Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.
Helen Keller
Lidičky, nesnažte se mě - na-... iritovat. Mám pro vás Komentářovou povdku. Alespoň se trochu zapojíte.
Když nechcete psát komenty, ale i ti, kteří je píší.
Tak, cvak a jste tam.

Co jsi?

Člověk. (6128 | 17%)
E.T. (5931 | 16%)
Počkej. Podívám se. (6132 | 17%)
Neexistuji. (6000 | 17%)
Zvíře (5948 | 16%)

Co vy na to? Jaké povídka je nejlepší?

Vražedná láska (5727 | 13%)
Kde je pravda (5663 | 12%)
Anděl, jménem Wavielia (5646 | 12%)
Sliby, chyby (5705 | 13%)
Pravá tvář (5684 | 13%)
Smrt je jen začátek (5673 | 13%)
Poznání (5587 | 12%)
Nový život (5589 | 12%)

 

Navždy spolu, navždy od sebe! (yaoi)



Tahle povídka je tak trochu... mírně nebo možná trochu víc sadistická, pervezní, masochistická, úchylná. Najdete zde i znásilnění, násilí na lidech. Sexuální vztahy mezi muži - yaoi, incest, atd.,... 

Nezapomeňte alespoň od patnácti nepřístupná!


Všude kolem byla jen válečná vřava, krev a výkřiky plné neutuchající bolesti. Kolik lidí ještě musí zemřít, než budete spokojen, pane? Koutkem oka se podíval na vládce, který tuhle krvavou řež pozoroval plný nadšení z bolesti, kterou trpěl někdo jiný než on. Několikrát již myslel na to, jak by se tvářil, kdyby takhle někdo ubližoval jemu!
Tmavovlasý muž, ke kterému byly tyto myšlenky mířeny se otočil jeho směrem. Úkosem na něj pohlédl a zablískalo mu v očích podivným světlem. Jako kdyby věděl na co jeho písař a zároveň kronikář, myslí. Ne, on to ví! Blesklo mu hlavou, když vůdce otočil hlavu na svého nejbližšího podřízeného a pak ukázal prstem na něj.
Věděl, že mu jeho téměř ženské vzevření jednou zláme vaz, ale netušil, že to bude tak brzo.

