Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

Projevila se pravá podstata problému. Útoky na přátele a rodinu. Mnoho mrtvých a raněných.

„Můj pane. Ptali jsme se, ale nikdo nic neví. Možná Regulus, ten by mohl! Reagovala na pánovu otázku Bela. Bylo slyšet, že je nadšená z toho, že pomáhá svému pánovi. Nevadilo jí, že tím ublíží svému bratranci. /možná/
Zatnula jsem ruce v pěst a slíbila si, že pomstě neunikne. Proč to, ta, mrcha dělá?
„Ano!“ Nadzvedl obočí a podíval se jí do očí. Moje, věrná Bellatrix, budu rád, když pomůžete mojí budoucí ženě s výběrem šatů.“
Sklopila pohled. Jakmile řekl něco o ženě, znovu pohled zvedla a podívala se na něj. V jejích očích se mihla bolest.
„Pane!“ Ozval se druhý hlas, který patřil, nemohla jsem tomu uvěřit, Dereckovi. Ten hajzl. Polkla jsem nadávku. „Kdo bude ta šťastná?“
„Ach, jistě ji znáte.“ Podíval se mu do očí. „Vy asi ne….“
Ten parchant, jak to může vědět. Kdo mu řekl o té paměti! Jasně, kdo jiný než Lucius! Musel ho mučit anebo.
Moje myšlenky byly přerušeny příchodem …. Sonyho. Zalapala jsem po dechu, nechápala jsem, co se stalo? Chvíli mi trvalo, než to došlo do centra myšlení. Proto se choval, tak ….
„Pane.“ Promluvil pokorně. „Ztratila se, nemohl jsem jí najít, ale myslím….“
Ten hajzl, on myslí? A od kdy, ten nikdy nemyslel, i když chodil do Havraspáru. Je to ignorant.
„……. Měli bychom se vydat k jejich domu. Zjistil jsem zvýšenou koncentraci magie!
No, zas tak blbej není. Proč to ale dopustil? Není pod impériem? Zabili jeho kamarádku, to je neuvěřitelné.
„Zabil jsi je?“ Otázal se Voldemort, Sonyho.
Ten se na něj podíval, jen přikývl. Jeho pohled zabloudil mým směrem. Oči se mu rozšířily poznáním.
Měla bych vyslat neverbální kouzlo, dřív než něco řekne. On se však odvrátil a znovu se podíval do země. Nemohla jsem tomu uvěřit. To nebude jen tak, musím zmizet.
Neslyšně jsem se odplížila do temného lesa a odtud jsem se přemístila před náš dům. Doufala jsem, že jsou v pořádku.
Zaklepala jsem a čekala, až někdo otevře nebo aspoň promluví. Nemohla jsem z hlavy dostat to, že někoho Sony zabil. To, že je Smrtijed mě doslova potopilo, ale měla jsem to podle jeho slov pochopit.
Za dveřmi se ozval otcův hlas. „Kdo je to?“
„Tati to jsem já. Isabel. Zeptej se mě na něco!“
Chvíli bylo ticho a pak se ozval hlas Elizabet. „Kdo byl tvůj nejlepší přítel?"
Hořce jsem se usmála, nemohla to vidět. „Ano, byl. To je dost dobrá otázka, už nežije.
Byl to tvůj bratr – Michael, ale také Patrik a ….“
„Dobře.“ Nenechala mě domluvit.
Stála ve dveřích a stydlivě se usmála. „Co je?“
„Bet. Sakra, zavři dveře.“ Vykřikla jsem a vtáhla ji dovnitř. „Jde po tobě. Chce tě dostat na svoji stranu.“
„Co si o mně myslíš!“ Zašeptala. „Zabil mi moji rodinu, ublížil přátelům. Za to si zaslouží trest a to nejlépe smrt.“
Věděla jsem, že je toho schopná. Nesměla jsem to dopustit, nesmí si pošpinit ruce jeho krví.
„Jo. To je přesně to, co chce. Pomsta není samoúčelná, platí se za ní. Nesmíš dovolit, aby tě ovládnul. Myslela jsem, že to víš.“
Němě přikývla a sklopila oči.
„Vrátíme se do Bradavic? Dokončit školu?“
„Ano. Ty tam budeš chodit ještě jeden rok, pokud si dobře pamatuji!“
Vzala mě za paži a vedla do obývacího pokoje.
„Kde jsou?“ Zeptala jsem se ji s hrůzou v očích. „Slyšela, jsem co se stalo.“ „Od Severuse.“ Dodala a potom zašeptala. „Vím, že je Smrtijed. Lily, mě to řekla. Udělal to kvůli ní a kvůli jejich dítěti, které se brzy narodí.
Raději jsem mlčela, nechtěla bych, aby viděla jak, mě to překvapilo. Ne to, že budou mít dítě, ale to, že ví o tom Smrtijedství.
