Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
5 největších věštkyň
 5 největších věštkyň
Z křišťálové koule, karet nebo jen tak, z očí?

Jsme ve věštírně ve starořeckých Delfách. Místo, kde jasnovidky naznačují boží záměry. Žena ve středních letech v průsvitném hávu žvýká jakýsi list a z otvoru v zemi vdechuje omamné výpary. Šeptá neznámá slova a potom si roztrhne roucho na prsou, pohodlně se opře o kamenné opěradlo a naznačí, že máme očekávat jisté nebezpečí. „Je to přání boha“, dodá.

Králové, vládci, kněží i prostí lidé sem přicházejí každý den s dary pro boha a s obětními zvířaty. Věštby jsou často nejasné a nastává problém s jejich vysvětlením. Přesto všichni platí ve zlatě. EPOCHA zve své čtenáře (zdarma) na návštěvu pěti největších jasnovidek.

Do slova a do písmene
Jméno: Sibyla Kumana
Doba: 970 až 870 př. n. l.
Kde: Sába v Arábii
Způsob věštění: jen při náhodné extázi
Pomůcky: vodní dýmka, opium, vůně myrhy
Úspěšnost: téměř 100%
Poplatek: zdarma, případně 1 – 3 velbloudi nebo odpovídající množství zlata a vzácných pochoutek


Věštkyně předpovídá ve své době pokrokové vynálezy, auta, letadla, podmořské čluny, rovněž osvobození poddaných, pády mnoha velkých říší a královských rodů. Pro zachování dědičnosti trůnu pro svůj rod, zakazují středověcí panovníci opisovat či číst její knihu proroctví.
EPOCHA vás provede věštbami královny ze Sáby, které se týkají současnosti Usuďte sami, zda se splnily.
Sybila: „Ženy sukní svých odloží a sukněmi mužů odívati se budou.“
Sybila: „Nápojů opojných užívati budou, takže plodnosti jejich ubude a lidstvu zánik úplný hroziti bude.“
Sybila: „Rovněž ústa svá a oči mnohých pozmění, takže žena v té době sově se podobati bude.“
Sybyla: „Přijde doba, že z tisíce děveček jediné panny nebude“
Sybila: „Vidím ono divné zvíře, vytvořené z různých kusů kovů člověkem. Místo nohou divné obruče, místo těla kus lesklého kovu a místo hlavy jakás křídla. Toto člověkem umělé zvíře, sluncem a vodou živené, utíká rychle po zemi, že síla větru mu nestačí, pluje po mořích, že i před dopadem vln se zachraňuje a letí v oblacích rychlostí supa.“
Sepsáno14 svazků, z nichž se dodnes dochová 12. Všechna proroctví se postupem času naplňují.

Věštírna Delfy, s. s r.o.
Jméno: Pýthie Anila
Doba: 532-465 př. n. l.
Kde: staré Řecko
Způsob věštění: na položenou otázku odpověď: „ano“ či „ne“, později veršované věštby
Pomůcky: omamné látky, bílé a tmavé fazole, polovina drůbežího vejce, olivová ratolest
Úspěšnost: podle dochovaných pramenů až 80 procent
Poplatek: 30 mincí z élektra – slitiny zlata a stříbra, což je v přepočtu tehdejší cena 8 volů


„Nejčastější dotazy k Pýthii se týkají skrytých pokladů, nezákonně uzavíraných manželství, koupě otroků, práce, zda se ženit či nikoliv, zda se někomu podaří zbohatnout, nebo je-li možné požádat o půjčku,“ dozvídáme se ze zápisů učence Hérakleita. Věští se nejčastěji sedmý den v měsíci (magické číslo). Pýthie se nejdříve před zraky přítomných vykoupe ve vonné lázni, poté se natře olivovým olejem. Začíná žvýkat omamné listy a vdechuje halucinogenní výpary. V okamžiku, kdy se začíná motat, ji kněží usadí na trojnožku, ruce přikurtují do speciálních kruhů , protože při obřadu nesmí spadnout. Ještě než začne, sluhové přinesou kůzle, položí jej na oltář a polijí studenou vodou. Když se začne třást, věštění může začít. V opačném případě se věštba odkládá o měsíc. Pýthie odpovídá podle barvy fazolí vytažených z košíku – bílá souhlas černá zápor. Za nějaký čas si lokne lektvaru a začíná mluvit.
Antická FBI?
Delfská věštírna je ve starověkém Řecku oblíbená proto, že výroky Pýthie jsou přesné. Též díky rozsáhlé a detailně propracované sítě tajných agentů a zvědů. Často se stává, že některé delegace jsou na věštbu nuceni takřka celý měsíc čekat. Agenti mají dostatek času zjistit, proč ta která návštěva přichází a jaké informace jasnovidka potřebuje.