Seděl jsem v lázni do které měl přístup jen on a několik jeho nejbližších a věděl, že budu tento den proklínat do konce života. Budu se nenávidět za to, že jsem vstoupil do jeho služeb a zároveň se budu bát o to, abych nezemřel a byl stále s ním.
Tohle jsem však v té době nevěděl. V ten okamžik jsem si naopak přál, abych nežil. Jak mohou být lidské city pomíjivé. Jednou nenávidět až k zbláznění aby člověk poté miloval zrovna tak.
Vůně všech těch mýdel a parfémů mě uspávala a teplo , které vydávala horká lázeň, tomu ještě napomáhala. Aniž bych si to uvědomil, hlava mi padla na prsa a já usnul.
Probudil mě zvláštní pocit v tříslech a já zamrkal abych vzápětí hrůzou rozevřel oči. Všude kolem mě stáli samí muži a byli nazí. Ne, že by jim jejich údy plandaly mezi nohama, právě naopak. A já si se zděšením uvědomil, že je vzrušuje pohled na mě.
Moje dlouhé blond vlasy sem zdaleka nezapadaly, matka mi radila abych s nimi něco dělal, ale já byl příliš malicherný a hrdý na to, že se od ostatních odlišuji. Splívaly do vody v dlouhých pramenech a rámovaly moji úzkou tvář. A pak když jsem otevřel oči, všichni nahlas zavzdychali. A já uslyšel: „Má zelené oči a ty řasy! Ne, nemohl si vybrat lépe. Vypadá jako dívka, krásná dívka.“
Zrudl jsem a pokusi se postavit. Vlastní nohy mě však neposlouchaly a já spadl zpět do vody. Během chvilky mě několik paží zachytilo v podpaží a oni mě vyzvedli ven.
Když jsem uviděl ty jeho zděšené oči, když sledoval tu úchvatnou bitvu, pocítil jsem neznámý pocit, který mi sjel až do třísel.
Věděl jsem, že tohohle muže musím mít a ukážu mu to potěšení z bolesti, které mě tolik vzrušuje. Vymítím mu z tváře to znechucení, které cítil, když sledoval tu krvavou řež.
Zrovna ten samý pohled měl, když otevřel oči a uviděl všechny ty muže, kteří ho sledovali s chtíčem v očích. Neměl jsem tu sílu tam vstoupit a vzít si jej přímo před jejich zrakem. A zároveň jsem nemohl připustit, aby byl někdo z nich jeho prvním milencem. Tohle právo patřilo jen a jen mě!
Donutil jsem vlastní nohy k pohybu a nemusel ani promluvit, protože už nikdo jiný než já nemohl přijít.
Pane,“ ozvalo se uctivě a já se ušklíbl. Ani jeden z nich ke mně nezvedl své oči. Nikdo neměl tu odvahu měřit se se mnou. Kopl jsem do jednoho, který se nacházel moc blízko. Jen tiše sykl a ustoupil o krok zpět.
Jejich nenechavé ruce od něj ustoupily a utvořili kolem nás kruh. „Kdo vám dovolil vejít!“ vykřikl jsem a všichni jako kdyby se zmenšili.
Pohled vyděšené laně. Ano, přesně tak jsem vypadal a vlastně i byl. Moje zděšení a strach neznalo mezí. Jakmile se na mě začali sápat tak jsem ztuhl a čekal co se bude dít. Ne, neměl jsem právo se bránit!
Potom někdo promluvil a já doufal, že mě to uchrání před tím, čeho jsem se bál téměř jako smrti. Nesměl jsem zemřít už kvůli své rodině která by trpěla daleko víc než já! Moje žena, moje mladá a krásná manželka by se mohla stát hračkou v jejich chlípných myslích a rukou. I když je trochu hamižná, možná by si zasloužila... Zhrozil se vlastních myšlenek.
Kdo vám dovolil vejít!“
Tento autorativní hlas bych si nemohl s nikým zaměnit. Přišel on a s tím se můj osud navždy zpečetil.
Ihned vypaďněte a pusťte dovnitř otroky! Nebudu to opakovat!“ Tentokrát už nepříčetně řval. V tu chvíli jsem k němu pocítil alespoň nepatrnou vděčnost, Nikdo z nich nebude svědkem mého morálního úpadku! „Pane, já...“
Mlč,“ zašeptal, „pokud chceš žít tak mlč a pouze plň mé rozkazy.“
Jen jsem přikývl a čekal co se bude dít dál. Douvnitř vstoupilo asi deset mužů, kteří na sobě měli jen bederní roušku a uhýbali pohledy. Ani jeden z nich se na mě nepodíval. Jen čekali na rozkazy svého pána. Sledovali jej s dychtivostí v očích a přímo mu vyseli na rtech. Zahlédl jsem jeden postranní pohled, který mířil přímo ke mně, byl plný nenávisti. Otřásl jsem se strachem a uhnul pohledem.
Poté jsem na svém těle pocítil další pohled a vzhlédl jsem k němu. Přímo naproti mně stál on a pozoroval mě. Jeho oči byly tak,... plné pobavení.
Můžete začít a pořádně mi ho připravte!“ zavelel a posadil se do nadýchaných podušek.
Nikdo z nich na mě opět ani nepromluvil. Jen přistoupili k mému tělu a začali na mě nanášet jakési vonné masti. Jejich ruce masírovali moji pokožku a já se proti své vůli cítil dobře jako nikdy. Byl to zvláštní a snad i vzrušující pocit, protože jsem cítil, že se to mému „těšiteli“ líbí. Právě to mi připomnělo mou ženu a já je od sebe pokusil odhodit. Jeden z nich upadl a já se přikrčil. Ano, očekával jsem úder, protože jsem se protivil pánovu rozkazu. Nic se však nestalo. Proto jsem vzhlédl a opět viděl ten jeho pobavený pohled. Ano, chtěl mě zlomit, to jsem poznal, když promluvil a následně mávl rukou. Do lázní vešel velký muž a táhl za sebou moji ženu. Můj zděšený pohled nejspíš hovořil za vše, ale on musel promluvit. „Víš, co by se mohlo stát její krásné tvářičce, když nebudeš poslouchat! Naopak, když budeš poslušný, tak se bude mít o dost lépe než teď.“
Zděšeně se na mě podívala a poté odvrátila zrak. „Pane, prosím. Udělám cokoli, jen ji do toho nezatahujte, prosím. Má snad trpět za to, že si vzala za muže slabocha!“
Pohlédla na mě a k mému nemalému údivu se ji v očích zaleskly slzy. Že bych se mýlil?
Dobře, pošleme ji k jejím rodičům.“ Jeho úšklebek mi říkal, že moc dobře ví jaké páky má použít, aby mě zlomil a donutil k poslušnosti.