Lily by to tak nenechala, musí v tom být něco víc.
Došli jsme na místo, v křesle seděl James s Katty. Objímal ji a utěšoval, nemohla uvěřit tomu, že přišla o matku.
Remus seděl na zemi a díval se do krbu. Jeho otec ho neměl rád, ale přece jen, to byl otec.
Matka byla, podle Beth nahoře v matčině pokoji.
Lily se Severusem a nějakým starším mužem, seděli na pohovce. Lily, kroutila hlavou a Severus jí držel za ruku.
Během pěti minut se z předsíně ozval křik. „Kde je Isabel? Už se vrátila?“
„Já jsem tady!“
Všechny pohledy se zaměřily na mě. Uhnula jsem očima a zabodla je do země. Nesmí poznat, že jsem totálně na dně. Musím jim vlít krev do žil, ne je úplně potopit.
„Dozvěděla jsem se, že během několika okamžiků budou chtít….?“
Nedořekla jsem, protože na mě něco skočilo, povalilo mě to na zem a začalo olizovat.
„Achile.“ Vykřikla jsem se smíchem. „Co ty tady?“
Podívala jsem se ke dveřím a tam stál Sirius. Lehce se usmíval, ale v očích měl smutek, nekonečný smutek.
„Jsem rád, že se ti nic nestalo.“
„To já taky.“
Posadila jsem se na zem a dala se do vyprávění toho, co jsem během dneška zažila a zjistila. Nebylo toho málo. Někteří odešli spát, zůstal tam jen Sirius, Severus a James a z holek já a Elizabeth.
Selene s Remusem odejít nechtěli, ale já jim doporučila, ať to udělají. Lily i přes svůj stav chtěla zůstat taky, ale i té jsme to vymluvily.
Kathy odešla dobrovolně, protože svoji matku zbožňovala. Byla na tom dost špatně proto James za hodinu, odešel za ní.
Ostatní dospělí a děti již spali, pokud se tomu tak dá říct. Severus jim uvařil lektvary na uklidnění a spaní.
Pak, kolem třetí hodiny ranní se to stalo. Zvenku se ozvalo volání. „Vydejte mi moji dceru, a nic se vám nestane.“
Všichni se na sebe podívali, ani jeden nechápal, co tím myslí. Tři z nás – asi všichni, jsme věděli, kdo je jeho dcera. Ale jak si mohl myslet, že po tom všem ustoupíme!    
„Pošleme jim odpověď.“
„Co blázníš. Já se mu vydám a bude klid.“
Podívala jsem se Beth do očí, bylo tam odhodlání, ale i bolest. „To ani omylem. Za chvíli tu bude pomoc a oni odtáhnou.“
Nebyla jsem si jistá, že se moje slova naplní. Ale proč by ne!
„Pošleme jim toto: Za to, co jste udělali, od nás nic nedostanete. Budete potrestáni za svoje činy. Ne z pomsty, ale pro dobro. (Kec.)
Protože zlo plodí jen zlo. A nic jiného, než zlo jej nezničí. Od nás odpuštění nedostanete, jen pohrdání.“
Na všechny jsem se podívala, očekávala jsem reakci.
Sirius přikývl a stiskl mi ruku.
„Pošleme to po sově a pak půjdeme spát.“
Pták odletěl a my čekali. Nemuseli jsme čekat dlouho, protože se kolem čtvrté hodiny ozvali kletby a pak několik hlasitých prásk a pak ….
V pět hodin bylo ticho, ozvalo se jen „Vše v pořádku.“
Vyhlédla jsem z okna. Na pozemku stáli bystrozoři a pár dalších lidí, mezi kterými nechyběli ani učitelé z Bradavic a i Brumbál.
A pak se všichni přemístili.
„Měli bychom jít spát, co říkáte?“ Zeptala se Beth.
Zvedli jsme se, Sirius mě zastavil pohledem a já zůstala stát. Beth se na mě podívala, zdálo se mi, že se jí v očích mihly slzy, a odběhla.
Podívala jsem se na Siriuse. „Co-to-s-ní-sakra-je?“
Chytil mě za ruku a donutil mě, abych se posadila před krb na houni. Odněkud vytáhl flašku a rozlil jí do dvou sklenic.
„Napij se, na uklidnění.“
Vzala jsem jí, naráz jí vyprázdnila a natáhla se pro další rundu. Bez řečí mi nalil, během necelé hodiny jsme celou vypili.
Nic mi nevysvětlil. Já, však věděla, co chci, a to byl ON.
 
Ráno jsem se probudila na pohovce, vedle mě leželo něco měkkého. Promnula jsem si oči a podívala jsem se na to – tělo.
Ano, bylo to tělo. A dokonce nic na sobě nemělo. Stejně jako já. Dodala jsem, když……
No, podívala jsem se pod přikrývku, a kde nic, tu nic.
