Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6001 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5728 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5647 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Tak, rozhodla jsem se, že si zgustnu na své první povídce. Nejsem schopná ji dopsat. Mám k tomu několik důvodů.

1. Nelíbí se mi
   a) Spěje sice do konce, ale celkově. Je o ničem.
   b) Nikdo to nečte.
   c) Zdá se mi jako Mary Sue. Ne úplně, ale trochu ano.

2. Nějak se mi nechce do toho, abych to dopsala. Možná ji přepíšu.

3. Prostě chci zkusit glos, a tahle "povídka" je pro to jako stvořená.

No, to by bylo asi vše. Těšte se, anebo ne. Raději se bojte, určitě to bude horší, než to bylo.
Ukázka :

(Zatím jen povídky) - Už je to celé.

(Tak, teď uvidíme, co to, bude.) (Já se bojím.) (Neboj. Bude to dobrý. Jsem tu s tebou.) (No, právě.)
Nečekala jsem na reakci (také bych šla) (Já ne. Nemůžu si nechat ujít to, jak ji budou pomlouvat) a vyšla ven na chodbičku, kde jsem omylem vrazila do milého kluka. Hned jsem se mu začala omlouvat.(Ach, Bože. Za co? Jsem a jsem,... Stále dokola) (Třeba,... Raději nic.) " Promiň, já jen. Nečekala jsem, že bude stát někdo tak blízko dveří. Nechceš si jít sednou za námi? (Utíkej. Jestli jsou všichni jako ona. Radím ti, zdrhej. Dokud je čas.) (Nech toho. Třeba to bude ještě dobrý. *Zamyslí se a prohlíží si nehty na rukou* Snad.) Jé promiň, nepředstavila jsem se já jsem Isabel Writtová a ty?" (TA kecá, pro Merlina. Ať už drží hubu.)
" Ahoj Isabel, já jsem Remus, Remus Lupin" (No. Nevím.)
Vyprskla jsem smíchy " To je skvělé"
" Co, co ,(Taky si říkám.) co je. To přece není vtipný."(Máš pravdu, není.)
"Promiň, já se nesměju tobě, ale tomu, jak jsi to řekl. Znáš Bonda? Ne? No tak ten se tak představuje, v jednom nebo více (No. Další taková?) mudlovskejch filmech. Je to královskej agent s povolením zabíjet." Usmála(e) jsem se na něho a popostrčila, (ho) dovnitř. " Nazdar kluci, zase jsem zde.("Né. Zdrhejte. Zase je tady. Ne, to vokno je moje úniková cesta. Uhni!) Představuji vám pana Remuse Lupina, je to můj kamarád. Tak ho nezlobte. Jasný?" (Rozkaz, provedeme. Koukni. Co si o sobě myslí?), (Nevím a ani to nechci vědět. Konečně, že vypadla.)
"Jasný, (paní) kráv,.. Isabel", ozvalo se trojhlasně.
A zase jsem se vrátila na (jsem, já jsem taky, ale za chvíli nebudu. Co ty?) chodbu.(Nechej ji. Třeba to bude ještě dobrý. *Zdvihá hlavu k nebi a modlí se, za spásu duše. Svojí) Otevřela si okno a koukala ven. (Nemluvila v prvním pádě?) (Jo, ale to je fuk. Nemyslíš?) (Není!) (Neřvi. Já se bojíím.)
Z levé strany jsem náhle (Nečekán, nezván. Chaloupku otočil. To bude,...) uslyšela divný šramot a hlasy, které se dost rychle přibližovali.  (Že by, Ivan?) (Ne! Ježibaba. Teda, Mařena.) Nemohla jsem ani na jednu stran(o)u, protože jsem byla na samém začátku vlaku. (Ach.) (To chce klid, a nohy v teple.) A dovniř se mi nechtělo.(Všichni by zdrhli anebo? * Nakukuje dovnitř.* Ne, všichni na svých místech. Ale co to?) (Co se stalo? Někdo s vražedným nástrojem?) (Ne, to je jen odraz. Tvůj a můj.) (Ach, tak.) Jak se ty hlasy blížily, rozeznávala jsem i slova, co říkaly.(Blíž a blíž. Až došli.)
"Slyšel(y)i jste to? Takový kecy může mít jen mudlovskej šmejd. Filmy, pro Merlina, kdo to kdy slyšel." (Asi nežije ve světě, ale ve skleníku. Kdo to jen bude?) (Já myslím,...) (Ty hlavně, nemysly)
Zůstala jsem na místě a ani jsem se nepohnula. (Dobrá taktika. Třeba si tě nevšimnou) (Tu, by nepřehlídli, i když,...)