Jakmile ta žena odešla, pocítil jsem obrovskou úlevu, ale zároveń i neznámý pocit, který mi sevřel hrdlo. On by udělal pro její život cokoli a ona byla ochotná jej kdykoli zradit. Dokonce si dovolila nabízet své tělo a vemlouvala se, aby nechali jejího muže zabít. Doopravdy nerozuměl jejich citům.
Nadechl jsem se, abych mu řekl k čemu se dokázala snížit, aby se mohla mít lépe, když promluvil. „Děkuji,“ zašeptal a pomalým krokem mířil ke mně.
Ne, nechápal jsem jeho počínání o nic víc, než její.
Děkuji, že jste ji nechal jít!“
Víc zmatený než teď jsem doopravdy nemohl být.
Co vám nabídla za to, že mě zabijete, pane? Své tělo?“ Poslední věta mě zmátla ještě víc. On si poté lehl vedle mě na podušky a sledoval mé pohyby svýma zelenýma očima.
Jak jsi to poznal?“
Když mě uviděla a ucukla pohledem, zahlédl jsem v zklamání které cítila, z toho, že jsem živý a zdravý. Nebyla zděšená z toho, jak vypadám!“
Skvělé! Nikdy by mě nenapadlo, že i krásný muž může být inteligentní. U žen to nejspíše neplatí, ona je toho živým důkazem. Ale dost slov!“
Mé mávnutí donutilo všechny přítomné aby odešli. Salim však odcházel se značně znechuceným obličejem, Věděl, že od dnešního dne už nebude mým nejoblíbenějším sexuálním partnerem. A to ani jeden z nás netušil, že to nakonec nebude nikdo z nich.
Jak se vlastně jmenuješ?“
Jeho rudnoucí tváře a sklopení hlavy bylo tak vzrušující, až jsem sykl. Pohodil svými do půly zad dlouhými bloňdatými vlasy a zamrkal svýma dlouhýma řasama. Přímo mě sváděl a pak se na mě podíval svýma zelenýma kukadlama. „Alexandr.“
Tohle jméno,... ty jsi cizinec?“
Ano.“
Když všichni odešli, atmosféra v lázni zhoustla. Mladík se snažil chovat nenuceně, ale... Nepociťoval žádné nadšení z toho, co jej právě teď čeká. Sám byl nahý, ale ON měl stále na sobě všechno oblečení. Netušil co je od něj očekáváno a tak čekal.
Pojď blíž ke mně a ukaž mi, jak se staráš o svoji ženu. Je to přeci někdo koho miluješ. Dokázal jsi jí odpustit, že...“
Ne,“ vykřikl. „Vy to nechápete, pane! Udělal jsem to proto, aby dostala co si zaslouží. Když se vrátí zpět do rodného města, všichni budou vědět co se stalo. Moje rodina byla ve vesnici téměř uctívaná, otec byl lékař a zachránil společně s mojí matkou mnoho lidských životů. Pro její rodinu bylo ctí, když se provdala za mě. Kdybych zemřel, byla by vdova. Takhle se ale všichni dozví, že...“
Že syn těch téměř bohů je jen obyčejná děvka v královském paláci. To jsi chtěl říct!“
Alexandr němě zavrtěl hlavou.
Dost slov!“
Pořád jako kdyby chtěl mluvit o své ženě. Jako kdyby si myslel, že uteče tomu, co jsem si pro něj připravil. Postavil jsem se na nohy a položil mu šlapku jedné z nich na hrudník. Sjížděl jsem s ní stále níž až jsem se zastavil u jeho chlouby. Zavzdychal a uhnul hlavou na stranu. Nebránil se a to se mi nelíbilo.
Budu muset přitvrdit.
Otočil jsem se a vytáhl zpod jedné z podušek důtky – bičík a zkusmo s nimi švihl ve vzduchu. Mrkl jsem jeho směrem a spokojeně mlaskl. Tentokrát byl jeho pohled opět vyděšený.
Pokusil se postavit, ale moje noha, která stále setrvávala na jeho hrudníku, jej zastavila. Zavrtěl jsem hlavou a položil si prst před ústa.
A pak jsem udělal něco, co nejspíš nečekal. Klekl jsem si na kolena a přetočil jej na bok. Ruce se mi třásly nedočkavostí, ale nesměl jsem to uspěchat. Ještě jsem nebyl natolik vzrušený, abych mohl vstoupit přímo do něj. Smočil jsem si prsty v oleji a kousl jej do ušního boltce.
Zavzdychal.
V prstech druhé ruky jsem sevřel jednu bradavku.
Sykl.
Objel jsem prsty svěrač a pomalu dovnitř vtlačil jeden prst, poté následoval druhý. „Nádherně mi ho svíráš,“ šeptl jsem mu do ucha a on opět sykl. Šlo to skvěle, ale stále to nebylo ono. Vytáhl jsem z něj prsty a zaměřil se na jeho klín.
Několika zručnými tahy jsem přejel po jeho penisu a přetáhl mu přes lesklý žalud předkožku. Olízl jsem jej po celé délce a vložil si jej na kraj úst. Lehce v něm zacukalo a já olízl kapičku na jeho konci. Musel jsem jednat rychle, pokud jsem chtěl pokračovat v tomto nádherném mučení. Stiskl jsem ho u kořene, aby nevystříkl předčasně. Poslepu jsem sáhl do kapsy a vytáhl z ní kroužek, který jsem opatrně nasadil na jeho úd. Tuhle úžasnou věcičku mi dal jeden z velvyslanců v Evropě a já ji chtěl vždycky využít.
Jeho zděšený pohled hovořil za vše. Ztěžka dýchal a snažil se dostat k tomu, aby to sundal. Moje ruce ho však zastavily.
Celé moje tělo se chvělo bolestí z nemožnosti vyvrcholení. Ten bastard mě dovedl téměř na vrchol ráje, aby mě nechal před jeho branami trpět nekonečnou agónií. „Prosím,“ zašeptal jsem, „pane, prosím pokračujte.“
Usmál se a já věděl že čekal jen na to, až jej poprosím. Aby ze mě udělal ještě větší děvku. Děvku, která prosí, aby ji její pán udělal. Kroužek nechal na svém místě a zase odkudsi vytáhl pevné provazy. Kdybych v té chvíli věděl, že dělá to samé, co mu kdysi udělal jeho vlastní otec, tak... možná bych i něco cítil. Teď jsem jen chtěl ať to ukončí a já budu moci v klidu spát.
Přivázal mi ruce ke kohoutkům a poté k nim přivázal i nohy, pod zadek mi položil několik podušek a pak mi stiskl varlata a zároveň přetáhl předkožku přes žalud, opět. Olízl si rty, strčil si prst do pusy, aby následně ten samý strčil do mého zadku. Poté následoval druhý a třetí a pak šlo vše tak rychle, až jsem ztratil vědomí. Jediné, co jsem si pamatoval bylo, že jsem poté jakmile do mě vnikl ejakuloval tak silně jako nikdy předtím.
Samozřejmě předtím nezapomněl sundat ten zasranej kroužek!