Vedlejší pracovní poměr: satanismus
Jméno: Catherine Montvoisin
Doba: 1640 - 1680
Kde: Paříž, Francie
Způsob věštění: černá magie, vnuknutí
Pomůcky: lidská krev a popel, zuby krtků, krev ropuch
Úspěšnost: 65%
Poplatek: 150-500 louisidorů (cena venkovského domu)


Kromě věštectví se věnuje černé magii a stává se jednou z hlavních postav neslavné travičské aféry za Ludvíka XIV. Při seancích s ním předpovídá smrt panovníkovy ženy Henrietty Stuartové vévodkyně Orléanské, k níž nakonec sama dopomůže. Mezi klientkami jsou dvorní dámy, jimž věští blízkou budoucnost. U větších zakázek napomáhá osudu i se svým pomocníkem. Provádí zakázané rituály, kdy je na ňadrech vznešených dam usmrceno novorozeně. Jen proto, aby omládly. Vyšetřování činů Montvoisinové nařídí sám král Slunce, ovšem když přichází na řadu jeho favoritka madame de Montespan, nechá výslechy zastavit. Dvorní lékař Légué líčí černou mši celebrovanou pro markýzu de Montespan koncem ledna roku 1678 takto:
"Tvář nahé návštěvnice zůstává pod maskou. Ulehá na podivný oltář. Abbé Guibourg postaví kříž na markýzina prsa, na břicho pokryté ubrouskem umístí kalich, načež započne bezbožný obřad. V okamžicích obětování, kdy celebrant má políbiti oltář, líbá tělo markýzy. Objeví se žena nesoucí v náruči asi dvou neb tříleté dítě… Guibourg bere oběť a zdvihne ji nad kalich a pronáší satanské požehnání. Pak položí dítě na stůl a podřízne je. Krví naplní kalich…“
V roce 1680 je věštkyně upálena za čarodějnictví na pařížském náměstí Place de Greve.

Předběhla lékaře o tisíc let
Jméno: Hildegarda z Bingenu
Doba: 1098 -1179
Kde: dnešní Německo
Způsob věštění: obrazové i zvukové vidění budoucnosti
Pomůcky: zapisování vjemů
Úspěšnost:80%
Poplatek: zdarma


Na konci jedenáctého století se v klášteře na břehu Rýna léčily nemoci kloubů speciální kúrou, při níž postižený přijímá velké množství želatiny získané z chrupavek. Metoda, o níž se tuší, že zabírá. „Zjevení mě překvapuje již ve věku tří let. To však přesně nechápu, o co jde,“ vzpomíná Hildegarda ve svém spise Scivitas (1152). Popisuje v něm 26 proroctví, která jí jsou vnuknuta. Popisuje budoucí svět, kosmos i způsoby jak úspěšně léčit nemoci. Dostává přezdívku „rýnská Sybila“. Císař Fridrich I. Barbarosa si podle ní nechává určit data svých budoucích bitev. Vše vychází na 100%. Vědma však například neodhadne způsob léčení bulimie. Navrhuje dávat nemocnému na jazyk velký diamant. Předpovídá všechny způsoby alternativní léčby a sama je úspěšně odzkouší. Žel, její spis se na dlouhých 800 let ztratí. Je objeven německými badateli až v roce 1980. Alespoň jedno zadostiučinění jejím proroctvím - v roce 1244 je papežem Innocentem IV. vyhlášena za svatou.

Pád Napoleona podle karet
Jméno: Mademoiselle Lenormand
Doba: 1792 - 1843
Kde: Paříž, Francie
Způsob věštění: z karet
Pomůcky: hrací karty vlastní výroby
Úspěšnost: 80%
Poplatek: v přepočtu na naši dnešní měnu od 500 do 10 tisíc korun


V Paříži, duchovním srdci Francie, se věštkyni dostává zasvěcení do rituálů a tajů vykládání karet. V roce 1793 přicházejí do salonu madame Lenormand tři muži, kteří mají sehrát důležitou roli ve francouzské historii: Marat, St.Just a Robespierre. Věštkyně jim všem předpoví tragickou smrt. Dodá, že jeden z nich bude mít pompézní pohřeb čestného občana, ale další dva budou vystaveni pohrdání a výsměchu rozhněvaného davu. Jak předpoví, tak se později stane! Později se seznámí s Joséphine Beauharnais, manželkou Napoleona Bonaparte. Brzy po jejich prvním setkání se Mademoiselle Lenormand stává pravidelnou rádkyní budoucí císařovny. Předpoví jí , že jednoho dne bude se svým manželem muset opustit francouzský trůn. I to se stane.

