, se dotyčný nepohnul a stále strnule seděl na svém místě. Něco jí říkalo, že jej zná. Určitě je to muž a ona, ona by měla utéct. Otočit se a co nejrychleji zmizet z tohoto pokoje. Osoba, muž, seděl ve stínu.
Když byla od neznámého jen dva kroky, otočil se a upřel na ni svůj pohled. Pohled rudých očí.
 
Vykřikla.
 
„Amando? Co je, co se stalo?“ ozval se vedle ní hlas její sestry.
Dívka se zmateně posadila na posteli. „To byl jen sen?“ zašeptala.
Wavielia si ji chvíli prohlížela a pak přikývla. „Spi. Jen sen, nic to není, jsem tu s tebou. Můžeš spát, nic se ti nestane.“
Amanda přikývla a chytila svoji sestru za ruku. Dost pevně, aby ji snad neutekla. Oči se jí pomalu klížily, stačila jen zašeptat: „Prosím. Neopouštěj mě. Mám tě ráda.“
Druhá dívka se položila na postel vedle ní a také zavřela oči, nespala, přemýšlela. Chudák holka, kdo ví, jak to nakonec dopadne. Zítra už bude všemu konec.
 
Vše bylo stejné jako předtím. Jen s tím rozdílem, že Amanda věděla, že je to jen sen. Nic se jí nestane. Dark, seděl na tom samém místě.
Rozdíl byl jen v tom, že vypadal jinak. Úplně jinak.
„Amando“ zašeptal chraplavým hlasem. „Měla by ses posadit, anebo si lehni.“ Postavil se a pomalým krokem se blížil k vyděšené dívce. „Určitě ti je horko.“
Dívka si, i přes svůj vnitřní nesouhlas, odložila noční košilku. V hlavě jí blikala výstražná světýlka. Jako kdyby neovládala své tělo. Vyděsilo jí to. Vrtěla hlavou, ale dělala to, co jí našeptával ten hlas, hlas který slyšela ve své hlavě. „Poslechni ho, je to pro tvé dobro.“ Šeptal ji a ona slepě poslouchala.
Položila se na postel a čekala.
Stál nad ní a hltal ji svýma rudýma očima. V těch očích byl žár a chtíč. Otřásla se, i její tělo reagovalo proti její vůli. Byla vzrušená.
Dotkl se její bradavky a ta na to ihned reagovala.
Amanda si olízla rty a on se posadil.
Budil v ní hrůzu, ale zároveň po něm toužila. Ani ve snu, vždyť to je, jen sen, by si ho takto nepředstavovala. Vypadal jako muž, velice přitažlivý muž.
Přitiskl se k jejím rtům a políbil ji. Nejprve zkoumavě, ale poté vklouzl dovnitř i jazykem. Přitiskla se k němu a opětovala jeho polibek.
Stále měla zavřené oči, nechtěla narušit tu příjemnou atmosféru.
Zkoumal její tělo, nevynechal ani jedinou skulinku, ani jedno jediné místečko. Ani si neuvědomovala, kdy k tomu došlo, ale neměla na sobě ani kalhotky.
Ucítila tlak a pak,…
---
 
Vykřikla.
 
„Amando? Co to bylo tentokrát? Zase sen?“
Dívka opětovala její pohled, ale jen chvíli, poté sklopila hlavu a zašeptala. „Noční můra.“
„Určitě?“
„Ano,“ přitakala. Lehce zčervenala, ale Wavielia si naštěstí ničeho nevšimla. „Jen sen, jen sen.“ Tentokrát již oči nezavřela, nechtěla, aby to pokračovalo. I když,…
 
Tři měsíce potom, co Dark „obdržel“ svůj trest:
 
 Dnes již potřetí, vyběhla Amanda ze svého pokoje. Mířila na záchod. Nebylo jí dobře již tři týdny, vždy ráno. Nechápala proč. Že by snědla něco špatného?
„Amando! Kam zas běžíš? Měla bys jíst, ztrácíš se mi před očima.“
„Nemůžu, není mi do…“ zbytek věty zanikl v nechutném zvuku. Zvracení.
 
Mel, se posadila na židli v kuchyni a zamyšleně vyhlédla z okna.
Už to bylo tři měsíce, co se Amanda vrátila z toho Shromáždění. Nejprve, první měsíc, vůbec nemluvila. Pak se to zlepšilo, ale už nebyla jako dříve.
Ne, že by to melánii chybělo, ale už to nebyla ta dívka, kterou znala. Uzavřela se do sebe a o tom dni nikdy nepadlo ani slovo. Děsilo jí to. Co se to jen stalo?
Vrátila se sama. Bez Mika, bez té – Wavielie.
 
Naposledy se naklonila nad mísou a otřela si pusu. „Měla bych zajít za doktorem. Anebo? Třeba se to ještě zlepší.“ Snažila se uklidnit.
 
Po měsíci:
 
„Mel?“
„Ano, Amando?“
„No. Zdá se mi, že máme menší problém. Já – “ odmlčela se. „Nedostala jsem to.“
Ticho.
Jen hodiny odtikávaly čas.
„Kdo by byl otcem?“
Ticho.
Znovu promluvila Melánie. Její hlas zněl zlomeně. „Mike?“
Amanda zavrtěla hlavou. „Ne. Já, já – nevím. Možná, ale to je nemožné. Byl to jen sen, jen sen.“

Konec
01.11.2008 19:40:20
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one