Může být rád, že to přežil, co říkáš?“
To jo, ale kdyby si to vyměnili, tak nevím, nevím. Viděl jsi ten jeho? Kdybych si mohl vybírat, tak... dal bych si říct a nechal ho ať mě s ním protáhne.“
Chlapi měli byste toho nechat nebo vás uslyší Salim a ten vás sežere.“
Prosím tebe. Neříkej, že tě ten nový mladík nevzrušil tak jako nás. Viděl jsem ti na očích jak...“
Něco jsem ti řekl,“ tentokrát zněl jeho hlas výhružně. „Nikdo se nemůže rovnat nešemu pánovi, udělal toho pro nás tolik, že mu to nikdy nedokážeme splatit a proto se nemůžu podívat na nikoho jinýho než na něj.“
Prosím tě, myslíš, že by mu to vadilo? Stejně má oči jen pro něj, stejně jako dřív pro Salima. A já vám říkám, že tohle nedopadne dobře, dejte na má slova.“

Probudil jsem se v měkké posteli a blaženě se protáhl. Byl to jen sen, noční můra. Když jsem však otevřel oči, věděl jsem že ten sen pokračuje dál a já se z něj už asi nikdy neprobudím.
Pak jsem pocítil bolest, které vyzařovala z mého zadku do téměř celého těla. „Doprdele,“ zaklel jsem, „jen tam ne!“
Zaťukání na dveře mě vyděsilo ještě víc než kdyby někdo vešel bez vyzvání.
Dále,“ zakoktal jsem a čekal, kdo vejde. „Pan Alexandr?“ ozvalo se úslužně a já zůstal zírat s otevřenou pusou. „Pán?“ otázal jsem se ne moc inteligentně. Mladík, který dovnitř vešel se usmál a pokračoval. „Vládce vás očekává ve své ložnici, máte si na sebe obléct toto a tyhle boty.“
Ukázal rukou na židličku, které jsem si před chvílí nevšiml. Ležela tam téměř průhledná košilka a slipy ve stylu tang.
Do... co si ten idiot myslí?
To myslíš vážně?“
Ano, pane. Nemusíte mít strach dnes je tam sám, ale zítra očekává jednoho velvyslance z Číny společně s jeho konkubínami, které mu chce nabídnout darem jako...“
Moment a co tam jako budu dělat? On veřejně vystupuje se svými milenci?“
Chlapcův výraz na okamžik stvrdl. „Řeknu ti to jen jednou a nebudu ti to nikdy opakovat. Takhle se o našem pánovi nikdy nevyjadřuj na veřejnosti a vůbec ne před nikým z jeho blízkosti. Nemuselo by se ti to vyplatit! Už i tak tě nemnoho z nich nenávidí. Pár jich k tobě chová i jiný cit. Neotáčej se k nikomu zády!“ dořekl a opět nasadil ten svůj milý úsměv.
Počkej, mohl bys mi vysvětli, co znamenají tahle tetování?“ nadzvedl jsem ruce a přiložil si je k tělu, aby mohl lépe vidět. „To je nějaké pitomé označení? Protože takhle nějak se tetuje dobytek, aby se poznalo, kdo je jeho pánem.
Proč se ptáš na něco, co víš? Podívej se na mě,“ odvětil naštvaně a odhalil přede mnou svůj hrudník, který na tom byl oproti mým rukám o dost hůř. „S tímhle se nemůžu ukázat ani své vlastní rodině. Odsoudila by mě, i když nezná okolnosti!“
Kdybych si v té chvíli uvědomil odkud tohohle mladíka znám, nikdy by mě svými báchorkami nedostal tak kam chtěl. Ale jak už jsem řekl několikrát. V té době jsem byl stále tak strašně naivní a pak, pak bylo pozdě.
To je, hrozné,“ zašeptal jsem a položil mu na hrudník obě ruce. Možná jsem si to neuvědomoval, ale sevřel jsem jednu bradavku v prstech a on vzdychl. Podíval jsem se mu do očí. On jen stál a měl zavřené oči a tak jsem se odhodlal k dalšímu o dost zoufalejšímu činu. Jazykem jsem přejel po té druhé, která se chvěla vzrušením. A pak začal jednat on! Než jsem se nadál, vášnivě jsme se líbali, aby mě vzápětí přetočil na kolena a já čekal jako nějaká nadržená fena, až ho do mě vrazí.
Doopravdy jsem nečekal žádné něžnosti, jen jsem chtěl ukojit svoji nadrženost na jakýkoli ocas ve svém zadku. Nechápal jsem kdy přesně se stalo, že jsem se stal na tom tak závislým. Vždyť jsem zde teprve druhý den!
Nemohl jsem uvěřit, co Salimovi tak dlouho trvá. Měl Alexandrovi přeci jen předat oblečení a přivést ho do mé ložnice. Nervózně jsem opět přešel po celém pokoji abych se vzápětí rozmrzele posadil do křesla.
Co si člověk neudělá sám!“
Když jsem bez zaklepání vešel do jeho pokoje, přímo do tváře mě uhodila atmosféra ze které přímo sálala vášeň a chuť po sexu. Salim seděl na zemi s hlavou mezi koleny a zhluboka oddychoval, zatímco Alex ležel v posteli na levém boku a na jeho bledém těle se lesklo zasychající sperma. „Vysvětlí mi to někdo!“ zařval jsem a stál nad nimi jako bůh pomsty.
