Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Z pohledu Mudly
 
1. KAPITOLA  - Co je to Astronomie?
 
Na noční obloze se dají  pozorovat úžasné věci - jiné světy, odlišné od toho mudlovského,  velká oblaka žhavých plynů, z nichž se rodí hvězdy i obrovské  výbuchy, jimiž zase hvězdy končí svou životní pouť.
Astronomové  jsou mudlovští vědci, kteří studují všechny vesmírné objekty,  jakými jsou planety, měsíce, komety, hvězdy a galaxie.
Astronomie  je velmi stará kouzelnická a mudlovská věda. Už Arabové a staří  Řekové vzhlíželi k obloze a pokoušeli se porozumět hvězdám, planetám  a měsícům. Pro prvotní mudlovské astronomy však většina  těchto těles byla příliš vzdálena na to, aby mohli pozorovat  nějaké podrobnosti. Skutečné poznatky o vesmíru začali mudlové  získávat až po vynálezech dalekohledu v 17. století.
Na  výzkum vesmíru dnes mudlovští astronomové používají širokou  škálu nejrůznějších přístrojů. Pozorují oblohu pozemními  dalekohledy různých druhů, vysílají vesmírné sondy (výpravy)  na jiné planety Sluneční soustavy a vypouštějí družice (malé  magnetické částky), které zkoumají vesmír z velké výšky  nad povrchem Země.
 
 
2. KAPITOLA - Hvězdy
 
Když se  za jasné noci zahledíme na oblohu, za příznivých okolností  uvidíme kolem tří tisíc hvězd v naší jedné galaxii (kouzelníci  a mudlové žijí v jedné galaxii). I když zdánlivě vypadají  jako drobné body, ve skutečnosti se podobají Slunci, naší  nejbližší hvězdě - jsou to obrovské žhavé koule hořícího  plynu, které se nacházejí hluboko ve vesmíru.
Některé  hvězdy mají přímo gigantické rozměry: kdyby byly umístěny  ve středu Sluneční soustavy, jejich okraj by sahal až za oběžnou  dráhu Země. Jiné jsou zase mnohem menší, asi jako naše planeta,  a vyzařují jen velmi slabé světlo.
Hvězdy jsou od nás  nepředstavitelně daleko: ve skutečnosti tak daleko, že světlu  z nejbližší hvězdy (kromě Slunce) trvá více než 4 roky,  než doletí k nám.
Starověcí mudlovští astronomové  (viz. 1. kapitola) si všimli, že hvězdy vytvářejí na obloze  určitá seskupení. Tyto tvary představují jisté obrazce, zvaná  souhvězdí. Tato souhvězdí, například Velký vůz nebo také souhvězdí  Velká medvědice, jsou užitečnou pomůckou i dnes, když chce člověk  určit polohu určitého místa.
Mudlovští astronomové identifikují  jednotlivé hvězdy podle souhvězdí, do něhož patří, a označují  je řeckými písmeny alfa, beta, gama, atd. (což nahrazuje a,b,c...),  např. druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Kentaura se  jmenuje Beta Centauri.
 
3. KAPITOLA  - Měsíc
 
Naším nejbližším sousedem ve vesmíru je  Měsíc. Obíhá kolem Země a je k nám stále obrácen toutéž  stranou. Vládnou na něm nehostinné podmínky. Nemá atmosféru,  která by zabraňovala velkým výkyvům teplot, jako je tomu na  Zemi. Teploty se proto pohybují od spalujících 115°C za měsíčního  dne až po ledových -160°C za noci. Na měsíci není voda, takže na  něm nemohou žít ani rostliny, ani živočichové. Jeho povrch  tvoří rozlehlé pláně, poseté vysokými pohořími a zjizvené  nesčetnými krátery.
Měsíc nevyzařuje vlastní světlo.  Vidíme ho jen proto, že funguje jako obrovské zrcadlo, které  odráží sluneční světlo. Měsíc je přirozená družice -  něco, co obíhá kolem planety nebo hvězdy. Ve Sluneční soustavě  je několik planet, které mají své vlastní měsíce.
 
