Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)


Vše jí přišlo tak známé, a přitom vzdálené. Tolik let uběhlo od chvíle, kdy se rozčilovala, že ji její rodiče nechají samotnou. Odjedou si pryč a ona se bude starat o svoji mladší sestřičku. A to jen pár dní.
Pak z minuty na minutu, z hodiny na hodinu a ze dne na den, se změnil celý její dosavadní život. To co pro ni do této chvíle bylo samozřejmostí, zmizelo a ona musela pochopit co je doopravdy důležité.
 
A teď naproti sedí ten, který to způsobil. A ona se k němu chová, jako kdyby ho neznala.
Copak se chce znovu ztratit v jeho síle, podlehnout jeho vlivu?
Ne. To nechce a ani nemůže. Slíbila to.
 
Jasně! Kolikrát jsi zklamala! Myslíš, že už neuděláš tu samou chybu?
 
Její druhé já, znalo ji o dost víc, než ona sama. I on se změnil, anebo jsem ho já, viděla jinak? Byla jsem zamilovaná a bláznivá puberťačka. On byl tak silný a autoritativní, věděl, co chce a ví to i teď. Co jí tak může říct?
Nic, než jen lži, jako vždy.
 
„Myslel jsem na to, jak bych si s tebou užil. Vzal bych si, co chci a pak bych zmizel a…“ Nedokončil a opřel se do sedadla.
Olízla si rty a lehce se usmála. „A proč jsi to neudělal?“
Ztratil svoji nadřazenost, to věděl. Naklonil hlavu na stranu, vypadal, jako kdyby přemýšlel.
Dívka si odfrkla, postavila se na nohy a vykoukla z otevřeného okna. Nevěnovala mu už žádnou pozornost, zcela ho ignorovala.
 
Uslyšela vrznutí a pak ucítila jeho parfém. Lehce se jí zatočila hlava, musela se zachytit, aby neupadla. Ani za ty roky svoji vůni nezměnil. Stále to byl on, muž, který zabil její rodiče a,…
Ne!
Okřikla se v duchu.
Nesmím ho nechat vyhrát. Musí zaplatit, za všechno!  
 
Tak daleko od sebe a přitom blízko, obě sestry ve stejný okamžik slíbily, že On zaplatí. Zaplatí za to všechno, co provedl. Nebude ušetřen, nic ho nemůže zachránit.
Nevědomky podepsaly přísahu, která musí být naplněna. Někdo musí zaplatit životem a nebude to jen ten, kdo je vinný. Zaplatí i ti ostatní.
 
Lehce se dotkl její tváře. Opřela se o jeho dlaň a zhluboka se nadechla.
 
Musím hrát tu hru a vyhrát. Všechny trumfy mám v rukou já.
 
Otočil si ji čelem k sobě a hladově ji políbil. Opětovala jeho polibky, klesli na sedadla,…
Zavrzaly dveře, někdo vstoupil. „Promiňte, je tu volno?“ Ozval se tichý hlásek. „Já jen, že ostatní kupé jsou plná.“
Dívka přikývla, usmála se na nově příchozí slečnu, upravila si sukni, posadila se na sedadlo u okna. On se zamračil a celou cestu nepromluvil.
„Hmm. Mohla bych se jen zeptat.“
Zabodli se do ní dva pohledy. Jeden vraždící, typ: Co si sakra myslíš, ty krávo. Zkazila jsi mi super sex.) a druhý: Díky. Moc mě to zajímá.
Z hluboka, se nadechla a pak vydechla. „Kam jedete?“
Z jedné strany se ozval pohrdlivý smích a z druhé zakašlání.
„Ještě jsem se nepředstavila, jmenuji se Stacy McNavarrová a,… Pracuji ve státní správě. Mám tady důležitou práci.“
Dívka, kterou jsme do této doby znali jako Elizabeth, se na ni usmála a také se dala do představování. „Mě říkají Vawielia, je to zkratka mých jmen. Pocházím z Toronta a do států jsem přijela, abych našla svoji rodinu.“
Poprvé za dlouhou dobu, promluvil i Mike. „No. Když jsme u těch zdvořilostních frází, tak já jsem Mike a pracuji na volné noze.“
Beth zavrtěla hlavou. Kecáš jak mladý vráně.
 