Salimovo snědé tělo se zachvělo v očekávání úderu a stočil se do klubíčka. Sevřel jsem v ruce bičík, až mi zbělaly klouby na prstech a napřáhl se, abych ho s ním uhodil. Něčí ruka mě však zastavila. Pozvedl jsem pohled a díval se do zelených očích, které prosily za odpuštění. „Pusť mě,“ zasyčel jsem nebezpečně a odhodil jej k zemi. Upadl tváří na zem a rukou se uhodil o okraj stolku. Vzápětí mu ze zranění začala téct krev, ale já nebyl k zastavení. Ta krev mě nutila k tomu, abych pozvedl ruku a švihl bičem Salimovým směrem. Jako kdyby on mohl za to, že jsem zranil svůj klenot. Několikrát vykřikl, rány jsem nepočítal, ale bylo jich mnoho. Po chvíli bylo slyšet jen tichý vzlykot a pak jen ticho a švihy biče do živého masa. „Pane, prosím, nechte ho být!“
Tohle mě na chvíli probralo a já se pro tentokrát začal věnovat Alexovi. Otočil jsem se k jeho zakrvácenému tělu. Zraněná pravá ruka ležela na jeho noze a levou se pokoušel zastavit krvácení. Jeho oči byly plné slz, ale nezdálo se, že by to bylo bolestí. „To já... já jsem... můžu za to já!“ vzlykl.
V první chvíli jsem ho chtěl udeřit. Jak si mě může dovolovat odmlouvat? Jeho oči mě však opět zastavily. Ne nemohl jsem mu ublížit. „Odpusť,“ zašeptal jsem tiše a vzal jej do náruče. Když jsem procházel kolem Salimova těla, viděl jsem jak zhluboka oddychuje. Nejspíše utrpěl šok a jestli ho neošetřím, mohl by zemřít. Vyšel jsem z pokoje a vykřikl na celou chodbu. „Arime, kde jsi! Pomoz mi odnést do mého pokoje Salima a zavolej ranhojiče, aby mi donesli ty své vyhlášené masti. Jen ty nejlepší!“
Opatrně jsem jej položil na postel a vytáhl ze stolku u postele lahvičku s dezinfekcí. Utrhl jsem si kus látky z rukávu haleny a namočil ji do roztoku. Opatrně jsem s ní přejížděl po okolí rány a pak vzal obvaz a opatrně mu ruku obvázal. Během této operace jen několikrát sykl, ale mlčel. Přejel jsem mu prsty po obličeji, jen zavzdychal. Oči nechal zavřené a stočil se na bok. Protřel jsem si tvář, přehodil přes něj přikrývku a vstal z postele, abych mohl ošetřit i Salima.
Jak se o něj postarám, tak si tě vykoupu.
Když Arim donesl těžce oddechujícího a třesoucího chlapce do mé ložnice, krve by se ve mně nedořezalo. Takhle jsem nikdy nezřídil ani svého nepřítele, natož někoho, koho jsem dřív... snad miloval. Zděšeně jsem pohlédl na své ruce a pak na Arima. Ten muž vlastně kdysi dávno patřil k nejbližším mého otce. Toho jediného jsem ze svého okolí neodstranil a to z jednoho prostého důvodu. I když mého otce obdivoval a uctíval téměř jako boha, nikdy mu neodpustil co provedl vlastnímu synovi, vlastní krvi. V ten den se spolu těžce pohádali a Arim se mu svěřil, že pokud bude chtít pomstu, on mu nebude stát v cestě. Ani jako přítel jeho otce!
Nic neřekl, jen jej položil na přikrývky, které ležely na zemi a poté tiše odešel, aby za chvíli přinesl nádoby plné léčivých mastí. „Mám zavolat...“
Přerušil jsem jej mávnutí ruky a stiskl jeho ruku ve své. „Děkuji, ale o tohle se musím postarat sám.“
Nejste jako on, i když si to myslíte,“ zahuhlal až jsem si myslel, že jsem přeslechl. Jeho upřímný pohled mě ale utvrdil v tom, že jsem slyšel dobře.
Podíval jsem se na ošetřeného Salima, abych se poté podíval i na spícího Alexe. Musel jsem na chvíli zavřít oči, protože to, co jsem si až právě teď uvědomil mnou silně otřáslo.
Salima se vedle sebe vídával téměř každý den a tak bylo pro mě samozřejmostí, že jsem z něj udělal svého milence. Ve všem mě následoval, udělal by pro mě všechno na světě, ale jaké vlastně byli jeho pocity vůči mě? Kdyby byla jeho matka právoplatnou manželkou tak... vládcem by byl Salim a ne on! Vždyť oni byli, bratry!
Ne, nebyli bratry, oni bratry stále jsou a budou navždy.
Co jsem to provedl!?“
Bratře, prosím.“ zachvěl se jeho hlas v horečkách. „Prosím já chci být... miluju jen a jen tebe!“
Pohladil jsem jej po zpocené tváři a políbil na ty hebké rty ze kterých jsem poznal tolik rozkoše. „Nesmíme v tom pokračovat, já nechci být jako on. Od... odpusť mi to všechno, prosím.“


