Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Alžběta I.doc  128.51kB

Největší královna všech dob.



Alžběta I.


Alžběta I. (angl. Elizabeth I, 7. září 153324. března 1603) byla královna Anglie a Irska. Byla jednou z nejvýznamnějších monarchů na anglickém trůně vůbec, doba její vlády se (nejen) v oblasti dějin anglického umění označuje jako zlatý či alžbětinský věk. Alžběta se po celou dobu své vlády, kterou započala 17. listopadu 1558 svým nástupem na anglický trůn, odmítala provdat a určit svého nástupce, byla pak proto nazývána panenská královna. Tato skutečnost symbolizuje její odhodlání celý svůj život obětovat za dokonalou vládu Anglii a nedopustit vnější politické ohrožení země.



Předchůdci


Alžběta pocházela z vládnoucího rodu Tudorovců, byla dcerou krále Jindřicha VIII. (vládl 15091547) a jeho manželky Anny Boleynové. Jindřich VIII. však měl celkem šest manželek. Jeho první žena, Kateřina Aragonská, španělského původu a katolické víry, nedala Jindřichovi mužského dědice, jejich potomkem byla Marie, pozdější královna Marie I. Tudorovna zvaná Krvavá či Katolická, předchůdkyně Alžběty. Jindřich se rozhodl s Kateřinou Aragonskou rozvést a zplodit potomka s jinou ženou, římský papež však královský sňatek zrušit odmítl. Jindřich se nakonec rozhodl pro osamostatnění církve v Anglii, odmítl autoritu papeže a sám se jmenoval hlavou nově vzniklé anglikánské církve. Tímto krokem byla zahájena anglická reformace. Jeho dcera Marie I. nastoupila na trůn v roce 1553 a zahájila pokus o návrat Anglie ke katolické církvi. V této snaze neuspěla, navíc zemřela bez potomků a následníkem trůnu se stala její nevlastní sestra Alžběta.


Vláda


Královna Alžběta I.


Alžběta byla katolickou církví a anglickými katolíky považována za nelegitimní dítě, jelikož ti neuznávali její matku Annu Boleynovou (později popravenou) za právoplatnou manželku Jindřicha VIII. Alžběta byla tedy označena za nemanželské dítě a neměla tudíž podle katolíků nárok na trůn. Přesto se královnou stala a po nástupu na trůn se samozřejmě přiklonila na stranu anglikánů, kteří ji podporovali, a na stranu anglické reformace. Poté dokázala odvrátit občanskou válku, která mezi katolíky a anglikány hrozila. Anglikánská církev byla znovuobnovena roku 1559.


Alžbětina vláda byla umírněná a nábožensky tolerantní (především v prvním desetiletí). Za královnou stál po celou dobu jejího panování parlament a střední vrstvy obyvatelstva, jejichž podporovala podnikání. V roce 1570 byla římským papežem z katolické církve exkomunikována, to už ale její pevnou mocenskou pozici nemohlo ohrozit.


Alžběta se opírala o schopné nižší šlechtice, neurozené, ale nadané osobnosti povyšovala za jejich zásluhy do šlechtického stavu. Tímto případem byl i sir Francis Drake. Zprvu mořeplavec a pirát, který se souhlasem a podporou Alžběty přepadával španělské obchodní lodě, převážející zlaté poklady z Ameriky do Evropy. Za války mezi Anglií a Španělskem, která následně propukla i díky Alžbětině podpoře nizozemského povstání a občanské války vůči Španělům, v roce 1588 Drake porazil se slabší anglickou flotilou španělskou Armadu, obrovskou flotilu. Jejím zničením si Anglie zabezpečila volný přístup do světových moří a stala se jednou z námořních velmocí, posílila svůj vliv i jako nejsilnější protestantský stát v Evropě. Španělskou porážkou mohla Alžběta zahájit i anglickou kolonizaci zámořských území. Sir Walter Raleigh tak v Severní Americe založil Virginii, první anglickou kolonii pojmenovanou po Alžbětě (panenské královně – virgin). Roku 1600 vznikla britská Východoindická společnost, zaměřená na obchod v prostoru jižní Asie.


Alžbětina příbuzná Marie Stuartovna, skotská královna a pravnučka anglického krále Jindřicha VII., se začala po smrti Marie Tudorovny považovat za právoplatnou dědičku anglického trůnu. Poté, co proti ní vypukla vzpoura ve Skotsku, se uchýlila do Anglie, kde ji však Alžběta kvůli obavám o trůn uvěznila. Po dlouholetém věznění ji v roce 1587 nechala popravit. Skotský král Jakub I. Stuart, syn Marie Stuartovny, se ale po smrti Alžběty v roce 1603 stal z její vůle anglickým králem a zahájil vládu rodu Stuartovců v Anglii.


Zlatý věk


V období zlatého věku do Anglie plně pronikla renesance a myšlenky humanismu. Mezi nejvýznamnější tvůrce tohoto období patří například F. Bacon, E. Spencer, B. Jonson, Ch. Marlowe nebo W. Shakespeare.