 
4.  KAPITOLA - Slunce
 
Noční obloha je přímo poseta  hvězdami, jsou ovšem tak daleko, že se nám jeví jako světelné  body. Slunce je také takovou hvězdou, ale ze všech hvězd je  k nám nejblíže. Společně s naší (mudlovskou a kouzelnickou)  Zemí kolem něho obíhají všechny planety naší Sluneční  soustavy a na oběžné dráze je udržuje gravitační síla.
Slunce  je zdrojem tepla a světla, které jsou nezbytné pro existenci života  na Zemi. Sluneční světlo vzniká stejně jako proces v jaderných elektrárnách.  Slunce je obrovská koule žhavých plynů, z nich zhruba tři čtvrtiny  tvoří vodík a čtvrtinu hélium s nepatrnými stopami jiných prvků.  Uvnitř jeho žhavého jádra s vysokou hustotou tlačí gravitace vodíková  jádra těsně k sobě. Dochází k jaderným reakcím, při nichž vzniká  hélium a uvolňuje se obrovská tepelná a světelná energie.  S výjimkou jaderné energie pochází všechna energie na naší  a mudlovské Zemi původně ze Slunce. Například uhlí, ropa  a zemní plyn se vytvořily před miliony let ze zbytků rostlin  a živočichů. Sluneční energie, jejímž přičiněním mohly  tyto organismy žít a vyvíjet se, se uvolňuje pokaždé, když  se uvedená paliva spalují.
 
 
 
5. KAPITOLA  - Vesmír
 
V obrovském rozlehlém prostoru, jemuž  říkáme vesmír, je všechno, co existuje. Je tam Slunce, planety,  Mléčná dráha i jiné galaxie. Vesmír stále roste a všechny  jeho části se postupně od sebe vzdalují.
Poznatky o vesmíru  získávají mudlové i kouzelníci pomocí obrovských dalekohledů,  jimiž mudlovští astronomové zachytávají světlo, rádiové vlny,  rentgenové paprsky a jiné druhy záření, které na naši (kouzelnickou  i mudlovskou) Zem dopadají z nekonečných dálek. Světlo ze vzdálené  hvězdy, kterou pozorujeme dalekohledem, mohlo putovat tisíce let,  než dorazilo až k nám.
Vesmír obsahuje tisíce galaxií.  Většina mudlovských vědců se domnívá, že se galaxie utvořily  z plynu, který vychrlila obrovská exploze před miliardami let,  a která se považuje za zrod vesmíru. Tato myšlenka je podstatou  teorieBig bangu, čili Velkého třesku.
 
 
6.  KAPITOLA - Planety
 
Země je jedním z devíti kulovitých  útvarů, které obíhají kolem Slunce. Jsou to planety - obrovská  nebeská tělesa složená z hornin, kovů a směsí plynů, obíhající  kolem hvězdy. Některé z nich, například Země a Venuše, jsou  obaleny vrstvou plynů, kterým říkáme atmosféra. Největší  planety Jupiter a Saturn jsou obklopeny prstenci plynů a prachu.
Teplota  na povrchu planet je značně rozdílná: na Merkuru, který je  ke Slunci nejblíže, je během jeho dne vedro jako v peci, ale  na Plutu, který je na okraji Sluneční soustavy, je 10krát chladněji  než za tuhých nočních mrazů.
Všechny planety obíhají  kolem Slunce po elipsovitých (vejčitých) drahách. Pohybují  se stejným směrem a přitom se zároveň otáčejí kolem své  osy. V dalekohledu je vidíme jako světelné disky putující po  noční obloze. Vlastní světlo nevyzařují, pouze odrážejí  světlo od Slunce. Podle našich současných znalostí je naše  Země jedinou planetou v naší Sluneční soustavě, na níž  jsou vhodné podmínky pro život.
Takových hvězd, jako je  naše Země, jsou však ve vesmíru milióny, a soudí se, že mnohé  z nich mají vlastní planety. Je proto možné, že, podobně jako  na Zemi, i na některých z nich existují určité formy života.
 
MERKUR: je tak blízko SLUNCE, že nemá ani atmosféru, ani oceány. Na  skalnatém povrchu vystupuje teplota až na 350°C.
 
