Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Amanda seděla na posteli a její pětileté tělíčko se otřásalo potlačovanými vzlyky. „Proč?“ Zašeptala a položila hlavu do dlaní. „I ty jsi mě opustila. Slíbila jsi, že tu budeš se mnou, že se o mě postaráš.“
Z čista jasna se otevřelo okno. Vítr vběhl do místnosti. Vypadalo to, jako kdyby šeptal. Znělo to jako: „Až bude čas.“
Posadila se a rozhlédla se kolem. „Beth? Jsi to ty?“
Odpovědí jí bylo jen ticho.
Vskočila z postele a malými krůčky došla k oknu. Vykoukla ven. Oblohu pročísl blesk a na zem dopadly první kapky. V pravidelných intervalech. Déšť sílil, v dálce zahřmělo.
Liják smýval všechen prach i krev nevinných obětí.
 
***
 
Mike seděl, přemýšlel o tom, co s Amandou. Kam s ní? Stále je mladá, je to ještě dítě. Vychová z ní svou nástupkyni. A pak,… Stane se z ní další vůdce, vůdkyně.
S výrazem naprosté spokojenosti se zvedl a vydal se do své ložnice. Den byl vyčerpávající a dlouhý, zmohlo ho to.
V jeho pokoji bylo chladno, někdo zapomněl zavřít okno. V duchu na toho idiota zanadával a přistoupil k parapetu. Vyhlédl z okna jako před chvílí Amanda.
Jeho pozornost upoutal mrak, lépe řečeno, seskupení mraků. Něco mu to připomínalo, ale za boha si nemohl vzpomenout co.
V dálce udeřil hrom a zadul vítr. Dost se ochladilo a začaly padat první kapky.
„Psí počasí.“ Zašeptal a zavřel okno.
Posadil se na ustlanou postel a zíral před sebe. Nepřemohlo ho svědomí, za to co udělal, ani ho neměl, spíš nevěděl co dál.
Zajímalo by ho, jak to jeho paní vysvětlí, co na to řekne policie?
Položil se na záda a pozoroval strop. Najednou jako kdyby se v místosti něco pohnulo. Posadil se a podíval se do toho nejtemnějšího kouta. Zdálo se mu, že se na něj dívají dvě žluté oči.
Zaostřil svůj pohled a vyskočil na nohy.
Pak to něco „zasyčelo“ a vyskočilo na postel.
„Mickey, proboha. Ty jsi mě vyděsil.“
Byla to jen kočka, kocour, kterého dostal od Beth. Ani teď, se jeho svědomí neozvalo. Bezmyšlenkovitě hladil jeho černou lesklou srst a myslel na to, že bude mít problémy a velké.
„Auu.“ Vykřikl a shodil tu útočnou kouli na zem. Kopl do kocoura, otevřel dveře a vyhodil ho na chodbu. „Už se tady neukazuj. Ty mrňavá bestie.“
Zavřel dveře a nevšiml si výrazu, který zvíře nasadilo. V ten okamžik snad nevypadal jako z naší planety. Snad jako,…
 
***
 
Ozvalo se škrábání na dveře. Amanda zpozorněla a vydala se ke dveřím, otevřela je na malou škvírku a dovnitř se protáhl kocour.
„Mickey, co ty tady? Taky ti chybí, co? Já,… nevím, co budu bez Beth dělat.“
Kocour zavrněl a otřel se jí o nohu. Potichu našlapoval na měkkých polštářcích tlapek a vyskočil na pohovku. Přivřel oči a začal příst.
„Ty jsi můj jediný kamarád. Co bych si počala, kdybych neměla ani tebe.“
Položila se vedle něj, dala si ruce pod hlavu a za okamžik usnula.
 
***
 
„To zvíře musí z domu!“ Ozval se křik ze spodních pater a pak dívčí pláč. „Prostě půjde. Podívej se, Amando, co zase provedl!“
„Ale,… On za to nemůže, potrestej mě,… On,…“
„Proboha mlč. Na tebe taky dojde, neměj strach.“
Zaznělo to jako výhrůžka a také to tak bylo myšleno. Asi desetiletá dívka popotáhla a smutnýma očima pozorovala, jak jejího jediného přítele odvážej pryč. Nikdy ho už neuvidí, nikdy.
Rozběhla se do pokoje a tam začala plakat do polštářů.
„Amy?“
Někdo se dotkl jejího ramene. Otřásla se a posunula se dále od těch dotěrných rukou. Nikdy jí neublížili, ale co není, může být.
„On to tak nemyslel, určitě ti koupí jiné zvířátko.“
„Ale, já,… Byl od Beth, jediná moje památka na rodinu. Já,… Prosím, nech mě být.“
Pohladila ji po vlasech, zvedla se a potichu odešla, nezapomněla za sebou zavřít dveře. Zavrtěla hlavou a vydala se dolů.
„Miku? Co snad nemyslíš vážně. Moc dobře víš, jak jí na tom kocourovi záleží. Proč to děláš? Štveš si ji proti sobě.“
„Mlč! Vůbec tomu nerozumíš. Nesmí se na nic a na nikoho vázat.“
„Jako ty?“ Zašeptala.
Doufala, že ji neslyšel. A snažila se co nejrychleji zmizet.
„Jak jsi to myslela?“ Zasyčel ji do obličeje a surově ji chytil za zápěstí. „Tohle si dovolovat nebudeš.“
„A co mi uděláš? Zabiješ mě jako ji? Co?“
Snažila se, aby to zaznělo tak, že nemá strach. Opak byl pravdou. Měla strach a to šílený.
„Cože?“ Ozval se tichý šepot a pak rychlé kroky.
„Vidíš, co děláš!“ Vykřikl, shodil ji na zem a rozběhl se za Amandou.
 
***
 
Běžela ani nevěděla kam. Musela se dostat z toho domu hrůzy. Už ji tu nic a nikdo nedržel.
„Mandy! Vrať se, já ti to vysvětlím. My jsme si jen tak hráli. Kde jsi?“
Slyšela jeho hlas, byl blíž a blíž. Musela se schovat.
„Amando, pojď sem.“ Ozval se známý hlas.
Už tolik let ho neslyšela, ale poznala by ho všude. „Beth?“
„Já, vše ti vysvětlím, ale,… Musíš to ještě vydržet, prosím.“
Schovala se do temného kouta. Proběhl kolem a ani si nevšiml, že stojí jen kousek od něj. Najednou se otevřely dveře a Amanda vstoupila do místnosti. Nikdy ji neviděla, ale ihned ji uchvátila.
„Moje tajná skrýš.“ Zašeptala slavnostně a sedla si do velkého a pohodlně vypadajícího křesla. „Co se stalo?“
Chvíli bylo ticho a pak se znovu ozval hlas její sestry.
„Bylo to takhle,…“

20.08.2008 18:15:34
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one