Byl zase zalezlý ve svém pokoji jako každý den poté, co mu TO udělal vlastní otec.
Matka neměla sílu a ani odvahu se na sebe podívat do zrcadla a tak jednoho rána udělala o jeden krok více a spadla z terasy. Nic jí už nemohlo zachránit život, zemřela ihned po dopadu na zem.
Zaklepání na dveře jej z apatie neprobralo a tak dovnitř bez vyzvání vstoupil asi o rok mladší chlapec. „Ahoj, já jsem Salim a od dnešního dne se mám o tebe starat. Pán mi řekl, že mám splnit vše co si budeš přát.“
Jo?“
Ano,“ přikývl a zčervenal.
Ušklíbl se a mávl na něj, aby šel k němu blíž. „Takže, když ti řeknu aby ses svlékl. Uděláš to?“
Chlapec na nic nečekal a doopravdy si začal sundávat oblečení.
Ty...ty to myslíš vážně.“ zakoktal.
Salim jen přikývl a během chvilky stál před starším chlapcem zcela nahý. „Ano, myslím to smrtelně vážně. Udělám cokoli na světě, abyste byl šťastný, pane.“

Tímhle dnem to všechno začalo, aby to nakonec skončilo tak, jak si přál otec, který byl v té době už několik let mrtvý! Začalo to v jejich dvanácti a třinácti letech, aby to ve vážnějším duchu pokračovalo, až bylo oboum kolem patnáctého roku života.

Políbil ho na otevřená ústa, která přímo lákala k políbení.
Salim mu vyšel naproti, ale starší chlapec ucukl. „Neměli bychom to dělat. Jsme ještě děti a...“
Mladší chapec jen zavrtěl hlavou a přitáhl si jej blíž k sobě. „To přece vůbec nevadí, moje matka začala, když jí bylo třináct. Já jsem už o dva roky starší než byla ona. Už mám nejvyšší čas, jinak budu pro vás, pane, už moc starý a vy si najdete někoho mladšího.“
Blázínku, proč bych to dělal?“ opět si jej přitáhl k sobě.
Pohladil jej po doposud zcela hladkém hrudníku a políbil jej na ztopořenou bradavku. Vcucl ji do úst a následně polaskal jazykem až Salim nahlas vykřikl hlasem podbarveným vášní. „Pane!“
Pravou rukou jej hladil na bedrech, aby vzápětí zamířil do chlapcova klína a pohladil jej po tuhnoucím penise, který sebou lehce cukal. „Pane,“ opět zavzdychal a vyšel mu pánví vstříc.
Levá ruka neomylně zamířila k rychle se stahujícímu otvoru, který skrýval tolik vášně a hlavně... uspokojení. Vnořil do něj nasliněný prst, aby poté následoval druhý a třetí. Pomalu jimi pohyboval v těsném prostoru, aby druhou rukou pomáhal k chlapcově vyvrcholení.
Leželi vedle sebe a zhluboka oddechovali. Starší chlapec opět políbil toho mladšího a kousl ho do ušního lalůčku, aby vzápětí z jeho těla slíbal téměř všechen pot. „Jsem...špinavý,“ koktal, „tam nesmíte... pane...“ vykřikl a zaryl prsty do prostěradla. Princ, nyní vládce olízl jeho vstup, aby do ně následně vnikl svým nedočkavým penisem. Salim se kousl do rtu tak silně až ucítil svoji vlastní krev, aby poté vykřikl.


