Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
-----------

Chich, není moc dlouhá, ale musela jsem to rozdělit. Příště bude poslední kapitola, ta bude dost dlouhá a nebude rozdělena na poloviny. A pak už jen epilog.
Tak si to užijte a komentujte. Snad vás neubyde a prstíky vám taky neupadnou.

Jo, je to Anděl.

------------

Mike si lehl do své postele a na chvíli zavřel oči. Zdálo se mu to jako okamžik, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupila Mel.
I když, ona spíš do pokoje vběhla, než vstoupila.
Udýchaně ze sebe vychrlila několik slov a byla pryč. Mike chvíli nechápavě zíral na dveře, kterými odešla, než mu došel význam těch slov. „Probudila se, je vzhůru.“ Vyskočil na nohy a vyběhl ze svého pokoje.
Jeho malá Amanda se probudila. Nechápal a nevěděl, kdy o ní takhle začínal smýšlet, ale byla pro něj vše. Chtěl pro ni udělat první a poslední. Byla pro něj jedniným světlem na tomhle hnusném světě. Ve světě, ve kterém vládne zlo a nenávist.
Před dveřmi jejího pokoje, se zastavil a na mysli mu vytanula vzpomínka na Elizabeth. Nechápal to. Proč zrovna teď a tady? Vždyť ji nemiloval! Nikdy k ní necítil to, co k Amandě.
Zavrtěl hlavou a dotkl se kliky. Ucítil zvláštní zamrazení a pak se s ním celý svět zatočil. Zavřel oči. Po chvíli je otevřel a zamrkal.
Chtěl křičet, ale všechen hlas, jako kdyby mu zamrzl v hrdle. To, co před sebou uviděl, mu zježilo všechny chloupky na těle. Ten tvor se na něj díval svýma červenýma, krví podlitýma očima. Z jeho pohledu bylo možno vycítit velkou nenávist a zlobu.
Otevřel svá odporná ústa, z kterých vylétl jazyk. Pak ten tvor promluvil.
„Ty odporný červe!“ zasyčel. „Dnes mi přivedeš svoji chráněnku! Přesně o půlnoci, ji přijmu za svoji manželku a spolu ovládneme celý svět. Naši potomci si rozdělí vládu nad celým světem. Všude bude vládnout chaos a nenávist. Kdokoli se nám postaví, bude svržen z povrchu zemského.“ Poslední slova, jako kdyby slyšel z velké dálky.
Zavřel oči, aby je mohl za chvíli znovu otevřít. Pohled mu padl na dveře. Nestál tam nikdo a nic. Byly to jen dveře. Rozhlédl se kolem, ale po divném tvoru nebylo ani památky.
Oklepal se, zhluboka se nadechl a vešel. Na tváři se rozlil úsměv, který patři Amandě. „Zlatíčko, vyděsila jsi mě. Vždyť víš, že dnes je ten velký den. Přesně o půlnoci se staneš jednou z nás.“
„Ach.“ zašeptala. „Myslela jsem, že jsi o mě měl strach. A jak, jednou z vás? Myslela jsem, že se tak již stalo. To nic neznamenalo to, co jsem pro vás udělala? Chovala jsem se špatně a protivila se svému svědomí. Nikdy jsem to neměla dopustit. Ne! Počkej, musím se zamyslet.“ Po chvilce přemýšlení pokračovala. „Ano. Ty, jsi to neměl dopustit. Měl ses o mě postarat a ne,… Tohle by Beth nikdy nedopustila.“ Amanda se snažila mluvit klidně, ale uvnitř ní, to vřelo.
„Amando, takhle by ses k Mikovi chovat neměla, dělá pro tebe první a poslední.“ Vložila se do jejich hovoru Mel. „Má tě rád, oba tě máme rádi.“
Amanda se hystericky rozesmála. „Vy!“
„Už dost!“ vykřikl. „Prostě mě poslechneš. Tady slečna Eli, se také stane jednou z nás. A protože ty o naší skupině víš dost. Vše, opakuji vše, ji vysvětlíš. Ano!“ V jeho hlase byla slyšet zlost a nesnesl ani trochu odporu.
Přikývla.
„Rozuměla jsi mi, Amando!“
Amanda se malinko ušklíbla a pak odpověděla. „Jistě, rozuměla jsem vám, pane!“
Mike během okamžiku zmizel a nezapomněl pořádně třísknout dveřmi, až všechny poskočily. Mel se na Amandu podívala koutkem oka a chtěla promluvit. Zastavil ji však pohled Amandiných očí a zavrtění hlavou.  
Vyšla tedy z pokoje a zavřela za sebou dveře, nyní již potichu.
 
