Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
 
„Amando, kde jsi? Máme tu hosta, pojď přivítat slečnu Eli.“ ozval se z přízemí Mikeův hlas.
Dívka se probudila ihned, jakmile jej uslyšela, otráveně se však otočila na druhý bok a pokračovala v činnosti, z které byla vyrušena.
Spala dál.
„Amando!“
Tentokrát byl ten hlas o dost blíž, ale ani to ji neprobralo. Stále spala, byla unavená, strašně moc unavená. Neměla sílu k tomu ani otevřít oči.
Do třetice se ozval, byl již před dveřmi do jejího pokoje. Hlas zněl, těžce, potlačovaným hněvem. „Amando, neopovažuj se, mě naštvat. Měl jsem těžký den, a…“
Otevřely se dveře a ozvaly kroky. Dotyčná osoba, se zastavila u její postele. Chvíli tam postávala a pak se kroky začaly vzdalovat.
Amanda to vše pozorovala se zatajeným dechem, neodvažovala se ani otevřít oči, dokud kroky zcela neutichly. Pak se nadechla.
Posadila se na posteli a nohy položila na tlustý koberec, který pokrýval celou podlahu jejího pokoje.
Bolelo ji celé tělo, ale za nic na světě, si nemohla vzpomenout, co včera večer dělala.
Otřásla se zimou a přimhouřenýma očima se podívala na okno. Něco jí říkalo, že je včera večer určitě zavírala.
Druhá věc, která jí vrtala hlavou, bylo, kde vzala ty podlitiny na svém těle.
 
Co se včera stalo!
 
Mickey, byl někde pryč. Dokonce to tam ani nevypadalo tak, že by tam někdy nějaký kocour byl.
Chtěla se postavit, ale vlastní nohy ji neudržely. Podívala se dolů a v úžasu otevřela pusu. Celé její nohy, od stehen až po kotníky, byly pokryty zaschlou krví a špinavé. „Vždyť jsem se včera koupala. Co se, sakra, děje?“
Zatnula zuby a pokusila se vstát. Na podruhé snad bude mít větší štěstí. Bolestí se jí zamžikalo před očima a zaplnily se jí slzami. Musela se kousnout do rtu, aby nevykřikla.
Na rozbolavěných nohách, se vydala do koupelny, kde si znovu napustila plnou vanu. Chvíli ji nechala, aby se naplnila a pak do ní vstoupila.
Voda byla příjemně teplá a jí se začaly klížit víčka. Silou vůle proti tomu bojovala a nakonec vyhrála. Zhluboka si oddechla a opřela se, temenem o vanu.
 
***
 
Dole v jídelně se zatím Melánie snažila pohledem zavraždit Wavielii. Ta si z toho nic nedělala. Jen se nad tím pousmála.
V duchu se ji však snažila domluvit. Chtěla, aby utekla a nedopadla tak, jako kdysi ona. Ji to stálo život, nechtěla, aby stejně dopadl někdo jiný. Nikdy. Už nikdy se nesmí stát, aby ON, vyhrál.
„Mohu ti říkat Mel?“
Dotyčná se na ni podívala a procedila skrz pevně sevřené rty. „Jasně.“ I když jí na mysl napadla úplně jiná reakce. Chtěla ji vyškrábat oči, poslat ji do horoucích pekel a ne, stát se její přítelkyní.
„Nemysli si, Mel, že ti ho chci přebrat,…“
„On, není můj.“ Skočila jí Melánie do řeči.
Eli se však nenechala rušit a pokračovala tam, kde skončila. „…prostě se mi připletl do cesty a,… Potřebuji jeho pomoc a pak, myslím si, že ho už chtít nebudeš.“
„Já,…“ Melánie se na chvíli zamyslela a pak stočila pohled ven z okna. „Znám ho strašně dlouho, on dříve takový nebýval. Nechci ho obhajovat, určitě za svůj život udělal několik chyb. Některé byly velké, ale každý si přece zaslouží druhou šanci. A on není vyjimka.“
 
Mel, Mel. Kdybys věděla!
 