VENUŠE:Celý  povrch Venuše je zakryt hustými oblaky, která zachytávají sluneční teplo,  takže teploty na jejím povrchu dosahují asi 480°C - nejvíce  ze všech planet naší Sluneční soustavy.
 
ZEMĚ: má vzduch, který tvoří atmosféru, a oceány naplněné vodou.  Průměrná teplota dosahuje 22°C. Vzduch a voda v kapalném skupenství  jsou nezbytnou podmínkou života. Kdyby bylo na Zemi tepleji,  voda by se vypařila, kdyby se příliš ochladilo, voda by zamrzla.
 
MARS:je  to malá, vyprahlá planeta s červeným skalnatým povrchem. Je  na ní chladno - kolem -23°C - a na pólech jí sedí dvě čepičky  z ledu a zmrzlého plynu. Má dva obrovské měsíce - FOBOS a  DEIMOS.
 
JUPITER:je největší planetou  Sluneční soustavy. Má 16 měsíců. Jeho povrch, který je vytvořen  ze směsi kapalin a plynů, zakrývají pásy oblaků, v nichž  dochází k atmosférickým vírům. Je to studená planeta, obklopená prstencem  prachu.
 
SATURN: je to obrovská planeta, téměř tak velká  jako JUPITER.Atmosféra je rozdělena na velký  počet pásů, tvořených bouřkovými mraky, kroužícími kolem  planety, takže dostává prstencový vzhled. Saturn má pevné  jádro obklopené ledem a plynným vodíkem. Má nejvíce měsíců  ze všech planet. Astronomové se domnívají, že jich je nejméně  22.
 
URAN:má pevné kovové jádro, obklopené  ledem a plyny. Jeho modrozelenou atmosféru tvoří převážně  vodík, metan a hélium. Teplota na povrchu je extrémně nízká  - kolem -215°C.
 
NEPTUN: má jasně modrou  vodíkovou atmosféru, v níž jsou mraky metanu a čpavku. Má kamenné  jádro, velké asi jako ZEMĚ. Kolem můžeme vidět tři prstence  a osm obíhajících měsíců.
 
PLUTO: je nejvzdálenější a zároveň nejmenší planetou naší soustavy,  jeho průměr dosahuje pouze pětinu průměru ZEMĚ. Teplota se  pohybuje kolem -230°C, takže má nejstudenější povrch ze všech  planet. Pluto má jeden měsíc téměř poloviční velikosti  jako má sama planeta.
 
 
7. KAPITOLA - Dalekohledy
 
Z velké  dálky vypadají lidé (kouzelníci i mudlové) jako malý bod.  Ale pomocí dalekohledu je možné vidět čistý, jasný obraz,  který odhalí všechny detaily tváře dotyčné osoby.
Nejmodernější  dalekohledy umožňují pozorovat neuvěřitelné dálky. Halův teleskop  na Mount Palmer v Jižní Kaliformii v USA je schopný objevit vesmírná  tělesa, kterým říkáme kvazary, vzdálené od Země asi 30 000 milonů  bilionů kilometrů. Značný význam mají i slabší dalekohledy:  jsou to užitečné pomůcky pro mudlovské kartografy, námořníky  i pozorovatele přírody.
Díky dalekohledům se mudlovským  astronomům podařilo několik zásadních vesmírných objevů.  Roku 1609 italský mudlovský učenec Galileo Galilei poprvé namířil  dalekohled na oblohu. Jeho pozorování ho přivedlo k názoru,  že Země obíhá kolem Slunce a není středem vesmíru, jak se  tehdy všeobecně věřilo. Od těch dob mudlovští astronomové  dalekohledem důkladně zkoumali nejvzdálenější končiny naší  (kouzelnické i mudlovské) Sluneční soustavy i prostor mimo  ni a objevovali nové hvězdy a nové planety.
 
