Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)
 
Celá třetina kapitoly z povídky, Vražedná láska. Ještě jedna třetina a pak dvacátá pátá kapitola. Doufám, že to tou 25. kapčou ukončím. Když ne, tak,...
Nakonec bude epilog.

Dnes to bylo přesně tři měsíce, co jsem absolvovala svůj „plodný“ rozhovor, se Siriusem. A od té doby o této záležitosti, nepadlo ani slovo. Moje vděčnost byla nezměrná. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, jaké by to všechno mělo následky. Chápal to, ale,… Mohla jsem po něm chtít, aby to chápal?
Od té chvíle se změnil, nebyl tak sebestředný a dokonce se bavil i se Severusem, a to bylo co říct. James na to hleděl s otazníky v očích, ale neptal se. Nikdy se nezeptal na to, co bylo předmětem našeho rozhovoru. Anebo to snad věděl?
Moje tělo mi nijak nedalo vědět, že bych ve svém lůně, nosila malého človíčka. Život, který mohl změnit celý svět nebo alespoň jednoho člověka. Já si to však nechtěla připustit. Jak mi říkal ten slepec: Někteří lidé prostě změnit nejdou.
Jeden člověk se nám však vyhýbal. Byla to, Selene. Jednoho rána jí přišel dopis.  Jakmile jej přečetla, zbledla a odběhla do svého pokoje. Když jsem jí následovala a chtěla znát důvod jejího zbrklého útěku, mlčela a po tvářích jí tekly slzy jako hrachy.
Snažila jsem se z ní něco dostat, ale odpovědí mi vždy bylo jen zavrtění hlavy a pak pláč. Takhle stejně to šlo několik dní, až,…
 
„Selene, mohl bych s tebou mluvit? Je to důležité,“promluvil Remus. Pohledem svých očí propaloval svoji přítelkyni, která svůj pohled odvrátila a zavrtěla hlavou. „Není o čem.“
„Já si myslím, že ano,“ byla jeho odpověď.
Opět zavrtěla hlavou a podívala se do jeho očí. V jejích, se mihly slzy. „Já s tebou mluvit nechci. Svůj názor jsi mi řekl a,… Nemám už o čem s tebou mluvit. My dva jsme spolu … Je konec,“ zašeptala a byla pryč.
Všichni, kdo byli svědky tohoto, podivného rozhovoru, si vyměnili nechápavé pohledy. Ve všech očích se mihla otázka, ale než ji mohl někdo položit, nebylo už koho se ptát.
„Isabel, neměla by ses zeptat, Selene? Já už něco z Remuse dostanu,“ otočil se na mě James a vmžiku byl pryč.
Pokrčila jsem tedy rameny a vydala se za svojí přítelkyní. Myslela jsem jen na to, že je to zase zbytečná akce, ale následující situace mě vyvedla z omylu.
Vešla jsem do našeho pokoje a první, co bylo – Selene, mě skočila kolem krku a začala mi plakat na rameni. „Izi, já toho hlupáka tak miluju. Proč mi to dělá?“
„Co, já…“ Připadala jsem si jako idiot. Ani v nejmenším jsem nechápala, kde je zakopaný pes. Selene však nijak nereagovala a rozpovídala se sama.
Posadila se na zem. „Jsem těhotná a Remus to dítě nechce,“ nepodívala se mi do očí. „Tvrdí mi, že by trpělo, že může být jako on. Nechce vůbec slyšet o tom, že,…“ Podívala se na mě. „Isabel, co mám dělat?“
„On má jen strach. Určitě ho to přejde, až uvidí toho malýho človíčka. Bude rád, že ses rozhodla takhle. Zkus mu dát čas. Vy dva se milujete, jste si souzeni a on,… Víš, že tahle doba je zlá. Voldemort bojuje proti … je to primitiv a je sto let za opicemi.“
Pousmála se a utřela si vlhké tváře od slz. „Jo, to máš pravdu. Myslíš, že přijde k rozumu?“
„Remus?“ Zeptala jsem se pro jistotu. Aby nedošlo k omylu.
 Přikývla
„Jo, ten určitě k rozumu přijde. Neměj strach, zrovna teď s ním hodil řeč James. I když,… Ten toho rozumu moc nepobral,“ uchechtla jsem se a podívala se na Selene.
„To ne.“ Tentokrát se již usmála srdečným smíchem a objala mě kolem ramen. „Jsem moc ráda, že tě mám. Co bych dělala, kdyby,…“
„Ticho. Jsi těhotná a nesmíš se rozrušovat.“
Zavrtěla hlavou, rozesmála se zvonivým smíchem a posadil se na postel. „Těhotenství přece není nemoc.“