Když mě uviděli jejich řeč přešla v tichý šepot.(Já říkala, že ji uvidí. Proč nezdrhají?) (Nevím. Zeptej se jich.) (Proč já? Udělej to ty.) (Ne,...) Byla jsem moc daleko od svého kupé a hůlka byla taktéž daleko. Sakra, já jsem debil. (Konečne něco, s čím souhlasím. Správně. Pojmenovávej věci pravými jmény.) (Mary, ou, Mary,...)
Obrnila jsem si nervy (To jde? Obrnit si nervy?) (Proč ne?) a beze stopy str(y)achu (strychnin) na ně promluvila. " Mohl by mi někdo z vás říct, co je smysluplného na těch vašech kecech?" (A co na těch tvých? Vidíš? Ona zrudla. Ví, že je blbá.) (Ou jé.)
" Luciusi slyšel jsi to, ta malá šmejdka se dovolí být ještě drzá." Podíval se na mě s odporem. (Jéé. On je tam Luciusek?) (Jo. Doufám, že ho nezkazí.) (Ona? TA zkazí každýho. To si piš.) (No jo, už píšu.)
Na nic jsem nečekala a vyjela na něj.(Čím? Traktorem? Ale, ten je někoho jinýho. Bacha, ona je zloděj.)  " Co si o sobě jako myslíš? Co? Jedinej šmejd co tady je jsi ty, víš ty vůbec, že šmejd je něco co už nejde použít a nebo. Víš ono je to spíš věc. Než člověk." (Bacha! Tak ona je drsňačka. Jako to, že se nebojí Luciuska?) (To nevíš, Přece je to, no, Rambo.)
" Tss, slyšel jsi. Ono by se to chtělo asi prát, co? (To chci vidět. Pojď. *Chytá svoji spolupachatelku a táhne ji blíž k místu činu.*) (Nemyslím,...)
" Počkej, nech ji. Začíná mě to bavit. Je to prvačka a vyskakuje si." promluvil ten koho ten druhej nazval Luciem. (Zajímavej smysl pro humor. Nechat se urážet.) (Prvačkou. Srágora,...)
Pomalu, ale jistě ze mě začal vyvěrat pramínek smíchu a ten se proměnil v řeku, která tekla velkým proudem. (Bože! Ona teče.) (*Směje se do dlaní a otřásá se Musí se zachytit, aby nespadla.* Slyšíš to? *Znovu se směje, tentokrát na zemi.*)
To už bylo asi na oba moc, dorazili až ke mě a nenávistně ne mě zasyčeli " Víš co se dělá s takovými jako jsi ty? Zabijí se. A nebo něco lepšího?" usmál se Lucius na toho druhýho. (A co lepšího? Prosím tebe, co bys s ní dělal?) (Ne, ona z něho udělá, ne. Fuj, jen to ne.) (Co? Pedofila? Já si myslím, že ne.)
" Mohla bych se na něco zeptat, víš než mě zabijete kolik ti je let.  A nebo něco lepšího? Jaké je tvé jméno? a trochu jsem odstoupila abych se mohla představit. "Já jsem Isabel Writtová." Uviděla jsem v jeho očích strach, jakmile jsem ho vyslovila, ten druhej se zatvářil dost nechápavě. Asi neznal mého drahého otce, a nebo byl jen hrozně moc tupej. (No. Ta se má čím chlubit. Taky nespolkla všechnu moudrost světa) (Bacha na ni. papínka papaláše.)
Ale pak mu to docvaklo. Cvak, úplně jsem slyšela jak mu v hlavě cv(y)akají kolečka.
" Copak, snad se nebojíš?" vyjela jsem na něj. (Ne. On se nebojí.) (Nechci tě zklamat. Ale vypadá to, že se bojí. A to hodně.)
"Dělej Luciusi padáme."
"Ty jsi - " vykoktal  rozrušeně Lucius. (No, vypadá na to, že je. Ale, já nevím. Co si myslíš? *Otáčí se na svoji spolupachatelku, která má oči na vrch hlavy*) (Ach,ne. *Zašeptá a sedá si na zem.*) (Co se stalo?) ( Zkazila ho!)
" Ano já jsem, a nebo snad nežiju? Vypadám mrtvě" vykřikla jsem mu do jeho ksichtu. (Chudáček. Taky bych zdrhla, kdyby se nacházela v mojí blízkosti.) (Ano. Luciusku, zrdrhej. Aby jsi něco nechytl.) (Jo, je to zombie)
" Ministr! A sakra." A utekl.
JO. Konec.
Nechci tě zklamat, ale tohle byla jen ukázka.

Tak co, co si myslíte? Já nevím, jestli se to povedlo? Alespoň trochu.


11.08.2008 11:35:40
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one