Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
Pokud jste přehlédli předchozí kapitolku tak hop sem.

Jo, jo, je tu epilog. Doufám, že mě nebudete zasypávat nespokojenými dopisy a komentáři. Konec je přesně takový, jak jsem si od začátku představovala. VL

PS: Alespoň něco napsat můžete. Byla to vaše volba - tahle povídka. Podřídila jsem se lidu. A teď po vás chci jediné. Komentář.
Snad vás pár slov, nezabije.


Čas pomalu, ale jistě ubíhal. Rok střídal rok. Zbývajících Smrtijedů, bylo méně a méně, až zbylo jen pár nejvěrnějších. Těch, kteří se skrývali anebo si odpykávali své zločiny ve vězení.
Mezi těmi, kteří stále sledovali světlo světa zvenku, patřila Bellatrix Black – Lestrange a její manžel. Ani Narcissa Malfoyová nebyla k nalezení, jen se vědělo o tom, že jednoho večera dostal její manžel tajemný balíček. V kterém nebylo nic jiného, než dcera jeho švagrové, jmenovala se, Elektra.  
 
Idylka v rodině Blacků, dospívala vrcholu. Isabel a Siriovi, se měla narodit dvojčata. Mladá novomanželka, byla již v osmém měsíci těhotenství a zářila štěstím, stejně jako její manžel.
Seth, svoji matku sledoval a hlídal jako oko v hlavě a byl neustále ve špatné náladě.
 
Ode dne, kdy byl poražen Pán zla alias Voldemort, uběhlo již pět let.
Katty, ještě než zemřela, zanechala po sobě tři děti. Dvojčata, Orfeuse a Medeu a syna Alexandra.  James je ochraňoval a nikdy je nespouštěl z očí.
Remus a Selene, spolu měli trojčata. Ani jedno nebylo (díky bohu) postiženo vlkodlačím prokletím. Když se narodila, byl úplněk a dostala jména – Theseus, Adriana a Natalie.
Lily a Severusovi, se narodil Iáson, který přišel na světlo světa ve stejný rok jako, Seth. Poté se jim narodila dcera a dostala jméno Euridika.
Regulus a Elizabeth, měli stále jen, Sybil a na jiné dítě se ani nechystali.
 
No, a co se stalo s Luciusem a Niobe? Myslíte si snad, že se do sebe zamilovali a žili šťastně až do smrti? Tak, jak to chodí v pohádkách?
Bohužel! Musím vás zklamat.
Lucius zůstal sám, se svým synem Juliusem a odstěhoval se do Francie. Chtěl tam začít nový život.
A Niobe? Z té se stala chůva.
 
No, a teď bychom to mohli ukončit a napsat: Žili šťastně až do smrti. Bohužel, byla by to lež. A já, já vám nechci lhát.
Ano, žili šťastně až do smrti, (v mezích možností) ale ta nastala nečekaně brzo (jak u koho). Ale nepředbíhejme.
 
***
 
„Miláčku,“ přitočil se ke mně Sirius a políbil mě na tvář. „Dnes máme na ministerstvu hodně práce. Dostali se k nám informace o tom, že se v Londýně vyskytl někdo, kdo se, až neuvěřitelně podobá, mé sestřence. Máme nevyšší nasazení.“
Vrátila jsem mu polibek a pohladila se po břiše. Potě ke mně přiběhl Seth a chytil mě za ruku. „Mamíí, mamíí, musíš se jít ven na něco podívat,“ a tahal mě ven.
„Tak já půjdu,“ zašeptal Sirius a vyšel ze dveří. Stihla jsem mu ještě poslat vzdušný polibek a zavřely se za ním dveře. Těžce jsem se zvedla. To víte, když v sobě nosíte dvě děti, někde se to ukázat musí. A následovala toho nezbedníka do zahrady. Ve dveřích jsem zůstala stát a chytila se za břicho.
„Mami, mami, je ti něco?“ ohlédl se na mě Seth. V očích se mu mihl strach a zklamání. „Jestli ti není dobře, tak to počká,“ plačtivě.
Sice mi bylo zle, ale co bych neudělala pro svého prvorozeného. Několikrát jsem se nadechla a pokračovala v cestě, kterou jsem musela každou chvíli přerušovat. Zastavili jsme se před altánkem a Seth se na mě podíval. Očka mu svítila nadšením a mě to došlo. Dnes to bylo přesně pět let, co jsme se vrátili do Anglie. „Sethe,“ po tvářích mi skanula slza, po chvíli následovala druhá, třetí a pak další a další. „Copak jsi pro mě,…“
 