Nápadníci a milenci


Alžběta I. během svého života opakovaně uvažovala o uzavření sňatku. Z politického hlediska se nejčastěji uvažovalo o nápadnících ze španělského nebo francouzského královského rodu. Z francouzské královské rodiny pocházeli dokonce hned dva vážní zájemci o sňatek - v roce 1570 se pokoušel neúspěšně získat Alžbětinu ruku tehdy devatenáctiletý Jindřich, vévoda z Anjou (pozdější král Jindřich III.). Posledním vážným nápadníkem se stal o více jak deset let později Jindřichův mladší bratr František, vévoda z Anjou. I přes velký věkový rozdíl (Alžbětě bylo tehdy 46 let a Františkovi 24 let) si oba byli velmi sympatičtí a budoucí sňatek se jevil jako reálný. Alžběta ale nakonec podlehla svému okolí a ke svatbě nedošlo. Proti sňatku s katolíkem a francouzem Františkem, vévodou z Anjou se postavila nejen protestantská anglická šlechta, ale svůj nesouhlas dávala najevo i většina poddaných. Sama Alžběta nakonec uznala tyto námitky a nikdy žádný sňatek neuzavřela. Byla označována za Pannenskou královnu, což ale v žádném případě neznamenalo, že by nikdy neměla milostný poměr. Alžběta měla za svůj život celou řadu milenců, mezi ty nejznámější patří:


Thomas Seymour (muž Kateřiny Paarové). Asi kolem r.1548. Byl hezký, s ryšavou hlavou a vousy. Každé ráno k ní chodíval a žertoval s ní. Nabízel jí sňatek poté, co ovdověl.
Edward Courtenaly hrabě z Devonshiru *1526 - †1555. Kolem r.1553. Byl bledý, světlovlasý a beznadějně stupidní. Chtěli ho oženit s Alžbětou, ale když to nevyšlo, odešel do exilu, zemřel v Padově.
Robert Dudley hrabě z Leicestru *1533 - †1588. Asi od r.1559. Byl mužný, snědý s temnýma očima. Jeho žena Amye Robsartová si r.1560 za zvláštních okolností při pádu ze schodů zlomila vaz. Roku 1573 se tajně oženil s lady Sheffieldovou (snad otrávil jejího prvního manžela) a poté si jako bigamista vzal r.1578 Leticii, vdovu po hraběti z Essexu.
Christopher Hatton
*1540 - †1591. Kolem r.1564. Lord kancléř a kapitán tělesné stráže.
Edward de Vere hrabě z Oxfordu *1550. Kolem r.1570. Povýšený, hádavý, rozmařilý. Oženil se r.1571 s Annou, měli spolu tři dcery, ale nedbal o ně. Anna zemřela při porodu. Poté se oženil se vznešenou a velmi bohatou dvorní dámou.
Walter Raleigh *1552 - †1618. Kolem r.1581. Velitel osobní stráže. Byl temperamentní. V r.1592 obtěžkal dvorní dámu Bessy Throckmortonovou, byli uvězněni, ale pak si ji musel zákonitě vzít. Ke dvoru už nebyli připuštěni.
Robert Devereux hrabě z Essexu *1567 - †1601. Byl nevlastní syn Roberta Dudleye. V r.1590 se tajně oženil s vdovou po Philipu Sidneym, dcerou královnina dvorního rádce a špicla Walsinghama. Byl vznětlivý, energický a toužil po moci a uznání. Tento o třicetčtyři let mladší Alžbětin milenec byl roku 1601 uznán vinným ze vzpoury proti královně a popraven.
Charles Blount - bezvýznamný milenec. Nosil na rukávu přivázanou zlatou královnu z Alžbětiny šachovnice.


 

Jindřich VIII.doc  99.33kB

Něco o jednom z úspěšných panovníků Velké Británie


Jindřich VIII. Tudor


(28. června 1491 Greenwich28. ledna 1547 Whitehall) byl v letech 15091547 druhým anglickým králem z rodu Tudorovců a zakladatelem anglikánské církve, jakož i pánem a od roku 1542 králem Irska. V letech 1535-1542 právními akty dokončil spojení Anglie a Walesu

v jeden stát. Patřil k významným proponentům tudorovského absolutismu, obecně však proslul zejména svými sňatkovými peripetiemi.


Narodil se jako druhý syn Jindřicha VII. a jeho ženy Alžběty. Ve třech letech se stal vévodou z Yorku a dostalo se mu rozsáhlého vzdělání s ohledem na předpokládanou církevní kariéru. V roce 1502 však zemřel jeho starší bratr Arthur a Jindřich se tak stal následníkem trůnu. V roce 1509 nastoupil na trůn svého otce.