Vzpomínka na tu noc, kdy se spojili v něm vyvolala přímo nostalgický pocit. V ten den si myslel, že se zamiloval a o to horší byl dopad do reality, když zjistil, že jsou bratry.
Ještě horší však bylo, že Salim o tom všem věděl a přesto přistoupil na otcovu hru a hrál ji i poté, co stařík zemřel a navždy zmizel z jejich životů. Zmizel, ale zanechal v nich svůj odkaz.

****

Byl jsem ve vládcově paláci a zároveň ložnici už tři dlouhé měsíce. Salima jsem od toho dne, kdy jej pán zbičoval už nikdy neviděl. V paláci se o něm stále šeptalo, ale jakmile jsem se objevil poblíž všechny klevety přestaly. Nikdo se o něm přede mnou ani jednou nezmínil a když jsem se na něj zeptal přímo – nebylo už koho se ptát. Všichni jako kdyby oněměli anebo zapomněli, že kdy existoval.
Až ke konci třetího měsíce jsem se odhodlal zeptat svého pána přímo.
Salim?“ zeptal se mě opět, snad aby se ujistil, že oba mluvíme o té samé osobě. „Jestli máš na mysli toho otroka, kterého jsem zbičoval, když jsem ho našel u tebe v ložnici, tak...“
Mé přikývnutí mu jako odpověď stačilo. Přitáhl si mě blíž k sobě za řetěz, který jsem měl přivázaný k noze a pravou ruku položil na obojek na mém krku. Zachrčel jsem protože se mi nedostávalo vzduchu a on jako kdyby si uvědomil až právě teď, že mě škrtí, svůj stisk uvolnil.
...tak ten je právě teď někde v zemi vycházejícího slunce – Japonsku! Jeden z mých velvyslanců v něm našel zalíbení.“
Sklopil jsem hlavu na prsa a lehl si vedle pána jako poslušný pejsek. Moje doposud stále dlouhé vlasy jej vždy lákaly k tomu, aby mě za ně tahal a všelijak je namotával na různé nástroje. Vždy večer jsem byl v pokušení si je ostříhat, ale nikdy jsem k tomu nenalezl odvahu.
Nechápal jsem ten pocit, který jsem pocítil u srdce, když řekl, že jej prodal. Ten chlapec byl jediný člověk s kterým jsem se alespoň chvíli bavil a nějakým zvláštním způsobem mi přirostl k srdci.
Snad se ti po něm nestýská,“ zasyčel nebezpečně. Otřásl jsem se a polkl. Musel jsem se dost ovládat abych se mu mohl podívat do očí. Cítil jsem neuvěřitelný strach, který mě téměř celého ovládl. Postavil jsem se na všechny čtyři nohy, olízl jsem mu ruku a otřel se o jeho nohu. Pohladil mě po boku, aby si mě poté přitáhl k vášnivému polibku. Moje oči se sami zavřely a já si připadal jako kočka. Ještě začít vrnět!