Viditelně však přikývla a zašeptala. „ Jistě. To je pravda. Ale co když,…“
„Co vy dvě tady? Drbete? Amandě není dobře, spí.“ Vtrhl jim do jejich rozhovoru Mike. „Melánie, kdy se vrátila? A, jak vypadala?“
„Promiňte, že vás ruším! Kdo je Amanda?“ zeptala se, plná zvědavosti, Wav.
Oba dva na ni vrhli dost naštvané pohledy, ale Mike ji přeci jen odpověděl. „Je to moje chráněnka. Její rodině se přihodila dost tragická událost.“
„Myslím, že, Eli, to vůbec nezajímá. Zeptala se jen ze zvědavosti. Že je to pravda?“
Ta se na ni dost nechápavě podívala. Nijak však na to nereagovala. „To jsi Miku moc hodný, že si jí pomohl. Vůbec jsi ji neznal a takhle ses zachoval. To je krásné. Je vidět, že existují ještě dobří lidé.“
Mike se samolibě usmál a Wav objal. „Amanda pro mě nebyla cizí, nikdy. Měl jsem a mám ji rád. Tobě se také určitě bude líbit.“
Mel se na oba dva podívala naštvaným pohledem a odešla.
„Kde jsme skončili?“ usmál se na Wav.
Otočila se k němu zády, protočila oči a pomyslela si něco o blbosti. „Jestli ti to nevadí, mohl bys mi říct, co se jim stalo? Když se s ní budu chtít spřátelit, musím, měla bych o ní něco vědět.“
 „Jistě. Její rodiče byli obětí nějaké nehody. Nevím, co se přesně stalo. Měla ještě sestru, miloval jsem ji,…“
Ozvalo se kašlání a poté něco, co vypadalo jako dušení. Otočil se a uviděl zrudlou Wavielii. Nejistě se na ni díval a nebyl schopen slova.
„Promiň, zaskočila mi slina. Chtěla jsem promluvit, pokračuj. Prosím,“ zašeptala a v duchu si nadávala za svoji chybu. „Zajímá mě to.“
Usmál se a uchopil její ruku do své. „O to víc, mě ranilo, když zemřela.“
„Co se jí stalo?“ vyhrkla. Poté si chtěla za svoji nedočkavost vynadat. Jestli si z toho vyvodí nějaké jiné důvody. „Je vidět, že mluvíš od srdce.“
 
Ty parchante, takhle lhát. Špiníš moji památku. Sprostě jsi mě zabil a ze sebe děláš oběť. Zničil jsi život celé mojí rodiny a teď ho ničíš i mojí sestřičce.
Amando.
Co ti to ten hajzl udělal.
Co z tebe udělal!
 
„Amanda to také těžce nesla. Do dnešního dne se nemůže vyrovnat z jejich smrtí. Je to sice už dvanáct let, ale,…“
Nemohl však dokončit svůj projev, protože mu do něj skočila Melánie. „Miku, měl bys jít nahoru. S Amandou je něco v nepořádku. Je na tom dost špatně.“
 
***
 
Amanda ležela ve vaně, klížily se jí oči a ona usnula.
 
Všude byla mlha, ale z dálky bylo možno zaslechnout hlasy. Zdálo se jí, jako kdyby mluvili o někom, koho zná. O někom, kdo je jí velmi blízký, ale musela se s ním rozloučit.
Nebyla schopna rozluštit význam těchto slov, mluvčí byli totiž dost daleko.
Musela blíž, o hodně blíž.
Udělala dva kroky dopředu a hlasy začaly zesilovat. Stále jim však nebylo rozumět. Udělala další dva kroky a tentokrát jim již rozuměla.
 
„Nemyslím si, že je to, byl, dobrý nápad. Dark s tím jistě nebude souhlasit,…“
Druhý hlas mu do jeho, výlevu, skočil. „Nezajímá mě, co si o tom bude, on, myslet. Nadělal už dost problémů, on se jako první začal míchat do jejich životů. Já se to jen snažím napravit.“  
„Shine. Highness si to s ním jistě vyřídí. Měl jsi počkat, až mu dojde trpělivost a něco s tím udělá. Víš, že nemá rád, když někdo bere věci do vlastních rukou.“
„Greyi.  Nemyslím si, že by s tím něco dělal. Má z toho výhody. A i ty musíš připustit, že i když to odporuje našim zásadám,… Je to pro něj určitě výhodnější nechat to být, než si nechat ujít to, co mu to přinese.“
„Shine, možná máš pravdu, ale tím, co jsi udělal. I ty jsi porušil naše zákony. Nikdy se nesmí nikdo mrtvý, znovu vrátit. Ne tak, jak jsi to udělal ty. Vždyť ta dívka bude trpět. Najde to, co již ztratila, aby to mohla ztratit znovu. Prostě to není správné.“
 