Nedořekla, kolem hlavy jí prosvištěla kletba. Měla štěstí, že ji netrefila. Podívala se na mě a chytila se za to obrovský břicho. Měl jsem doopravdy šílenej pocit, že jsem se zbláznil.
Její oči. Hleděla na mě tak, jako kdyby to bylo naposledy, co mě může vidět. Ústa se jí hýbala, ale neslyšel jsem. Já, vůbec jsem neslyšel, co po mě chce.
Určitě to vše proběhlo strašně rychle, ale mě to přišlo jako věčnost. Ucítil jsem na paží její ruku, vtáhla mě dovnitř a schovali jsme se za jeden ze stolů.
Neplakala. Nepamatuji si, že bych v jejích očích viděl slzy. Ale vím, že předtím určitě plakala, měla rozmazané stíny a řasenku.
Naklonila se nade mě, políbila mě a zašeptala. Ano, šeptala. „Sethe, rychle běž do domu a zavolej pomoc. Jak jsem ti říkala o tom Letaxu. Pamatuješ.“ Přikývl jsem a ona se usmála, vypadala šťastně.
A pak, pak to bylo šíleně rychlé. Opět byly slyšet kletby, ale byl to jen jeden člověk. Já poznal, že je to jen jeden člověk, žena. V jejím hlase bylo tolik nenávisti. Doopravdy.
Máma se na mě otočila a já věděl, že je to naposledy. Začal jsem posmrkávat a nechtěl se jí pustit. Já nechtěl, chtěl jsem jí pomoci. Ona se mi však podívala do očí. Nic neříkala, ale já věděl, že chce, abych se zachránil. Abych přivedl pomoc a,…
Podíval jsem se na zem a přikývl. Nemohl jsem vidět její oči, nemohl a ani nechtěl. Poté jsem jen cítil, jak mě opouští, její prsty opustily mé a já zůstal sám.
Nemohl jsem se pohnout, nešlo to, ale nakonec,… Nakonec jsem to dokázal a vběhl do domu a dál, dál to víte.
 
Kdyby někdo z těch, kteří to přežili. Kdyby to někdo viděl, jistě by řekl, že to byl jeden z těch nejlepších, ale zároveň i nejhorších soubojů. Byl to nerovný souboj, každý bojoval za něco jiného.
Bellatrix bojovala kvůli pomstě. Isabel proto, aby se bránila. Proto, aby její děti mohli žít.
Kletba střídala kletbu. Nemluvily, jen bojovaly a obě věděly, že je to na život a na smrt. Jediný rozdíl byl, Bella, neměla pro co žít. Tahle žena, už neměla, co ztratit.
Obě byly unavené, každá stála na jiné straně zahrady, jen několik metrů od sebe. Dělil je od sebe jen ten bílý altánek, jen budova. Teď by stačila jen jedna kletba, jen jedna jediná a všemu by byl konec.
Smrt.
Ano, tahle postava, se procházela po bojišti a čekala, čekala na to, až vydechnou naposledy. Jedna z nich anebo obě.
Isabel doufala, že pomoc je blízko. Stačila jen jedna jediná neopatrnost a smrt jí byla o dost blíž, než její soupeřce. Stačilo slovo a Isabelino soustředění, bylo nalomeno. Výkřik. „Mami!“ otočila se po hlase a do boku jí narazila kletba, která ji odhodila na stranu. Oči se jí rozšířily, lapala po dechu. Chtěla vykřiknout, chtěla,…
„Ale, ale,… naše drahá Isabelka, nebyla pozorná. No, to je mi nadělení,“ ozval se jen několik kroků od ní, nenáviděný hlas. „Je mi líto, že tvoje děti,…“ rozesmála se a sklonila se k zraněné ženě. „Hmmm, tak ty jsi těhotná. Není to skvělé, dvě mouchy jednou ranou. Myslím, že můj pán by měl radost. Měl mě poslechnout, měl,…“
Druhá žena polkla, kousek se odsunula stranou a rozhlédla se. Jen pět stop od ní, v jednom keříku, ležela na zemi hůlka. Musela se rozhodovat rychle.
Bellatrix, byla zcela zabraná do svého monologu, že vůbec nevnímala co se kolem děje.
Isabel, natáhla ruku, dotkla se hůlky a tělem ji proběhla vlna magie. Ohlédla se po ženě a sevřela v dlani ten zatracenej klacek. Jediná slova, která se jí drala na rty, byla,…
„Avada Kedavra!“ rozlehlo se zahradou ze dvou hrdel a do těla Bellatrix Black Lestrange, se vpil zelený paprsek. V údivu se jí rozšířily zorničky a upadla na zem. Její mrtvé oči hleděly na oblohu.
Isabel se ohlédla, usmála se a i její oči se zavřely. Jediné, co byla ještě schopná slyšet, byl výkřik a pak jen ticho.
 
***
 
Pršelo, z nebe padaly obrovské kapky a s pleskotem dopadaly na zem, která několik dní nepoznala jejich životadárnou sílu.
Na celé zahradě stálo tolik lidí. Všechny pohledy mířily jen jediným směrem. Dívaly se tam, kde stála velká alabastrová hrobka. Nejblíž stál muž v černém obleku, před kterým stál kočár, v kterém spokojeně spaly dvě děti. Napravo od něj, s pohledem upřeným k zemi, stál malý chlapec. Když se ho dotkla mužova ruka, cukl sebou a setřásl ji.
Někdo vpředu mluvil, většina lidí plakala. Chlapec obrátil svůj pohled k nebi a nechal si na tvář dopadnout obrovské kapky. V uších mu zněla její slova. Věděl, že se nikdy nevrátí a také věděl, že nikdy nesplní svůj slib. Slib, který si dal.
Jestli mé mámě někdo ublíží, zaplatí za to.
 Pocit, který ho znenadání zaplavil, jej donutil, aby se podíval k západu. A tam, z těch ošklivých mraků, vykouklo Slunce. Zpočátku opatrně, ale poté oslnilo všechny zúčastněné. Pohledy všech, následovaly ten chlapcův. Jejich tváře projasnil nepatrný úsměv a kolem se prohnal vánek, který jako by šeptal.
Děkuji, bylo to krásné. Žijte dál.
 
 
 
KONEC
 
28.12.2008 16:17:31
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one