Aleš Crha


Z čeho se hádala budoucnost?
*vnitřnosti obětního zvířete (například v době římské)
*postavení oblaků (Keltové)
*karty (moderní doba)
*řeč blázna (od antiky)
*kávová sedlina (moderní doba)
*křišťálová koule (od středověku)
*vrkání holubů (antika)
*stav očí (dodnes)

Fatimská rosnička
Před časem Vatikán uvolnil ze svých archivů třetí část proroctví, které 13. května 1917 přijaly jakýmsi vnuknutím tři malé chudé portugalské děti. Stalo se to ve vesnici jménem Fatima, od níž je odvozen název proroctví. Navštívila je Panna Marie a předala jim zprávu.
*první proroctví se zmiňovalo o datu konce první a vypuknutí druhé světové války, také o smrti dvou z dětí.
*ve druhém se podle nejuznávanějších interpretací jednalo o vzestup a pád Sovětského svazu jako ateistické velmoci, o pronásledování církve v té době a také o změnách v SSSR po pádu komunismu
*ve třetím je předpovězen atentát na papeže Jana Pavla II.

6 nejkrutějších rozsudků ve starověkém Egyptě
 6 nejkrutějších rozsudků ve starověkém Egyptě 
Provinilci pykají i po smrti

198, 199, 200. Soudního úředníka už bolí celé tělo a dokončení trestu je vysvobozením i pro něj. 200 ran holí není maličkost ani pro jednoho z aktérů vykonání rozsudku. Úředník s úlevou nahlíží do rozpisu dalších úkolů. Dnes už jej čeká pouze dohled nad hladovými psy, kteří dostanou k obědu vykradače hrobek.

Trestní systém starověkého Egypta se může zdát z dnešního pohledu velmi krutý, na druhou stranu byl do značné míry spravedlivý a velmi praktický. Neznal klasické vězení a jedinou formou odnětí svobody byly galeje. Snažil se trestat tak, aby provinilec zakusil pocity oběti, již svým činem poškodil. Platilo jednoduché pravidlo „oko za oko, zub za zub“. Přesto se právo nevztahovalo na všechny kasty obyvatelstva stejnou měrou.
Vysocí hodnostáři se například těšili jednomu obrovskému privilegiu. Pokud měli štěstí, mohl jim faraon umožnit, aby se vyhnuli potupné a bolestivé smrti při popravě. Je ale pravda, že živí z toho stejně nevyvázli. Jejich výsada spočívala v tom, že mohli spáchat sebevraždu. K podobným účelům ve většině případů sloužily čepele, „vysvěcené“ koupelí ve štířím nebo hadím jedu.

1. Dřevěný kůl pro útroby vykradačů hrobek
Zločin: vykrádání panovnických hrobek, vraždy vysokých hodnostářů
Trest staroegyptského práva: naražení na kůl
Trest současného českého práva: několikaleté odnětí svobody


„Měděnými nástroji jsme se probourali do vnitřní části pyramidy. Rozsvítili jsme svíce a vyrazili do podzemních prostor. V pohřební komorách panovníka a jeho ženy jsme otevřeli sarkofágy. Našli jsme jejich mumie, meč a mnohé amulety a šperky. Na jeho obličeji ležela zlatá maska.“ Tak zní část výpovědi jednoho z nejznámějších soudních procesů ve starověkém Egyptě. Informují o něm tzv. zlodějské papyry z období 12.–11. století př. n. l. Konkrétně v tomto případě, kdy je vykradena pyramida Sebekemsafa I., je za čin odsouzeno 40 lidí.
Ve starém Egyptě je vše, co je pohřbené spolu s panovníkem, považováno za posvátné – na vykrádání hrobek se proto pohlíží jako na nejtěžší zločin. Většina z provinilců si odnese krutý rozsudek v podobě naražení na kůl. Egypťané tento způsob popravy převzali od Sumerů. Ti odsouzeným vráželi kůl do břicha a nechali je několik hodin umírat v krutých bolestech. Ve středověku se pak narážení na kůl vylepšilo do podoby, kdy se hrot (někdy záměrně zakulacený) zarážel do řitního otvoru a tělem procházel i několik dní. Při dobře provedené popravě vyšel až ústy a příčinou smrti se stalo zadušení. Vykradači hrobů si od soudu odnášeli i další „záviděníhodné“ rozsudky, jako například pohřbení zaživa nebo roztrhání zvířaty.