Jindřich byl typickým renesančním vládcem s velikým zájmem o umění, rytířské turnaje a válečná tažení. Z jeho pera pochází například známá renesanční skladba Pastime with Good Company. Ačkoli je veřejností známá především jeho obtloustlá podobizna z posledních let jeho života, v mládí měl atletickou postavu a vynikal v rytířských kláních. Za zmínku stojí například dvacetidenní klání na Poli zlatého roucha poblíž Calais při setkání s francouzským králem Františkem I. v červnu 1520. V průběhu své vlády podnikl několik válečných výprav do Francie, kde se chtěl proslavit stejně jako jeho předchůdce Jindřich V. Tyto výpravy ale celkově neměly požadovaný výsledek, pouze neúměrně zatěžovaly státní pokladnu.


Původně stál Jindřich neochvějně v řadách katolické církve a za spis Obrana sedmi svátostí proti luteránské reformaci mu byl v roce 1521 papežem Lvem X. udělen titul Defensor fidei (obránce víry). V jeho sepsání mu vydatně pomáhal proslulý sir Thomas More.


Když však Jindřichovo manželství s Kateřinou Aragonskou nevedlo k narození mužského dědice, začal netrpělivý král usilovat o rozvod, což katolická víra neumožňuje. Proto žádal papeže o výjimku, který ji však zamítl. Ve vzdoru proti papeži, aby dosáhl svého rozvodu a nového sňatku, v roce 1533 vyhlásil nezávislost anglické církve na Římu a sám se ustanovil hlavou anglikánské církve. Neúspěch při vyjednávání s papežem také roku 1529 zapříčinil pád kardinála Thomase Wolseyho, Jindřichova Lorda Kancléře, který byl nejdůležitějším královým rádcem od první francouzské války 1514.


Pod taktovkou svého správce Thomase Cromwella rozpustil kláštery, zkonfiskoval majetek katolické církve a tvrdě potlačil duchovenstvo setrvávající v loajalitě k papeži. Celkem zrušil 542 klášterů, 99 kolegiálních kapitul, 2374 kostelů a kaplí v Anglii a nechal zničit přes 700 klášterů v okupovaném Irsku. Zabavil katolíkům majetek v tehdejší hodnotě 38,4 miliónů liber šterlinků[zdroj?]. Z duchovních se stali státní úředníci, anglikánští biskupové zasedli v parlamentu. V době jeho vlády anglikánská církev zachovala katolické doktríny, což potvrdil i Parlament roku 1539. Svou moc opíral o tzv. „middle classes“ – střední vrstvy, to znamená podnikavé měšťanstvo a střední a drobnou šlechtu, která mu zachovala loajalitu.


Jindřich VIII. byl šestkrát ženatý. První manželství se španělskou infantkou Kateřinou Aragonskou bylo rozvedeno poté, co mu královna již nedokázala porodit syna. Z tohoto svazku pocházela jediná dcera, pozdější anglická královna Marie I. Tudorovna. Ostatní děti se narodily buď předčasně nebo mrtvé. Druhou choť, anglickou šlechtičnu Annu Boleynovou, která mu porodila další dceru, budoucí královnu Alžbětu, nechal Jindřich popravit pro cizoložství. Třetí manželka Jana Seymourová pocházela rovněž z anglické šlechty. Zemřela po porodu Jindřichova syna, který se stal jako Eduard VI. královým nástupcem. Další manželství zůstala bezdětná. Se čtvrtou manželkou, nepohlednou Němkou Annou Klevskou se oženil na návrh Thomase Cromwella a po pouhých šesti měsících se s ní zase rozvedl. Tato chyba stála Cromwella život. Pátou choť, anglickou šlechtičnu Kateřinu Howardovou, sestřenici Anny Boleynové, nechal rovněž popravit. Teprve šestá, poslední manželka, anglická šlechtična Kateřina Parrová, krále přežila.


Za svého panování nechal popravit 2 královny, 2 kardinály, 2 arcibiskupy, 18 biskupů, 13 opatů, 500 převorů, neznámý počet řeholníků, 38 doktorů teologie a práv, 12 vévodů a hrabat, 164 příslušníků šlechty, 153 měšťanů a 110 prostých žen.[1]


Milenky

Anna Hastingsová - kolem roku 1514, žena George Hastingse, skončila v klášteře.


Jane Popincourtová - milenka vévody de Longueville s kterým odjela do Francie, když se jí král nabažil.


Elisabeth „Bessie“ Blountová - kolem roku 1518, s Jindřichem měla syna Henryho Fitzroye (*1519 - †1531 zemřel na tuberkulózu), byl vychováván jako syn Gilberta Talboyse v Rokeby Manor. Jindřich ji vdal za kancléře.


Marie Boleynová - sestra Anny Boleynové. Byla promiskuitní, vdala se za Williama Careyho a stala se dvorní dámou Kateřiny Aragonské. Měla 2 děti, o nichž se spekuluje jako o možných Jindřichových levobočcích, on je však nikdy za své neuznal.


Madge Sheltonová - sestřenice Anny Boleynové.


 



Alexandr Veliký.doc  591.87kB

Dobyvatel, který za svůj krátký život zvládl tolik věcí.

Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one