Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Komentářová povídka

Nazdar lidi, inspirovala jsem se u jedné, no bude jich víc, pisatalek povídek. Tak je tady moje první komentářová povídka.
Tímto činem se můžete podílet na psaní jedné povídky. Prozatím není ani ze světa HP či Pobertů, dokonce ani ne z normálního světa či fantasy.
Záleží jen na vás, jak budete pokračovat a jestli.
Vypůjčila jsem si ji od své "sestřičky", protože má smůlu na lidi, nikdo ji tam moc nechodí, jako mě.
Ale to sem nepatří. Tak můžete jít na to.
Já si totiž musím odpočinout od psaní, alespoň na pár dní.

PS: Záleží jen na vás, jak to bude pokračovat.

PSS: Střídají se ve vyprávění dvě osoby, to jste určitě pochopili, jestli se našel někdo, kdo ne, tak už jsem napsala.
Nechtěla jsem nikoho urazit, jestli se tak stalo, tak se omlouvám.

Dívka seděla na zemi a plakala. Tolik mu dala a co on? Nic ji nedal a jen ji využil a pak odhodil jako kus hadru.
Proč?
Za co?
Věděla, že jsou tyto otázky hloupé a naivní, ale nemohla si pomoci.

 "Jsem idiot", zašeptal si pro sebe.
Vyhlédl z okna, venku byla černočerná tma, jen měsíc svítil na nádhernou venkovní scenérii. Kolem celého domu byly lesy a vpravo se nacházel hluboký sráz.
Znovu se podíval na dopis ve své pravé ruce. Zas a znovu četl ta slova, která mu trhala srdce na malé kousíčky.
Co už může dělat? Nic! Odpověděl si sám. Může si za to sám. Tak moc jí ublížil a přitom, nemusel…

Dívka seděla na zemi a přemýšlela, spíš vzpomínala, na krásné chvíle, které strávila s ním, se svou jedinou láskou.

Vzpomněla si na to, když ho uviděla poprvé. Vypadal tak zranitelně, ale přitom silně. Jeho pevné tělo, ale ty oči. Byli tak sladké a nevinné.

"Ne." vykřikla. "On nebyl nevinný. Lhal mi."
"Co když nemohl jinak? Jak by ses zachovala, kdyby ti to řekl na rovinu?"
"Ty mlč! Jsi jen mé ubohé druhé já. Ty nemáš co mluvit."

 

 

Byla tak krásná, když ji poprvé uviděl. Myslel si, že ona je ta pravá. Šeredně se ale spletl, byla jiná, úplně jinačí než všechny dívky, které znal. Patřila do jiného světa a on by jí jen ublížil. Když se otočila a on spatřil její oči. Věděl, že je ztracen.
V jejích očích zahlédl to, co tak dlouho hledal.
Chvíli si vyměňovali pohledy, než do ní strčil jeden chlapec, který stál, napravo od ní.
V ten okamžik, se mu zastavilo srdce. Vždyť to je,...

 

Zavrtěl hlavou a vyšel na balkón, ze kterého byl nádherný výhled na moře. Jeho modrá barva probleskovala mezi větvemi lesa. Zhluboka se nadechl a poté vydechl. Bolelo ho celé tělo, po tom, co...
Srdce na tom však bylo o dost hůř. Vzpomínky jeho srdce mučily víc, než to, že musel udělat to, co udělal.

 

I ona v ten samý okamžik vzpomínala. Její vzpomínky se však upírali k tomu, když ji řekl, že zabil.
Omlouval se jí, jí! Proč se neomluvil těm, kterým ublížil? Jak se mohl odvážit omluvit se jí! Za co?
I ona přeci zabila a přitom nemusela. Až teď si uvědomila, že si jsou strašně podobní

 

31.08.2008 12:06:45
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one