Znovu jsem si lehla a objala to tělo, kterým nebyl nikdo jiný než Sirius. Políbila jsem ho na hrudník a on otevřel oči.
„Jak jsi, se vyspal?“
„Co se stalo?“ Zeptal se zmateně a podíval se na mé nahé já.
Usmála jsem se na něj. „Hádej.“
„Tak to je super!“
No, a pak se to stalo znovu.
Zhluboka jsem oddechovala a objímala Siriuse. Občas jsem jej políbila. Ozvala se rána.
Otočila jsem se po zvuku a tam stála Beth. Měla v očích slzy. Vykřikla: „Jak jsi to mohl udělat!“ A byla pryč.
Nechápavě jsem se dívala na Siriuse a poté na místo, kde před chvílí stála Beth. „Co mezi vámi, je?“
 Sirius se neurčitě zatvářil a zamumlal. „To se zeptej Beth, já ti nic neřeknu. S ní, nic, nemám, nemohl bych….“  Nedořekl, hodil na sebe triko a zdrhl do svého, prozatím, pokoje.
„Ti mě zničí.“ Zamumlala, jsem, a přikryla se svým oblečením. „Když se něco sere, tak pořádně:“Vykřikla jsem a hodila na zem přívěšek od Elizabeth. Jak jsem to udělala, jako kdyby se mě zmocnila bolest. Byla šílená, jako kdybych byla trhaná zevnitř. Zvedla jsem pohozený šperk a vyběhla na horu do pokojů. Všechny jsem prohlédla, ale Beth nikde nebyla. „Co provedla!“
Sestoupila jsem ze schodů, otevřela hlavní dveře a vyšla ven. Na místo, odkud se budu moct přemístit. Z hloubi duše se moje mysl soustředila na to, najít Elizabeth.
Zdálo se mi to, anebo to byl výkřik? Plný hrůzy a smích. Ano, ten mi něco říká. Poté se ozvalo. „Cruciatus.“
A já si byla jistá, kdo to je. Bella. Jo, je to ona. Ta mrcha. Rozběhla jsem se směrem, odkud vycházel ten srdcervoucí křik.
Ta potvora, ona mučí Beth. Proč to dělá! Jako smyslu zbavená jsem vylovila hůlku, věděla jsem, že ji zabiju. Neušetřím její život, ona by mě, neušetřila. Pak mě napadlo něco lepšího. Pomalými kroky jsem se přibližovala k nic netušící Bellatrix. Stiskla jsem hůlku, silněji a zašeptala: „Imperius.“
Zastavila se v půli cesty. Otočila se mým směrem a … přemístila se do kobky vedle našeho domu. No, zas kobka to nebyla, spíš domek u domu.
Sklonila jsem se k Beth a jemně s ní zatřásla. „Už je to dobrý. Kde se tady vzala?“ Zašeptala jsem a sklonila se ještě blíž. Chytila mě za triko.
„Já-nechci umřít.“
Usmála jsem se na ní. „Neboj, neumřeš. Co bych si bez tebe počala! Nebyla by zas taková sranda a to, s tím Siriusem neřeš. Nevěděla jsem, že …“
„Izi, to není, jak si myslíš. Já se Siriusem nic nemám.“
„Dobře.“ Umlčela jsem jí. „Musím tě odtud dostat, jsi v pohodě? Já se s tebou přemístím. Drž se mě a opovaž se mě pustit. Jasný!“
Mlčky přikývla a křečovitě se mě chytila. Zaryla mi do paže nehty, dost to bolelo, ale určitě ne tak, jak crucio, které musela protrpět ona.
„Co s ní bude?“ Zeptala se a hodila pohledem, směrem kde měla být ONA. „Proč?“ Zeptala se zoufale.
Zakroutila jsem hlavou. Přitiskla jí k sobě a přemístily jsme se před dům. Dovnitř to nešlo, byl zajištěný víc než dobře.
Ani já sama nevěděla, co s ní, udělám. Věděla jsem, že se nikdo nesmí dozvědět, že jí máme. Přineslo by to jenom potíže. Lepší nevědět, co se tu za individua skrývá.
„Hej, kde jste kdo! Pojďte nám otevřít, mám tu zraněného člověka.“
„Isabel, co se stalo.“ A pak výkřik. „Pro Merlina, Beth.“
Všichni vyběhli a shromáždili se kolem nás. Nikdo se k ničemu neměl, musela jsem je popohnat. „Bylo to Crucio.“
Někdo přidušeně vykřikl.
Byla to Bellatrix, dostala se k Beth a mučila jí. Nevím jak dlouho, ale bylo to víc než deset minut.“
Zase někdo přidušeně vykřikl.
„Stát tady tak na ráně, není moc dobrý nápad. Mohl by se tu někdo objevit.“
Sehnuli se k Beth, otec jí vzal do náruče a odnesl do jejího pokoje.
Severus jí donesl lektvar na posilnění.
            
04.07.2008 19:43:35
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one