 
 
8.  KAPITOLA - Komety a meteory
 
Za jasné noci můžeme  během hodiny pozorovat na nebi několik meteorů. Meteor, lidově  zvaný padající hvězda nebo létavice, vypadá jako světelný  bod, který znenadání bleskově proletí oblohou a zmizí.
Vzniká  tak, že do atmosféry Země vnikne pevná částice meziplanetární hmoty,  zvané meteor. Při obrovské rychlosti (kolem 240 000 km/hod), kterou  se řítí k Zemi, se v důsledku tření se vzduchem uvolňuje obrovské  teplo, takže meteor vzplane a zanechá na obloze zářivou stopu. Meteory  obvykle shoří ve výšce 90 km nad zemským povrchem.
Mnohé  meteory jsou vlastně úlomky komet, obíhající kolem Slunce.  Kometa se objeví jako slaboučký světelný bod podobný hvězdě,  který se pohybuje po obloze několik nocí za sebou. Jak se blíží  ke Slunci, narůstá její chvost. Potom se prudce otočí kolem  Slunce a putuje dál. Přitom se zmenšuje a její svit slábne.  Komety se často vracejí v pravidelných intervalech (za několik  určitých let), když se na pouti po své oběžné dráze přiblíží  k Zemi.
 
 
 
9. KAPITOLA - Družice
 
Když se  mudlové v pohonných balonech či letadlech (velké mudlovské  dopravní prostředky, které létají) poprvé vznesli k obloze,  byli ohromeni novým pohledem na svět pod nimi. Z výšky několika  set metrů mohli pozorovat polohu velkého města, tvar okrajové  linie pobřeží či různorodost polí na zemědělské usedlosti.  Dnes má tento pohled mnohem větší záběr. Družice obíhají  okolo (naší a kouzelnické) Země ne stovky metrů, ale stovky  kilometrů nad jejím povrchem. Z této obrovské výšky umožňují získat  pro mudly jedinečné snímky naší planety.
Na některých  družicích jsou namontovány fotopřístroje (přístroje, které dělají  obrázky), které pořizují záběry pevniny a moří, a tím poskytují cenné  informace o změnách životního prostředí na (naší a mudlovské) Zemi.  Jiné zaznamenávají ráz počasí nebo se zaměřují na vesmír  a na (naši a mudlovskou) Zemi mudlům vysílají data (informace)  o planetách a hvězdách. Všechny patří mezi umělé družice,  které byly vypuštěny ze Země do kosmu. Ale termín družice  či satelit původně znamená libovolné těleso, které obíhá  kolem planety, jejíž přitažlivá síla je udržuje na oběžné  dráze. Ve vesmíru existuje nesčetné množství přorozených  družic: například Měsíc, který je přirozenou družicí Země.
 
 
 
10.  KAPITOLA - Kosmické lety
 
Je tomu teprve několik  desítek let, kdy příběhy o letech do vesmíru se daly najít  pouze ve vědeckofantastiských knihách. Dnes startují mudlovské  kosmické rakety ze Země pravidelně a jejich úkolem je umístit umělé  družice na oběžnou dráhu kolem naší planety, nebo dopravit  do vesmíru kosmonauty či kosmické sondy (pojem neznámý). Lety  do kosmu se staly skutečností díky dvěma objevům: raketovému  motoru, který jako jediný druh motoru může pracovat ve vesmírném  vakuu (vzduchoprázdnu), a počítači, který řídí kosmickou  loď na její pouti.
 Kosmické lodě mají ve vesmíru různé  poslání. Většinou vypouštějí družice určené k nejrůznějším  účelům, například k mapování naší a mudlovské planety  či zabezpečování telekomunikačního spojení mezi různými  zeměmi. Ale nejvíce vzrušující částí kosmického letu je  výzkum samého vesmíru. Kosmické lodě dopravily kosmonauty  na Měsíc. I když tato dramatická mudlovská cesta trvala 3  dny, z hlediska vesmíru to byla pouze nepatrná vzdálenost.
Skutečnými  mudlovskými průzkumníky vesmíru jsou Voyager, Pioneer a jiné kosmické  sondy bez lidské posádky, které po mnoho let putují Sluneční soustavou  i mimo ni a na své cestě fotografují planety, hvězdy a jiná vesmírná  tělesa.
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one