Cesta trvala alespoň tři hodiny. Probíhala v družném hovoru mezi Vaw a Stacy, zjistili, že toho mají hodně společného.
Mike dělal, že je neposlouchá, ale opak byl pravdou. Uši měl jako radary a nebylo nic, co by nezaslechl.
 
Ozvalo se zapískání, vlak pomalu zastavoval.
„Vaw, moc mě těší, že jsem tě poznala. Doufám, že se ještě uvidíme, Chicago není zase tak veliké, abychom se nenašli.“
Potřásli si rukou a Stacy se od nich odpojila. Ještě se otočila a naposledy zamávala.
Mike ji chytil za rameno, zase, a uchopil ji za bradu. „Můžu ti říkat Elio anebo Eli?“
Nějakou chvíli si zírali do očí, než přikývla a olízla si své plné rty. Přitáhl si ji ještě blíž k sobě a surově ji políbil. Nebyl v tom žádný cit, jen chtíč.
Odtrhla se od něj a zhluboka se nadechla, pak si ho k sobě znovu přitáhla a také ho políbila. Nakonec ho od sebe odstrčila a položila mu prst na ústa. „Naposledy, to bylo naposledy, co jsi to udělal. Kam půjdeme?“ Usmála se na něj a uchopila h za ruku.
Také se usmál a vyšli z vlakového nádraží. Vstříc osudu, který nikam neuteče a počká si, až bude čas. Jeho čas.

Amanda seděla u stolu a vůbec se netvářila tak, jako vždy. Melánie jen zavrtěla hlavou a dál se věnovala jen své snídani.
„Mel? Kdy se vrátí?“
„Kdo?“ Otázala se jí, stejně však věděla, o koho se jedná. Nemohla si to však odpustit.
Ucítila na sobě pohled. Zvedla oči a setkala se s Amandiným nenávistným. Nepatrně se otřásla a sklopila zrak. „Já… Nevím, kdy se vrátí.“ Zakoktala se a zrudla.
Neviděla spokojený úsměv, který se objevil na Amandině tváři, který byl ihned nahrazen otřeseným a plným zloby. „Jak to? On ti nic neřekl? Tobě, nic neřekl?“
Byla spokojená s tím, jak to hraje. Nikdo by „snad“, nevěřil tomu, že ho nenávidí.
Její spokojenost byla narušena jediným slovem, které vypustila Mel z úst.
„Proč?“
Toto jediné slovo bylo prosyceno takovou bolestí, až se Amanda otřásla. Nedala však na sobě znát, že si něco, co řekne ona, bere k srdci.
„Co proč?“ Zabodla do snídaně vidličku, stejně jako pohled na Melánii.
Vyznělo to zcela nezúčastněně, jako kdyby ji ani nezajímalo to, co ji ona odpoví.
Mel se zvedla, až se stůl málem převrhl.  
„Chtěla bych vědět, proč jsi na mě taková.“
„Jaká, taková?“ Zeptala se jí posměšně a pousmála se.
Vypadala, jako kdyby ztratila řeč. Jen nevěřícně zírala, neschopná slova. Za chvíli se „otřepala“ a pokračovala. „Starám se o tebe už od tvých pěti let, jsi pro mě něco jako dcera. Dala jsem ti úplně všechno…“
Na chvíli se odmlčela a toho Amanda využila. „Všechno?“ V tomhle slově byl cítit posměch. „Jsi si jistá? A co lásku? Dala jsi mi anebo on, lásku.“
Odstrčila židli a odběhla do svého pokoje. S hrozivou ranou dopadla na podlahu, kde se jí zlomila noha. (Mám na mysli tu židli.)
Mel se znovu posadila a položila hlavu do dlaní. Z jejích úst unikl povzdech a několik slov. „Ne, tu ne. Nikdo z nás.“


__________________________
26.08.2008 15:23:21
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one