2. Vražda zaplacená vlastním tělem
Zločin: žhářství, vražda krále
Trest staroegyptského práva: upálení zaživa
Trest současného českého práva: několikaleté až doživotní odnětí svobody


V obrovské jámě se kupí hromada suchých větví, slámy a polámaného bambusu politá smolou. Vzduchem zasviští několik zapálených šípů a k nebi vyšlehnou první plameny. Soudní zřízenci přivádějí spoutanou ženu k okraji jámy a i přes divoký odpor a pronikavý křik se nakonec její tělo zřítí na dno. Strašlivý nářek netrvá dlouho. Plameny si s tělem poradí rychle.
„Zanechala jeho dům v plamenech, a proto i její tělo bude stráveno ohněm,“ stojí na jedné z královských stél ze starověkého Abydu. Egypťané trestné činy vnímají jako provinění proti božskému řádu a rovnováze světa. Účelem trestu má být tuto rovnováhu obnovit. Proto se tresty do značné míry blíží spáchanému zločinu, aby tak odčinily co nejvíce příkoří.
Upálení ve starém Egyptě však ani zdaleka nepřipomíná promyšlené mučení středověké evropské inkvizice. Ta odsouzeného přivázala ke kůlu a podle míry provinění buď nechala pomalu smažit nad plameny dosahujícími nanejvýš ke kolenům, nebo mu dopřála rychlejší smrt přímo mezi podpáleným dřívím. Staří Egypťané oproti tomu rozdělali oheň ve vykopané jámě, a do té pak vhodili odsouzeného. Utrpení v tomto případě bývalo mnohem kratší. Nicméně pro Egypťany, jejichž víra je úzce spjata s posmrtným životem, to byl možná ještě horší trest. Upálení je spojeno se ztrátou hmotného těla, a tedy i ztrátou možnosti začít plnohodnotnou existenci na onom světě.

3. Voda jako popravčí živel
Zločin: vražda
Trest staroegyptského práva: utopení
Trest současného českého práva: osmileté až doživotní vězení


Nezem zoufale potlačuje nadechnutí, ale jeho reflexy jej přemůžou. Do plic se mu dostává mrazivá voda a nutí jej ke kašli. Na ten však už nezbývají síly. Týrané plíce pálí jako v jednom ohni. Nezem v beznaději upne veškeré zbytky sil ke snaze zvednout hlavu nad hladinu, ale marně. Po pár minutách poprvé ztrácí vědomí.
„Každý, kdo vztáhne ruce na život jiného člověka, by měl za svůj čin zaplatit vlastním životem,“ stojí v tzv. turinském papyru pocházejícím ze 12. století př. n. l. z Théb. Pokud se někdo v Egyptě chce nenápadně zbavit nepohodlné osoby, není nic jednoduššího než ji svázat, obdařit těžkým závažím a uprostřed Nilu ji vyhodit z loďky. Krokodýli se velmi rychle postarají o to, aby tělo nebylo nikdy nalezeno. Proto se i utopení stalo velmi běžným způsobem popravy, která měla co nejvíce odpovídat formě spáchaného zločinu. Topení se však neprovádělo přímo v Nilu. Smrt ve vodách životadárné řeky totiž Egypťané považovali za záruku slávy a nikdy nekončícího života na onom světě. Odsouzenému tak musí stačit káď. Topení soudní úředníci několikrát přerušují, aby utrpení trvalo co nejdéle. Smrt je trestanci dopřána až po několika hodinách mučení.

4. Useknutý nos: znak zkorumpovaného úředníka
Zločin: korupce, podvody, násilné sexuální činy
Trest staroegyptského práva: zohavení
Trest současného práva: několikaleté vězení, nařízená ústavní léčba

Vrchní sluha v královském harému přivírá oči nad tím, jak ze skladu nenápadně mizí zásoby piva, chleba a ječmene. Aby panovníkovi nebylo nic nápadného, vychytrale navyšuje jejich spotřebu při pořádání slavností. Pochopitelně účetnictví nefalšuje z dobré vůle a soucitu s hladovějícím lidem. Za svou snahu bere tučné úplatky.
Když se vše provalí, hrozí mu odporné zohavení: useknutí nosu. Sluha neunese pomyšlení na hanbu z nové podoby svého šlechtěného obličeje a raději spáchá sebevraždu. Podobný trest stihne v 11. století př. n. l. i několik soudců a výběrčích daní namočených do mnoha korupčních afér té doby. Egypťané v tyto pohnuté časy, kdy nákladná vojenská tažení a kult obrovských panovnických hrobek způsobí v zemi hladomor, praktikují usekávání různých částí těla velmi často. Kromě nosu se provinilci musejí bát i o uši, jazyky, prsty a v případě násilných sexuálních činů i o varlata. Egyptský právní řád rozlišuje, zda byl zločin namířen proti státu, panovníkovi, bohům, nebo jen proti prostým občanům. Ve druhém případě zločiny soudí „civilní“ poroty s menšími pravomocemi, sahajícími jen k mírnějším trestům. Zohavení pak má podobu vypalování cejchů. Většinou se však trest vypočítává v ranách holí. Není přitom nijak výjimečné, že výprask sestával i ze 100 a více ran.