Probudil jsem se a byl opět sám. Moje oči si chvíli přivykaly tmě a až po chvíli jsem si všiml, že na jedom z křesel kdosi sedí. „Kdo je tam?“ otázal jsem se bázlivě.
Odpovědí mi bylo jen ticho a tak jsem se svoji otázku zopakoval znovu. Tentokrát jsem se snažil aby můj hlas zněl o poznání klidněji, nepovedlo se.
Postavil jsem se a vyrazil směrem, kde jsem tu neznámou osobu tušil. Nohy se mi však do něčeho zamotaly a já spadl jak dlouhý tak široký na zem. Opět bylo slyšet jen téměř mrtvolné ticho, které následovalo po mám dopadu na zem. Napínal jsem sluch, ale slyšel jsem jen vlastní dech. Zamrkal jsem a opět se podíval směrem křeslo. Stín se zvětšil a neznámý stál přímo nade mnou. „Řekněte, kdo jste?“
Neznámý se ke mně naklonil a moji tvář ovanul příjemný vanilkový dech. „Já?“
Ano,“ přikývl jsem a polkl.
Úsměv toho muže mi vehnal růž do lící. Namotal si na prst pramen mých vlasů a přičichl k němu. „Myslím, že nezáleží na tom, kdo jsem, ale co tady dělám. Náš společný přítel mě sem poslal, abych tě zabil!“
Zabil?“ zakoktal jsem v odpověď.
Přikývl.
Proč?“
Muž pokrčil rameny. „To nevím, on mi jen zaplatil za to, abych mu přinesl tvoji hlavou, ale když ji vidím. Myslím, že by takové krásné hlavičky bylo škoda. Co s tím tedy uděláme?“
Kdo by chtěl... zabít... mě?“ zavrtěl jsem hlavou a pokusil se vstát na vlastní nohy. „Víte mě to přijde totiž strašně vtipné.“
Vlastní smrt?“
Ne. Právě naopak. Ze smrti jsem měl vždycky strach a taky pořád mám, ale... Proč by mě chtěl někdo zabít? Nestojím nikomu v cestě. Vy myslíte, že by někdo stál o takový život? Možná to vypadá, že se mám dobře, ale...“ pohodil jsem hlavou na stranu, „...mám tohle všechno, ale kde je má svoboda?“
Co k němu cítíš?“ zeptal se zcela mimo mísu.
Rozesmál jsem se a podíval se na něj jako kdybych ho až teď viděl v jiném světle. „Není to trochu zvláštní otázka od někoho, kdo mě chce zabít? Ale to je jedno. Co byste cítil ke svému vězniteli, který vám sebral právo na váš vlastní názor?“
Alexandře, Alexandře, Alexi, jsi v pořádku?“ ozvalo se ode dveří. Opět jsem se pokusil postavit a pohlédl jsem směrem, kde před chvílí stál neznámý muž. Místnost však už byla prázdná a kdyby dovnitř nepronikal slabý vánek z otevřeného okna, myslel bych si, že se mi to všechno jen zdálo. Chvíli na to se otevřely dveře a v nich stál ON. Jeho rudé tváře hovořili za to, že musel do ložnice běžet téměř přes celý palác. „Stalo se něco?“ zeptal jsem se aby řeč nestála a posadil se zpět na postel.
Ty žiješ, díky bohu, žiješ!? Vykřikl a vrhl se mi k nohám. „Když jsem četl ten dopis... měl jsem takový strach. Ne, tohle mi už nikdy nesmíš udělat.“
Nejspíš jsem na něj stále nechápavě zíral protože chytil moji tvář do svých dlaní a začal mě líbat. Ty polibky byly tak... jiné. „Pane, co se stalo,“ v obavách jsem se na něj díval. Snad se nezbláznil.
V tom dopisu stálo, že tě právě teď jde někdo zabít a i když poběžím jak nejrychleji budu chtít, už tě nezachráním. Jsem tak rád, že to byl jen hloupý vtip.“
Vtip?“ polkl jsem a doufal, že nic nepoznal. „Jistě. Co by se mi také tady mohlo stát, že?“
Kdy se to stalo.
Kdy se udála ta změna?
Kdy se na mě stal závislým?
Nemohl jsem s ním nic dělat. Ani za nic nechtěl odejít z mé ložnice a nechat mě zde samotného. Nic nepomohlo domlouvání, že se mi přece nemůže nic stát. Musel prostě spát tady. Jako rozmazlené děcko, kterému chce někdo vzít hračku. Uložil jsem jej do postele a přikryl svojí jedinou přikrývkou, aby chvíli na to usnul.
Deku držel přímo křečovitě ve svých rukách a zhluboka vdechoval vůni kterou vydávala. „Voní jako ty,“ zašeptal, když upadal do hlubin snění. Jo, musel jsem se pousmát.
Jakmile usnul a v celém paláci opět nastalo ticho, vydal jsem se k oknu a vyhlédl z něj ven. Úplněk mi svítil do očí a já je na chvíli přivřel. „Doopravdy se chová jako malé dítě. Jaké měl vlastně dětství?“ Po chvíli mi pohled sjel na protější vež, která se nacházela v tom nejvyšším patře paláce. Místě kam měli přístup jen ti nejvíce vznešení z celého království. Zahlédl jsem stín muže, který zmizel hned jak jsem zamrkal. Opřel jsem se a položil hlavu na ruce. Ucítil jsem jako kdyby mi kolem tváře cosi proletělo a já pocítil letmou bolest na tváři. Sáhl jsem si na ni abych poté v záři měsíce pohlédl na svoji dlaň a uviděl na ni krev. Ohlédl jsem se za sebe a na zdi přímo naproti mně byl zabodnutý šíp. „Vau, tak to jsem měl štěstí.“ zamumlal jsem. Za chvíli jsem však zjistil že to nebylo štěstí, protože kdyby mě chtěl zabít, tak by to udělal.
Na šípu byl připevňen vzkaz.
Můj živý terči, tímto bych ti chtěl oznámit, že sice nebyla splněna má mise, ale já se vrátím a odejdu i s cennou trofejí.
Četl jsem ten vzkaz několikrát a stále nechápal co tím chtěl říct. Pokud mě nezabije tak tím vlastně ničí svoji čest jako profesionálního zabijáka. Co by tím mohl získat?

23.01.2011 14:52:18
wllkam
Každé ráno, když vstanu, prohlédnu si seznam 50 nejbohatších lidí na světě.
Když na něm nejsem, jdu do práce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one