„Ahoj.“ Usmála se na Beth – Wavielii. „Jsi to ty?“
Dívka se usmála a přikývla. „Jo, Amando, jsem to já.“ Její hlas, ji samotné, zněl cize. Odkašlala si, postavila se a přešla k oknu. Nevěděla co říct, tok dlouho, se připravovala na tuto chvíli, na tento rozhovor. A teď? Teď, když to má přijít, tak nenachází slova.
Naštěstí byla Amanda více emotivní a tak to vyřešila podle sebe. „Moc jsi mi chyběla.“ Zašeptala a vrhla se udivené Wav, do náruče.
Ta ji chvíli svírala a poté si ji k sobě přitiskla blíž. Slzy jim skrápěly šaty, ale ani jedna na to nedbala. Tiskli se k sobě tak, jako kdyby to bylo naposledy. Jako kdyby si vynahrazovali ty chvíle, které trávily samy. Ty okamžiky, které je ochudily o sesterskou lásku, ale i sváry.
Třeba věděly něco, co by si v normálním rozpoložení neuvědomily. Něco, co je spojovalo, ale i rozdělovalo. Možná věděly, že život, který jim nabídl druhou šanci. Nebude zas tak jednoduchý. Budou muset zaplatit.
 
Stály v těsném objetí už dost dlouhou chvíli. Amanda svoji sestru lehce odstrčila a zčervenala. „Promiň, já,… Nejsem zvyklá na to, ukazovat city.  Asi bych ti měla říct, co nás čeká.“
Jednou rukou objala svoji sestru kolem pasu a druhou ji ukázala na pohovku. „Měly bychom se posadit.“
„Mandy, co se tady dělo?“
Dívka se ošila a poposedla si dál od své sestry. „No. Jak to říct. Víš, Mike, on je něco jako,… Hmm, nájemný vrah. On do toho jejich společenství nepatří. Podle Mel, není moc důvěryhodný. Nezná všechny aspekty, které opravňují k tomu, aby byl někdo přijat za člena. Musí v sobě mít něco, co láká Darka“. Poslední slovo zašeptala se špatně skrývaným odporem. „Musí v tobě převládat temnota. Touha po odplatě, smrti. A já si myslím, ne, já to vím. Vím, co po mě bude chtít. Já však nevím, jestli toho budu schopná.“
Wav tušila, že to bude něco hrozného. Kdyby jen věděla. Stiskla svoji sestře obě ruce a tím ji podpořila. Pomohla jí, aby mohla pokračovat.
„Dark chce, abychom spolu ovládli svět. Nevím, nechápu, proč zrovna já, ale nejspíš ho na mě něco táhne. Něco co mu pomůže. Jako odměnu pro mě,… Vyzkouší moji víru a touhu po moci. Chce, aby se ve mně otevřelo to, co je skryto. Jeho zkouška – bude chtít, abych se pomstila.“
„Amando.“ Zašeptala a po tvářích se jí znovu začaly kutálet slzy. „Prosím, raději nic neříkej.“
„Ne, já chci. Musím. Budu ho muset zabít. Zabít, Mika.“
 
***
 
Všude byla tma a ticho, které občas narušily kroky a tichý šepot. Šero se pomalu rozplývalo a zepředu se přibližovalo světlo. Hlasy sílily.
Dívky se chytily za ruce a obezřetně přistupovaly k velkému oltáři, který stál uprostřed místnosti. Zastavily se jen několik kroků od něj a poté se rozhlédly kolem. Světlo, které vycházelo z každého z rohů, ukazovalo další a další osoby.
Byly všude kolem, byly jich snad stovky, tisíce.
Z dálky se ozvalo zahřmění a po celém okolí se rozprostřela mlha.  Nebyla tak řídká, jako normální mlha. Spíše připomínala mléko.
Pohled dvojice se zaměřil na vchod, kterým před chvíli přišly. Blížila se k nim postava v červeném rouchu a s dlouhými černými vlasy.
 „Konečně tě mezi námi vítám, Amando. Jistě víš, kdo jsem, ale ráda bych se ti představila. Jmenuji se, Tenebré. Kdo je ta okouzlující dívka, která stojí vedle tebe?“

20.10.2008 18:50:15
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one