Amanda zavrtěla hlavou, ale stále naslouchala. Nechápala, o čem se ta baví, ale stále ji něco říkalo, že se to nějak týká i její maličkosti.
Chtěla udělat další krok a posadit se na zem, ale šlápla na nějakou věc, která vydala hlasitý zvuk, a jejich hlasy se přerušily.
„Do pytle!“
Mlha trochu ustoupila a kolem Amandy se začalo jemně ochlazovat. Otřásla se a zvedla pohled.
„Kdo jsi?“ ozval se zleva jeden z hlasů.
Amanda zalapala po dechu, a otevřela ústa, aby promluvila. Nevyšel však z ní ani hlásek.
„Greyi, nebuď na ni nepříjemný. To je přeci Amanda, její sestra.“
„Cože!“ vykřikl oslovený. Jeho hlas se otřásl. „Tohle, tahle nemůže být její sestra. Ne, to nejde!“
Dívka nechápala, a jak bylo možno slyšet, ani druhý hlas nechápal.
„Jak to myslíš?“
„On si ji vybral, rozumíš! Udělal jsi zbytečnou věc. Úplně zbytečnou, ona nikdy nebude žít. Ne tak, jak jsi snad myslel. I když se pomstí. I když se ona pomstí, tahle tím nic nezíská. Nic.“ Jeho hlas se začal pomalu vzdalovat, až zmizel úplně.
 
„Co tím myslel?“ zašeptala a poté se chytila za pusu. „Já mohu mluvit? Vždyť jsem před chvílí nemohla. “
Žádný hlas se již neozval, jen se vedle ní začala zhmotňovat postava. Začala nabírat lidských rozměrů, měla asi dva metry a blond vlasy. Její oči byly modré, ale tak zvláštně modré, jako…
„Kdo je to, Dark? Nemá červené oči?“
Neznámý „člověk“ chvíli nebyl schopen slova a jen stál. Poté se však rozmluvil, ale jeho hlas byl dost nervózní. „Takže měl pravdu. To trochu mění situaci, ale,…“ Pak však změnil směr svého hovoru. „Již jsi prošla rituálem zasvěcení?“
„Jak,…“
„Jak to vím?“ zasmál se. „Já vím vše, skoro vše.“ Opravil se. „To je dobře. Nebudu ti říkat víc, než bys měla vědět. Časem na to přijdeš sama.“
„Mluvili jste o mé sestře? Ona, zjevila se mi a mluvila o tom, že,…“
 
***
 
Melánie, vešla do pokoje, který patřil Amandě, a rozhlédla se po něm. Na zemi, leželo zakrvácené oblečení a z koupelny bylo slyšet téct vodu. Přistoupila ke dveřím a rozhodovala se, co teď.
„Amando, jsi v pořádku? Mohla bych vejít, musím s tebou mluvit.“
Když se však nic neozvalo ani za pět minut, rozhodla se, že vejde a pak, pak se omluví. Zmáčkla kliku a chtěla vstoupit dovnitř. Ihned jak tak učinila, dovnitř vtekla voda.
Na nic nečekala a vběhla do koupelny. Ve vaně ležela Amanda a něco si mumlala sama pro sebe. Vypadalo to, jako kdyby s někým mluvila.
„Amando, vstávej. Nemůžeš,…“ Rychle zastavila vodu, vzala ji do náruče a odnesla do pokoje. Kde ji položila do postele a přikryla ji dekou. „Proboha, musíš se probudit.“ Nic se však nestalo, pouze se začala zmítat a tloukla kolem sebe a křičela ze spánku.
„Co teď! Třeba bude vědět Mike. Musím pro něj skočit.“
Jakmile Amandu pustila, dívka se přestala zmítat a spala klidně dál. Znovu se k ní přiblížila a dotkla se jí a vše začalo nanovo.
Ucukla a zase byl klid. „Zvláštní.“ zamumlala a vyběhla z pokoje.
„Miku, měl bys jít nahoru. S Amandou je něco v nepořádku. Je na tom dost špatně.“
Oba dva na ni vrhly vyděšené pohledy a než mohl Mike reagovat, vyběhla do Amandina pokoje Wav. Po chvíli si však svoji chybu uvědomila a zastavila se v půli schodiště. „Kde je?“
„Nemyslím,…“
„Mě je fuk, co si myslíš! Kde je Amanda, snad bych jí mohla pomoci.“ Vykřikla a čekala na odpověď.
„Wav, pojď za mnou.“
Pomalu došli až nahoru a vešli dovnitř. Mike se k dívce sklonil, ale ona se začala vzpouzet. Zmateně se na obě ženy podíval a zavrtěl hlavou.
„Já to, já to – zkusím.“ Zašeptala a sehnula se k Amandě. „Mandy, všechno bude v pořádku, neměj strach. Postarám se o tebe, uvidíš.“
Mike a Melánie, čekali se zatajeným dechem, co se stane. A pak ulehčeně vydechli, a snad i trochu nechápavě. Amanda se ani nepohnula, jen se k neznámé ženě více přitiskla.
„Chápeš to?“ zašeptala Mel a zavrtěla hlavou.
  
12.10.2008 19:00:38
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one