Když jsem se vrátila v doprovodu Selene do haly, seděl tam i Remus. Pohledem se vyhýbal všem okolo a pak se podíval na svoji přítelkyni, v očích slzy. „Odpustíš mi to?“ zašeptal a sklopil zrak.
Selene, zalapala po dechu a chytila mě za paži. Otočila se na mě, „slyšela jsem dobře?“ Já přikývla a ona pomalým krokem došla až k Remusovi. Chvíli před ním stála a pak zvedla obě ruce a položila mu je na ramena. „Reme, podívej se na mě. Prosím.“
Stáli naproti sobě, vzduch zhoustl a skoro se dal i krájet. Jakmile Remus udělal to, o co byl požádán, ochladilo se a nastala dlouhá minuta ticha.
„Lásko, odpustíš mi to, všechno. A. Vezmeš si mě?“
Selene o krok ustoupila a začala si jej zpytavě prohlížet. Další dlouhá minuta, někteří z nás zapomněli dýchat, jiní se usmívali. A pak se to stalo. Selene, mu skočila kolem krku a začala ho divoce líbat a křičet. „Ano, ano, ano!“
Napjatá atmosféra se uvolnila a všichni se začali bavit. Mě se však udělalo mdlo a musela jsem se posadit. Nikdo z nich mi nevěnoval pozornost. Bavili se jen o tom, kdy bude jaká svatba. Já nic z toho nevnímala, zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Když jsem je opět otevřela, celý svět se se mnou začal točit. Trvalo snad pět minut, než se mi zdálo, že je vše v pořádku. Postavila jsem se a v tu chvíli se sesunula k zemi.
Poslední co jsem zaslechla, bylo: „Siriusi a co ty a Isabel? Kdy plánujete svatbu vy?“

***

V sídle – místo pobytu Voldemorta, Malfoy Manor

Nitrozpyyyyt, to jéééé vědáááá. Porazíííí íííí medvěěědááááá, lalaláááááááá,...“ byl slyšet snad ze všech stran odpudivý zpěv. Nebo to, co bylo tímto slovem označeno.
Jistě se ptáte, kdo má dnes tak super náladu, že musí kazit všem okolo tu jejich. Možná vám to bude jasné, když...
Kterej idiot, to tady řve!“ vykřikl někdo a pak...
Crucio!“
Tak už víte? Ano, ten, kdo nás blažil svým krásným a zvučným hlasem, byl on. Ano. Byl to Voldemort. Nejspíše se dnes vyspinkal do růžova.
Nebaví mě to. Vstaň a vypadni, ať tě tady nevidím,“ promluvil na mučeného Smrtijeda a odkráčel pryč. „Jo a ještě,...“
Smrtijed si už myslel, že má vyhráno. Ani nedoufal, že z toho vyklouzne tak lehko, když jeho pán promluvil a on věděl, že se radoval předčasně.
...Avada Kedavra! V mé přítomnosti se takto nemluví.“ Nechal ležet svého mrtvého stoupence a ještě do něj, jak procházel kolem, kopl.
Voldemort došel do své komnaty a zavřel za sebou dveře. Ještě než se zabouchly, zakřičel: „Zavolejte, Niobe! Hned, a hlavně mě nenechte dlouho čekat!“
Během několika sekund někdo zaklepal na dveře. Temný pán protočil oči, hodil nohy na stůl a zavolal na příchozího. „Vstupte!“
Pane,“ vešel dovnitř a poklonil se. „Venku čeká, ona a je s ní i Vaše dcera.“
Jeho pán zúžil oči do tenkých štěrbinek a upřeně se zadíval na svého poskoka. „Elizabeth, tu nechci. Řekni jí, ať zůstane ve vedlejším pokoji.“
Jistě,“ přikývl a vycouval z pokoje.
Opět se otevřely dveře a dovnitř vstoupila Niobe, za kterou vykukovala Beth. „Zavři dveře,“ poslal jí myšlenku. Dívka zavřela a vyčkávavě pozorovala Voldemorta. Její výraz byl neproniknutelný, vypadala jako zvíře číhající na svoji kořist. „Už se můžeš chovat normálně.“
Pane,“ otočila se ke dveřím a pak se posadila ke stolu. „Co ode mě očekáváš? A,... Proč jsi mi to sakra neřekl dřív!“
Postavil se, došel k oknu a vyhlédl z něj. „Niobe, už mě to nebaví.“ Vytáhl hůlku a začal si s ní pohrávat v prstech, dívka na chvíli přestala dýchat. „Ukončíme tuhle hru.“ Teď se otočil k vyděšené Niobe a zamumlal kouzlo.
Co?“ vyklouzlo jí z úst. Udivěně se chytila za pusu a poté se podívala na Temného pána. „Jak to, že mluvím? Vždyť jsem byla němá.“
Mlč,“ zasyčel na ni a posadil se do křesla. Přehodil nohu přes nohu a upřeně se podíval dívce do očí. „Víš, proč jsi tady. Svůj úkol jsi splnila a teď bylo na mě, abych splnil svůj slib. Nebo jsi snad na něj zapomněla?“ tázavě.
Zavrtěla hlavou. „A co Beth?“
Co je s ní?“ nechápavě. „Ach, tak. Myslel jsem, že jsi to pochopila. Nevadí, přecenil jsem tě. Je pro tebe tabu. Nějaké základy morálky mě ještě zůstaly. Čeho je moc, toho je příliš!“ zvedl se a začal rozčíleně pochodovat po místnosti. „Dítě, tohle nejde,... Je to moje dcera a ty,... A navíc, Elizabeth se bude vdávat.“
Ona ho nemiluje!“ vykřikla.
Zavrtění hlavy a z jeho úst vyšel syčivý zvuk. „Takhle se ke mně chovat nebudeš. Crucio!“
Spadla na zem, zmítání a tiché výkřiky bolesti trvající několik minut. Sklonil hůlku a přiklekl k dívce. Její oči pozorují ty jeho, jsou si tolik podobné.
Někdo rozrazil dveře a dovnitř vtrhla Elizabeth. „Otče!“
Odveď tu bestii, hned!“ otočil se na svoji dceru a vypochodoval z komnaty. Jeho kroky mířily do sklepení, musel s odreagovat na svých vězních.
Celý večer a noc, se ozýval ze sklepů děsivý řev.

***


15.12.2008 18:07:13
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one