5. Zavřená brána na onen svět
Zločin: hrubá pochybení vysokých hodnostářů a kněží
Trest staroegyptského práva: vymazání jména
Trest současného českého práva: zbavení funkce, peněžité pokuty, několik let vězení


Teti se s obavami v očích dívá na stoupající hladinu zkaleného Nilu. Ochranná hráz byla na jeho příkaz vybudována jen do poloviční výše. Zbytek stavebního materiálu posloužil k rozšíření patra s komnatami úředníků. Jeho vinou teď vezme za své většina zásob, které už nikdo nestihne uklidit do bezpečí před rozbouřeným živlem.
„Jeho jméno je pošpiněno a musí být navždy vymazáno. Teti, syn Minhotepa, už nebude nadále veden v našem chrámu,“ píše v tzv. coptoském dekretu pocházejícím z druhého přechodného období (3. st. př. n. l.). Jeho text se nachází na stéle ve vesnici Coptos nedaleko Théb.
Na první pohled se může zdát, že vymazání jména z chrámových záznamů není nic, z čeho by lidem měly vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Staří Egypťané však jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že smrt je pouze bránou k posmrtnému životu. A pokud přijdou o své jméno, ztratí i spojení se životem v záhrobí. Na onen svět pak přicházejí nejen beze jména, ale i bez jakýchkoli práv a majetku. Zejména pro zámožné obyvatele starověkého Egypta to je hrůzná představa.

6. Z boháče nejnuznějším otrokem
Zločin: krádež značného rozsahu
Trest staroegyptského práva: zabavení veškerého majetku, vyhnanství a nucené práce
Trest dnešního českého práva: několikaleté vězení


Inhapi se sbírá z rozpálené země v lomu. Vzduchem zasviští těžký kožený bič a na otrokových zádech přibude další krvavá rána. Znovu se mu podlomí kolena a tváří se zaboří do prachu. Začíná se ho zmocňovat bezmoc a přestává dokonce vnímat i bolest z dalších ran. Ještě před týdnem si užíval pohodlí přepychové vily v blízkosti faraonova paláce a notně si přilepšoval i z jeho zásobáren. Pochopitelně bez jeho vědomí.
Právo ve starém Egyptě si neklade za cíl pouze potrestat odsouzené, ale také odčinit jejich provinění. Krádež se tedy kompenzuje vysokými pokutami, které představují dvoj- až trojnásobek hodnoty zcizeného majetku. V mnoha případech jmění provinilce ani zdaleka nestačí na vyrovnání krádeže, a tak přichází ke slovu vyhnanství do pouštních oáz. Život tady rozhodně není spojen s odpočinkem a v žádném případě nemá dlouhého trvání. Vyhnanství totiž zároveň znamená rozsudek k doživotním nuceným pracím v kamenolomech nebo měděných dolech. Většina odsouzených umírá do několika měsíců až let na naprosté vyčerpání nebo vážný úraz.
Pokud se krádež dotkne přímo krále nějakým zvlášť nepříjemným způsobem, může se trestanec navíc těšit na fyzické tresty v podobě stovek ran holí, zohavení nebo přímo popravy.

Petra Mondscheinová

Nejobávanější podoba smrti
· Pro Egypťany smrtí život nekončil, ale naopak začínala jeho nová etapa. Proto měl pro ně způsob odchodu na onen svět velký význam.
· Kupodivu naprostá ztráta fyzického těla (při upálení) nebyla tou nejhorší noční můrou. Definitivní konec existence byl rozhodně lepší variantou než trýznivá muka zatracených.
· Ta byla zaručena každému, koho pohřbili s oddělenou hlavou nebo vytrhnutým srdcem. Podle egyptských představ právě v srdci sídlila mysl člověka. Trápení od démonů se dočkal i ten, kdo na onen svět přišel v poutech.
· Na takové nešťastníky pak měl čekat strašlivý puch, věčná bolest, utrpení v ohni a temnota v záplavě vlastní krve.
15.08.2008 17:40:32
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one